Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVýprask pro dobro člověka
Autor
trojort
Chvíli před večerem jsem odepnul pásek.
Chtěl jsem se seřezat.
Pamatuji radu, že je škoda každé rány, která padne vedle.
Měl jsem pocit, že jsem k tomu právě dozrál.
Jenže sám bych se šetřil.
Vyšel jsem na ulici, kde si hrály děti a opodál paní Morková řezala růže.
„Nemohla byste mi napráskat?“ zeptal jsem se ji.
„Co tím myslíte?“
„Potřeboval bych prostě napráskat,“ řekl jsem slušně.
„Netušila jsem, že máte takové sklony,“ řekla paní Morková a šla pro svého muže, který byl okamžitě venku.
„Jestli chceš napráskat, tak nemusíš chodit daleko,“ křičel na mě.
„To by bylo fajn,“ řekl jsem.
„Vždycky jsem si myslel, že jsi padlej na hlavu, ale všeho moc škodí. Tamhle jsou děti a ty tady…hnuse,“ ušklíbl se znechuceně.
„Potřebuji jenom napráskat,“ bránil jsem se.
„Jsi zvrhlý.“
„Dětem přece taky sem tam zmalujete zadek.“
„U dětí je to něco jiného.“
„Proč?“
„Co?“ Musel jsem ho tou otázkou značně zaskočit, protože strčil do paní Morkové až ji málem povalil.
„Co blázníš?“ lekla se.
„Já blázním?“
„Strkáš do mě.“
„V televizi dávají kopanou,“ vykřikl a zmizel.
„Běžte pryč nebo zavolám policii,“ řekla paní Morková s pohledem zavěšeným ve veřejích dveří, jimiž se vypařil její muž.
„A ty by mě napráskali?“
„Nepochybně,“ řekla.
„Tak je zavolejte.“
„Tak si je zavolejte sám,“ řekla po chvíli nerozhodného hledění.
„Jak jim mám říci, aby mně napráskali?“
„Když jste to chtěl po mě, tak jste si také nebral žádné servítky.“
„S vámi jsem to bral, že by mohlo jít o sousedskou výpomoc, ale policie to je něco jiného,“ řekl jsem.
„Tak si zajděte do nějakého podniku, kde to dělají,“ říkala mi skoro šeptem a udělala nepatrný krok kupředu, abych ji slyšel.
„Takové podniky existují?“
„Copak to nevíte?“
„Ne.“
„Já to taky tak úplně nevím,“ udělala další spiklenecký krok směrem ke mně, „ale slyšela jsem o tom.“
„To by pro mě asi nebylo,“ řekl jsem.
„Pro mě taky ne,“ řekla s úlekem, abych si o ní něco nemyslel a pro změnu o dva kroky poskočila ode mne.
„I když,“ zamyslela se, „někdy bych toho svého chlapa ztřískala s velkou chutí.“ Po obličeji ji přeběhl zasněný výraz, který vzápětí vymazala.
„Pro mě to není otázka sexu, ale morálky,“ řekl jsem paní Morkové.
„Mám pocit, že bych potřeboval pár vrazit, abych nedělal voloviny.“
„Myslíte, že by to pomohlo?“
„Dětem přece...“
„U dětí je to něco jiného,“ usekla mojí větu. „Ty mají ještě šanci,“ řekla paní Morková poměrně s definitivou.
„Zdá se, že já ji tedy už nemám.“
„Tak jsem to zase nemyslela.“
„Já bych řekl, že ano.“
„No já si jenom myslím, že ve vašem věku už facky nepomůžou, že na to budete muset jít jinak.“
„Sama jste říkala, že byste měla někdy chuť vašeho manžela spráskat.“
„To je ale jenom taková představa.“
„To neplatí?“
„Představa?“ Paní Morková mávla rukou jako se zahání nepříjemný hmyz a já její gesto pochopil.
JSEM VYŘÍZENEJ.
23 názorů
Mám takový způsob úsporného, heslovitého psaní rád. Je stručný ale obsažný. Pro mě je to myšleno všeobecně, jako podobenství pro zamyšlení. Je tam pár míst, kde jsem si nebyl jist kdo mluví, a to by se dalo lehce opravit. Třeba tady:
"Pro mě to není otázka sexu, ale morálky," řekl jsem paní Morkové. "Mám pocit, že bych potřeboval pár vrazit, abych nedělal voloviny."
"Myslíte, že by to pomohlo?" zamyslela se.
"Dětem přece..."
Próza_měsíce
01. 12. 2022Troji, mohli bychom nominovat do soutěže PM?
No, tu hůlku Harryho Pottera mám pořád u sebe, tak si nekoleduj... :)
Tajímavá myšlenka nechat se od někoho zpráskat... No občas by každý zasloužil. :-))
Dnes nejsou flagelanti zrovna v módě, ale za dávných časů chodili nahoře bez muži i ženy od města k městu a hráli roli kajícníků: švihali se po zádech důtkami specielně vyrobenými pro tento účel. Mohla to být zajímavá show. Tip.
blacksabbath
09. 11. 2022no....možná by to hodněkrát pomohlo......................
enfante, způsobů nakládání s absurditou je hodně. Vlna absurdního divadla vedla např. k aktualizaci barokního Calderona, kterého mnozí považovali za jeho praotce. Škála absurdity je veliká. Slaboduchost patří mezi její prostředky. Pro mě má toto dílko absurdní rysy. Víc jsem toho neřekl, ani jsem nehodnotil. A i kdyby. Já přísně oddělují svůj svět a svět toho, co čtu, od Písmáka. Což by mohl pochopit i tvor méně inteligentní než ty.
,,Ohýbaj ma mamko, dokud jsou já Janko.
Až já budu Jano, neohněš ma, mamo."
Mně se to líbilo, je to svižně a čtivě napsané a má to v sobě přesně ten nahořklý smích, co mám ráda.
Několik míst k případné opravě:
zeptal jsem se jí (dlouhé í)
Chybějící čárky: strčil do paní Morkové, až ji málem povalil… Běžte pryč, nebo zavolám policii… policie, to je něco jiného… No, já si jenom myslím… Paní Morková mávla rukou, jako se zahání nepříjemný hmyz, a já její gesto pochopil.
A ty by mně napráskali?
Když jste to chtěl po mně
usekla moji (krátké i) větu
Stejně se všichni řežem, jen to není fyzická bolest, ale psychická. Sebevýprask.
Absurdní povídka. Takové byly v módě v 60. letech minulého století. Tip za připomínku.
čekal jsem kdy to skončí na policii a v blázinci, ale takhle je to také dobré :)
Kdyby pán zaplatil, ochotných by bylo hodně. :) Je fakt, že se chce napráskat hlavně těm, kteří to nechtějí.
Ta nadsázka a téma & způsob podání= Za mě: fakt parádní zapojení představivosti... úsměv i po pěti minutách... je jasnej...!
na policii se můžeš napráskat i sám...