/zůstaň/

:) jednou budu podle tvých básní malovat obrazy. Už teď je vidím. Chtěla bych umět malovat slovama jako ty, ale já spíš střílím na náhodné terče a pak se jdu podívat, co jsem způsobila. Topení v oleji je vlídnější volba pro slova, co nezní ... ta tvoje ano:)

pro Litarts

Čekala jsem to. Vždycky se snažím aspoň o jednu malou s nějakou formou. Úvod textu je ritornel. Jinak nevím. Vlastním pušku ráže winchester dvě stě sedmdesát. Šestku připsala pro Adeleide... Je fakt, že mi omrzl obličej a pořád mne bolí hlava, zůstala les nedávno v tom mrazu...ale pořád mám alespoň nějakou soudnost, myslím si. Ty nemáš rád úplněk? Pokud řídí příliv a odliv, co pak dělá s námi? Syn mi chodil... Mám chaotický život a takové jsou, vystih jsi to. A tak děkuji. 

Toto není žádná báseň, tu napsat neumíš. Jen takové překotné, zmatečné plácání rádoby metafor, bez vzájemné souvislosti. O ničem, pochvala za nic.

pro guy

děkuji

je moc pěkná

Já Vám všem moc děkuju. I za výběr. Všechno, co si dokážeme představit, může být skutečnost. A někdy je. Když jsem byla malá, tak jsem nesnášela okopané špičky u střevíců. Natírala si je bělobou z vodovek. Všechny ty lumpárny a lezení po stromech...  Pro Aru...ano, jeden s podkolenkou mu visí na stěně, má prostřelené čelo.  :)

jako sen, krásné *

krásný prolog, celé hezké 

pro mě příliš složité a matoucí, prolíná se příliš mnoho pocitů a časů i nečasů :)

To je zase nálož krásně napsaných pocitů. Smutná báseň, která mluví každým veršem, ne-li slovem. Dávám do oblíbených, budu se k ní ráda vracet. 

Marek to napsal úplně přesně!

Jak říká Rem. Úžasně naznačuješ. A je mně z tebe smutno, ale takové smutno, které mě zvedá ze židle, postrkuje... běž, udělej něco, zkus něco, žij! Takové smutno umíš napsat.

Prolnutí snu s realitou. Máš zvláštní poetiku a velikou fantazii.

Krásné.

Mně se líbí propojení snu, skutečnosti, minulosti, přítomnosti, zážitků, pocitů - prostě tvé specifické básnění.

Tvoje básně mají náboj; do perel naopak daleko nemají. (lehký smajlík)

Moc hezká

jeleni v podkolenkách!

no, kde jsou? :D

Líp než Muamarek to nenapíšu.

Už prolog tvoří krásný obraz. Další mě hladí, chladí, trochu studí i nutí něžně snít. Perly jsou slzy, kolébka naděje a škoda, že Bivojek nepřišel. Jestli máš jeho loňskou fotku na netu, prosím o odkaz.

Struny této básně mi zní smutně až bolestně - a přece mi něčím rezonují do naděje. Dílko, které má potenciál člověka zasáhnout - a zabrnkat na jeho vlastní boly...