V závěji dějin

Hola,ty poutníku po hvězdách,

jak saháš po moci a není vidět na krok?

Všichni ti s tebou, kteří odvahu posbírali

na dně prasklých sklenic,

pranýřují tě, aby z tebe kapalo zlato,

nic proti proudu, který unáší tě

a bere s sebou historii velkoměst,

ty poutníku, objevils

krásu smutečních leknínů

na jezeře času,

ovládni ještě jednou zpěv,

který teče z hrdel smutných,

podej rámě neznámému zloději krásy.

Hola poutníku,

tvá cesta je

domov.