Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTD - Adventní čas.
Autor
Gora
MIMO SOUTĚŽ
Venku se setmělo. Šlo to, jako když luskneš prstem. Tedy ne že by vůbec bylo možné venku zahlédnout slunce.
Zimní čas se hlásil ke slovu. V konvici zabublala voda na čaj. Horký šálek přijde k duhu revmatickým prstům a zamrzlé náladě. I to jíní na protější šindelové střeše se dnes úporně podrželo až do večera.
Na stole hořela fialová svíce, první adventní. Ženu ale nic zajímavého nečekalo. Žila v domku sama a nebylo nač se těšit. Natož pak na nekonečně dlouhé měsíce, které zbývaly do jara.
Všimla si, že po dni ponořeném do chladného mléka mlhy se na obloze ukázal měsíc. Odhrnula záclonu. Pohled do zahrady, jejíž kontury se najednou daly rozpoznat, měla ráda. Snad nejvíc se momentálně těšila z pampové trávy, která právě na podzim obrostla okrasnými vousy. Po celou zimu pak její ohebná stébla vzdorovala prudkým nárazům vichru.
Zdálo se jí to snad? V té dvoumetrové hradbě travin se něco stříbřitého pohnulo. Dost možná se o světlou metalízu tvora přičinil právě svit úplňku. Takové napětí snad lze cítit jen někde na safari, kde se dá třeba z auta sledovat svobodně žijící zvěř, napadlo ji.
Zvíře se nesmírně ladným, až filmově zpomaleným pohybem proplétalo pampovými travinami stále blíž k domu. Nic je nevyrušilo, žena totiž bez hnutí a téměř bez dechu tajemného tvora pozorovala ze svého stanoviště.
Byl to cizí kocour anebo snad zmenšenina rysa? Zelené oči zářily jako safíry. Když se jejich pohledy na okamžik střetly, zvíře mňouklo vysokým hlasem, jaký ještě od kočky neslyšela. Po chvíli se právě tak pomalou chůzí, kterou přišlo, odporoučelo.
Zatáhla záclonu. Čaj v hrnku již docela vystydnul, kocour je pryč a kdo ví, zda ještě někdy přijde, pohlédla žena na rozzářenou svíčku věnce. Pokoj už se nezdál tak opuštěný. Vzala šálek do pokroucených prstů a upila, ale duchem byla tam v zahradě, v pampové trávě ozářené svitem měsíce.
Jen tak, sama pro sebe se pousmála.
38 názorů
Kolektiv Lidových Vypravěčů
21. 11. 2022Televizní seriály nejsou úspěšné proto, že by byly kvalitní, ale proto, že jsou velmi srozumitelné velké spoustě lidí.
Všeobecný vkus, je hodně nízko, když mu stačí těchto pár triviálních řádků
Biskup z Bath a Wells
21. 11. 2022Tahle miniatura se podařila, je procítěná a je v ní cítit beznaděj, ale i kus naděje...
Karle, děkuju, šlo mi spíš o zachycení pomíjivosti přírody i nás jako její součástí - a tak podobně:-).
Obzvlášť hezká miniatura. Přímo se nabízel šťastný konec. Např. že se ti dva spřátelí. Ale tím by to ztratilo. Dobře jsi udělala...
Irenko, moc pěkně jsi vylíčila náhodné setkání se stříbřitým kocourem, i když jen pohledem z okna. Zaujala mě i pampová tráva, v níž se kocour pohyboval. TIP
dievča z lesa
20. 11. 2022záhadný tvor je skutočný kocúr ... takže to prvé mňau bolo naozajstné a pre teba ... samota vie byť prítulná ...***
Návštěva kocoura potěšila. :) Moc pěkná příhoda. Ještě že se podívala z okna, jinak by ho neviděla.
Je dobře uvědomit si ty okamžiky, které v nás něco probudí. Pěkně napsané.
hezká momentka ze života osamělé ženy, zrovna včera jsem se o tom bavila se ségrou, jak jsme rády samy...
Evženie Brambůrková
20. 11. 2022Jen si tu krásu představuji a hned je mi ještě lépe. Doma, v teple....
Podobně jako u dílka black jsem byl i tady zvědavý a napjatý.
A já mám na rozdíl od pampové trávy okrasné vousy po celý rok, heč!
"Žila v domku sama a nebylo nač se těšit"...a přeci...ten prchavý okamžik protrhl samotu...."Když se jejich pohledy na okamžik střetly...." */**********
Ireno, krásně vystihnutý okamžik krátkého setkání s neznámým tvorem a přerušení osamělosti.