Zamilované verše

Alelnakar - děkuji za podporu. Určitě budu zveřejňovat po jedné. A určitě to budou jiné verše.

Prométhee - také děkuji. Vlastně jsem s touto reakcí trochu počítala - jejich i Tvojí. Asi jsem je potřebovala. Je pravda, že kouzlo dononalé spontaneity je dáno jen géniům. Verše byly psány v určitém naladění určtité osobě stejně naladěné. Byly nabité emocemi, které se jejich doručením spotřebovaly. Potřebovala jsem zpětnou vazbu, abych to jasně uviděla, a za to děkuji všem. Zkusím tvořit jinak. Rozumím Tvému vzkazu. Co se týče onoho sesypání, nic jiného jsem nečekala. Mám to tak celý život - individualista, exot, případ, apod., to jsem já. Jakási potřeba být sám sebou za všech okolností, tak si musím nést důsledky. Z jiného mého pohledu - těžko si mohou rozumět ti, co jsou jinak naladěni. Západnímu světu vládne materialistický racionalismus, už Goethe ústy Mefista si z toho dělá šprýmy. Já tuto pozici pustupně opustila. Jsem tedy naladěná jinak než většina. Duši a cítění mám za primární. Duch předchází hmotu: Cokoli člověk stvořil, nejdřív to stvořil ve své mysli. A smyslem života přeci není nic materiálního (materiální věci jsou prostředkem, nikoli cílem, že). A i slova jsou čímsi reálným, za čím se skrývá neviditelná duše. Tobě to myslím nemusím říkat. Ale mnozí to tak nevnímají. Zkušenost je nepřenosná. Lze ji jen získat. A to není jen tak. Nic není zadarmo.

Mefistofelko,

musím souhlasit s Phil. Pod nickem "Mefistofelka" jsem si představovala odvázanou svůdkyni a bála jsem se, že se budu při četbě tvých básniček  červenat. Byla to ale jen barnumská reklama.

Jinak si ale myslím, že si tady časem své čtenářky najdeš, zvláště, když budeš zveřejňovat své básničky po jedné.

Děkuji, zkusím to. S tím písmem, to je dáno tím, že jsem začátečník. Před odesláním to vypadalo lépe... Vložila jsem všechny své trochu slušné vázané verše najednou, neboť jsem z kritkiy usoudila, že se vázané verše nenosí. Taky jsem s nini nechtěla zanášet tento web. Ale také mi bylo líto je nezveřejnit. Takže to je kompromis.

Možná bych nedával tolik básní najednou - a vůbec ne psaných tímto "blinfriendly" mikroskopickým písmem. U mnohých básní by to chtělo něco udělat s rýmem, aby neskřípal, nedrhl - a nebyl odrhovačkou. Hned za tu první, Vyznání, bych Ti dal tip, kdybys na ní ještě zapracovala a dala ji samostatně. 

Já jako čert vypadám. Jsem spíš ďábel s andělem v těle než naopak. Mefistofelka jsem též proto, že mám ráda tuto postavu ve Faustovi. Do jeho úst vkládá Goethe hodně hlubokých myšlenek. V jeho pojetí ďábel není zlo, ale zkouška - Té síly díl jsem já, jež chtíc páchat zlo, vždy dobro vykoná, tak se představuje Mefisto Faustovi. A dále, proč by se ďábel nemohl zamilovat? Pravda, jeho verše by asi vypadaly jinak. Ale jak?

Já nevím, upřímně, pod tvým nickem bych si představovala něco jiného.