Severní nádraží

Umělče,

moc děkuji za típek a těší mě, že jsem dokázala zaujmout i tebe.

no teda!

vesuvanko,

Andersenova pohádka končí dobře. Pohádky by měly končit dobře. Severské mýty ale končí velmi špatně. Jejich koncem je ragnarok - konec světa.

Marku,

děkuji za výběr. Pohádku o Kájovi a Gerdě jsem už zpracovala i ve vázaném verši. Teď jsem to zkusila moderněji.

Alegno,

díky. Je zvláštní, že se líbí i takovéhle, vlastně dost smutné básničky...

Moc pěkně napsané, TIP. Káj mně hned připomněl Anderseovu Zimní pohádku. Obzvláště mě zaujaly verše:

Na horní hranici výskytu bříz

             se černá vytrácí z bílé

a plankton vloček

a plankton slovíček severských ság

                        vyvěrá z runových balvanů

Opakoval bych se. Nechci stále opěvovat totéž - ale ať se pustíš do čehokoli, drží si to hloubku, sdělení, jímavou atmosféru. To oceňuji. 

Moc pěkné, mám to podobně jako snake.

Rem,

už to mám:

Betonové figurky 

První sníh v parku -

Na šachovnicích mizí

černá políčka

Rem,

když na šachovnici sněží, je to problém. Černá políčka zmizí a zůstanou jen bílá. To je skoro námět na haiku. Budu o tom přemýšlet.

blackie,

runové balvany, to je kapitola sama pro sebe. Problém je ale v tom, že Rusové tvrdí, že existovaly jakési praslovanské runy a texty na balvanech čtou jinak Norové nebo Švédové a jinak Rusové. Faktem je to, že mezi Varjagy a Vikingy nebyl často geneticky žádný rozdíl. Mluvili pouze jiným jazykem.

Rem,

v městečku poblíž Vyhnálova, kde bydlím, jsou taky dvě nádraží. To malé je "město", to velké je "sever".    Cizinec, který stojí u pokladny nádraží "město", musí být zmatený, když slyší, že někdo před okýnkem pokladny praví "jednou na sever". Musí si připadat jako ve Švédsku nebo na Aljašce nedaleko polárního kruhu.

plankton slovíček severských ság vyvěrá z runových balvanů...*/**************

snake,

když píšu o severu, jsem vždycky tak trochu pohádkářka... Andersen mě asi nikdy nepřestane inspirovat. Zaryl se mi pod kůži.

Na horní hranici výskytu bříz

             se černá vytrácí z bílé

tenhle úsek je nádherný a má velmi blízko k haiku (stejně jako i jiné části textu). Moc se mi líbí, jakýma očima se dovedeš dívat na svět kolem sebe.

Morticie,

pro mě jako pro fotografku je mlha děsně zajímavá. Chodím v ní s foťákem po lese a hledám ty nejkrásnější černobílé "grafiky".

Jam,

Káj se vždy nachází tam, co Sněhová královna...  Tuhle básničku bych taky mohla nazvat "Gerda". To ona právě vystupuje na Severním nádraží. A s ní tam občas vystupujeme my všichni, kteří jsme v podobné situaci, kteří se umíme vžít do Gerdiny kůže.

....Na konci světa čarodějnice určitě žijí. Třeba já bydlím ve Vyhnálově a taky ráda poradím.

Řekla bych, že je-li Káj živ, nachází se nejdále tam, kde je poslední bříza. Nebo je s ní alespoň v nějakém duševním spojení. Asi není náhoda, že se v pohádkách píše, že na konci světa žije čarodějnice a ta poskytne radu.

U nás dole na Moravě se válí mlha, skoro furt v podledních dnech...že by se dala krájet.

Já jsem cestou do knihovny dnes už míjela první zasněžené auto na parkovišti, které přijelo shora.  U nás na Moravě už na kopcích sněží a venku je pořádná zima!

Tady zatím nesněží, ale byl by to pěkný dovětek..sedla. 

Díky za vločku, Morticie.   Zdá se, že zima už vytasila drápky.

....sněží... <3 *!