Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seLitanie
Autor
mrstnym
Litanie
Rozevřené nebe
slonovinová klávesnice rychle
a napřeskáčku
Zase je vidět na Střelák
zase ten kabát A zase takový
Jako zase před pravdou
— mlčky A chladem
Co dotknutého mimo
mé srdce překotně bijící
v nadhledu kuchyně —
pulzující mlhy listopadu
Už A nač to všechno
Na naplat A konec zaplať
Kolem Hradu nihilum
skoro sníh Komu je víc
A komu méně?
Svatá Máří pověz Sluší
nám to spolu?
Listopad
A já furt Pořád s knírem
Už jsem si říkal dobře
a pak zazpíval Lou Reed
A to se nevymlouvám —
Posadím se a budu vyprávět
Upozadím se a řeknu lásku
jako holedbání Několik
pražských mostů mi dosvědčí
—
U Kulaťáku déšť
a šest rozumbradů skoro půl noci
A bál Pot na tváři
Za šest láhví mám svačinu
nejvíc se dává na Karlově
A krabicák a nanebevzetí
Kancelářský sen s kravatou
a lakýrkami Do pekla vzít
Co nevydat Neříct
To všechno
To všechno a já
v podobě volně ve větru
vlající červené vlajky
To je cesta mezi kapkami
Stéká to po čelním skle
mého obličeje
Stejně tak v metru kde
už z principu neprší
Viděl jsem muže a ženy
a to bylo vše Bez
pozdvižení nebo vnitřní psychologie
To jsi i ty
upozaď se a přestaň vyprávět
—
Hradčanská
křižovatka bolesti a prózy
tramvají reflektorů v každé kapce
bum bubum bum bubum
a doma teprve až
hra dozní spodními vodami
Už jsem zapomněl
tvou chůzi V davu nepoznat
A přece jak z mramoru
před očima
Jiný druh dost aby nezeptáno
na šeptání někdy tak tak
a daleko Od uší
sviští přítomnost kocoviny
ze tvých rukou
A to už se začnu vymlouvat —
Dost na to aby
to stačilo na apologetiku
—
— Pivní opar cesty z Kotvy
Je přesně 0:58 a znovu
jsem tam s tebou nemluvil
Neboť je úterý
Dnes mě čekají v práci
Nemocné slunce probudí
tvou rozněžněnou tvář u mě
v paměti To slovo
a některá další psána
(Jsem nemocný a je mi to jedno
Nemocný tebou nemocný s tebou
nejvíc je mi toho bez tebe) Fiat
lux! Tramvaj 97 a těch čísel
datum tvého narození Vím
přesněji kolik dnů Panta rhei
kdy jsem tě viděl naposledy
Kdybych tě potkal někdy
v Kotvě V noci V Barré
Nad Viktorkou (to si nijak
nevykládej) v jiným pajzlu
(do normálních hospod nechodím
jen když se dá kouřit uvnitř)
řekl bych ti —
Nejdřív by to byl nářek
A pak nevolnost
— jak už mi nejde milovat
jak mi swing zachránil život
Jak — — Občas tančím s muži — někdy
chci spát už jen se stejným pohlavím
Někdy myslím na to
jak bych některému
zlíbal tělo a orálně ho uspokojoval
(na okně mého pokoje
svítí měsíc
ležíš na mě jako na matraci
a třesem se svíráme)
Ale to už je den —
Pak budu vyprávět o zimě
v teple vlastní deky
(Ach jak nádherně mě objímá Skoro
jako ty kdysi)
Už je den Snídám
něco jako vždycky
a mám to ale podívanou (skoro
kino)
— Naše staré zprávy a
sdílené obrázky
Nic nechutná
jídlo je marnost
A jak se vrátit?
Vzpomenout Že je život i za tebou
(Nějak to nejde Asi nechci Nerad)
Teď náš vlastní místopis
pár přezdívek
hodnotných předmětů
zakotvených slov
papírků s pravdou
láhví od piva
(furt mám tu ze dne
kdy jsme byli na prvním rande)
něco knih
rozlepené obálky a oči
(Ty oči Ty oči)
—
A tak
Bolíš mě
Mám na každém prstu sto
vzpomínek
a všechny od tebe
Děsím se stáří
— pomalu zapomínám
8 názorů
jízda
a vím, vím, nostalgie zkurvená, opečovávání artefaktů a vzpomínek a smsek a dopisů... aaa, prostě přesný, tak přesný, v tvým podání nádherně syrový a zároveň v dobrým smyslu patetický... užila jsem si.
jen teda to stáří... a zapomínání... není vlastně ta otupělost a amnézie příjemná... a milosrdná?
Verše, co mě vtáhly a ani jsem si nestačila uvědomovat, že jsou to verše. Jj už je zase vidět nejen na Střelák, jen přiznávám se, to poslední zase mi překáželo.
Tohle dílo mě velice zaujalo. Nejen proto, že dotyčná místa znám a vybavím si k ním vlastní příběhy. Výborně si pohráváš s atmosférou. Čtenáře pouštíš rozhodně dál, než jen do chodby. Umíš upoutat...
Výborně napsaná civilní "zpověď", ty opravdu umíš překvapit! Myšlenkou jsem se vrátila k jedné básni autora Printa (b. Jáchymov), připomíná ji lidskostí, maximální otevřeností - vzácnou to ingrediencí...