Téma k diskusi - možnosti literární tvorby

Máš pravdu, někdy je hůř srozumitelná a nechce se tomu dát ten čas. Ale to už je každého věc.

Phil,

taky znám dost malířů, kteří píšou básně. Někteří mají na internetu vlastní stránky, kde publikují jak obrazy tak básně. Nejsou to ale básně, které by dokázaly pohnout veřejným míněním.

K3,

a ty si opravdu myslíš, že básník je tak nějak povinen sám sebe prezentovat?

Za dob komunismu část básníků nepochybně tak říkajíc "pracovala pro režim", ale bylo i dost takových, kterým byl režim zcela volný , nebo byli dokonce proti němu a přece tehdeší kulturní politika podporovala poezii jako takovou, včetně jednotlivců, u kterých to bylo až překvapivé. Ne básník - jednotlivec, ale kulturní politika vládnoucí garnitury musí propagovat poezii jako nedílnou součást kultury. Dnešní poezie je prostě zcela neviditelná. Není třeba taky tím, že je nesrozumitelná pro "normálního člověka" ?

pro Alenakar

Malíři, které znám, píšou básně.  Obraz je vlastně taky svým způsobem báseň, vize, pocit a co já vím. Mi teď udělal radost Filip Pošivač. Poslal mi Paví očko, dobrý den: s věnováním. To jsou ty drobné radosti...někteří lidé v sobě mají něco navíc. Mi kdysi kamarádka řekla, že znala člověka, který dobře psal a přitom byl zlý. Věřím jí. Já chodím potichu nakukovat na server napokraji.cz....jsem tam ráda. 

Malířská a sochařská díla jsou vidět, netřeba k nim moc dodávat, ale když něco napíšeš je to horší. Ne každý na to je, na popularizaci sebe sama...

Phil,

já jsem od malička žila obklopená plastikami a obrazy, což tady raději nebudu rozebírat...  Ale k těm obrazům a plastikám kdysi dávno tak nějak automaticky patřily básnické sbírky a taky se malíři velmi často přátelili s básníky a vzájemně se ovlivňovali.(Teď mě zrovna napadá Achmatovová a Modigliani.) Kdysi taky ale byli básníci a malíři součástí veřejného prostoru a politiky. Výtvarníci jsou předmětem zájmu médií stále. Stačí si třeba vzpomenout na Davida Černého nebo na Knížáka před pár lety.  Ale kterýpak současný básník se těší zájmu médií? Neznám žádného. Současní básníci jsou většinou jen "pocitáři". Vůbec nedokážou zformulovat hlubší filozofické nebo politické postoje tak, aby to oslovilo veřejnost. Malíři a sochaři to dokážou pořád.

...omluva za přeťuk, nebudu mazat...

pro Alenakar

Já si to nemysslím. Když poptávám, tak čekám dlouho a kupuju za nekřesťanské peníze. Ty, co chci. Plastiky a obrazy miluju. To je moje slabina. Asi se to dědí. Ale i slova. 

Alenakar, děkuji za velmi přínosný komentář. Tak jsem si tu diskusi představoval. To je u mě dost časté, že se některé moje postavy chovají,  anebo vypadají, neobvykle, atypicky. Dík.

Něco jiného je způsob psaní a něco jiného jsou psychlogicky reálné nebo nereálné postavy. Psychologie literárních postav by měla být zobrazena vždy v souladu s realitou. Pokud je autorův styl avantgardní nebo vysoce originální, nesmí to být na úkor srozumitelnosti díla.

Mezi výtvarným uměním a literaturou je obrovský rozdíl v tom, že za nesrozumitelná díla, tedy sochy nebo obrazy, jsou zájemci ochotni platit obrovské sumy, zatímco nesrozumitelná kniha se zákonitě stane kasovním propadákem.

Nemá smysl dlouze nesmyslně teoretizovat. Stačí přece jen zveřejnit svou knihu v avantgardním stylu a trh si to už přebere. Dřív si takto trh přebíral i poezii. Dnes už je, až na ojedinělé vyjímky, básnická sbírka neprodejným zbožím.   

Děkuju, Silene.

K3, střídání žánrů a stylů určitě není chyba. 

Goro, všeobecně: opravdovost prožitku není žádnou literární garancí, tou by mohl eventuálně být spíše úspěšně vyvolaný dojem autenticity. 

vk, přečetl jsem si Pár teplých slov. Dík za příspěvek.

já si nejdřív něco napíšu a po čase si to přečtu ...  první a druhá :) vždycky maže ta druhá! :D každý další čtenář je pak už jen příjemce nevyžádané korespondence. Ale někdy je to moc fajn :) číst cizí. A dát se číst. Philog :)

Philogyny, děkuji za názor.

Každý může. Ten,  kdo píše. Jestli štětcem, hlínou, kamenem, sklem, železem, dřevem, tělem nebo tužkou. A pak ten, kdo ho chce číst. Kdyby nebyl ten druhý, tak ten první svým způsobem taky ne. 

vk, dík, ráno si to pročtu.

Silene, za tou větou měla být dvojtečka s úsměvem (vážně, nějak jsem opomenul:), jen tak mě nic nerozhodí, beru to s nadhledem.

Vyřčená pravda může trochu bolet, ale pořád je lepší než falešné nalhávání. Jsem rád za celou tu diskuzi. Dík.

Ireno, nic se neděje. Já se z toho vždycky do rána vyspím a je mi hej. Na neúspěších sem vyrostl a jen tak mě nic nezvyklá. Ale vždycky na tom něco je a za to to stojí. Podstatné je, že mi psaní dělá radost a to je nejdůležitější. 

Ani protektivní, ani nadhodnocený, napsala jsem jen, jak já za šest let "poznala" /protože samozřejmě jen virtuálně/ přístup K3 ke jeho tvorbě a kritikám. Jestli zmáhající, tak se ti omlouvám.

K3: Proč bys tu neměl být? 

Takto, asi vím, jak jsi reakci mínil. Ber to, prosím, tak, že přeskakujeme z tématu uznávané literární dílo k pokusům o psaní, což může být matoucí. 

U předkládaného pokusu máš nevýhodu, že sis většinou coby autor na vše dohlížel sám. V téže nevýhodě je i čtenář příslušného díla.

Zatímco u profesionálně připravené knihy tato prošla přípravou k tisku daleko komplexnější, tudíž se i podstatně komfortněji vyhodnocuje.

Nikde ovšem není řečeno, že jsou všechny knihy k tisku opravdu špičkově připraveny, jistě už jsi nějakého šotka za život potkal. To jsou ovšem pouhé korektury, nikterak nesouvisející s prací např. na fikčním světě příběhu apod. Asi nemá smysl říkat si, že gramatický lapsus je ohromující umělecký záměr, nebo ano? 

Ovšem... tvůrčí odklon od původního autorského záměru může dílu naopak překvapivě pomoci. 

Na osvědčených dílech se potom daleko snáze trénuje třeba dobírání se autorského záměru, míra experimentu, výstavba fikčního světa, práce s vypravěčem, překračování hranic apod., jelikož máš již máš mnohé prověřeno časem a kvalifikovanými posuzovateli před tebou. Tudíž... bez čtení čehokoli teoretického klidně můžeš vzít uznávané dílo a rozebrat jej na šroubky podle nějakých kritérií. Pak se třeba podíváš, co si myslejí druzí, ti, jejichž názor uznáváš. 

Troufneš si na takovou věc s úplně neznámým textem? 

O příslušném principu mluvím. 

Gora: Zdejší, echm, poněkud zmáhající zbytně protektivní recentní přístup, inu, kdo by si tím býval neprošel. 

Karle, naopak, jestli je tady někdo správně, jsi to ty. Čekala jsem na tvou odpověď, abych tě nepředběhla, přestože o pečlivosti ve tvé tvorbě dobře vím - a o skromnosti, kterou v okamžiku publikování pokaždé projevíš, také. Jsi příkladem pracovitého amatéra, který se nesmířil se svými limity danými vzděláním, možnostmi apod. Stále je překračuje, a je to poctivý vztah ke světu literatury, kultury vůbec, který povznáší tvé - občas obtížně formulované - myšlenky a příběhy. Osobně jsem v nich nacházela skoro pokaždé něco, proč tak ráda - i tebe - čtu. Něco navíc... závažnou myšlenku, poselství, něco prožitého, ne psaného čistě od stolu.

Přeju ti ještě hodně tvůrčích chvil nad literaturou a přemítání o ní.

K3: Je to debata na 100 rokov, skús sa pozrieť sem, ak ťa zaujíma, čo si myslím: Pár teplých slov

Silene, vezmu to od konce: pečlivě se svým psaním mořím, hodně škrtám, rozmýšlím každou větu:). Z tvých postřehů bych tu asi neměl být. Můj problém je nejspíš v tom, že skáču z jednoho žánru do druhého. Měním i způsob psaní. Někdy to je zdánlivě popisné, s množstvím různých odboček a dovysvětlováním, a jindy zase psané přímočaře ve zkratce. Jindy před čtenářem kličkuju, takže do poslední chvíle neví na čem je. Spoléhám trochu na něj. Mě když na někom něco zaujme, tak si ten čas udělám a přečtu si to znovu. Je to jako s filmem, nikdy si nevšimneš všeho podstatného, zamýšleného, ale na druhý na třetí pokus... 

Ale když mě to tak baví.

K3: The Waste Land / Pustá země / Pustina je zároveň výtečnou ukázkou díla, které rozhodně není ostrovní prací jediného autora. Příběh autorské práce, vysledovatelný do určité míry rozličnými z badatelských či čtenářských cest, zároveň cesty, jakými bylo dílo napsáno, sestaveno, opracováno do výsledného tvaru vypovídá o způsobech, jakými je s myšlenkami a jazykem nakládáno. Takový kruh v písku. Pohyblivý vlivy.

Přesto v našem myšlení asi funguje, že vzniklá díla přiřazujeme často jedné autorské značce, tváři. Jedná se o zjednodušení, o zažité zjednodušení, neboť jinak bylo lze dospět opětovně k názoru, že žádné dílo nemá a ani nemůže mít svého výhradního autora. 

..........

K tvé tvorbě obecně: 

Nečetla jsem, kterak víš, zdaleka vše, už jen z příslušné pozice se mohu hrubě mýlit. Myslím, že máš coby autor schopnost zajímavých postřehů, rád píšeš právě dlouhé texty, ale schází ti schopnost cizelace, častokrát se buď z netrpělivosti nebo z nedostatku soustředěných či formulačních schopností uchyluješ k nepřesnostem. I proto se může snadno přihodit, že pokud jindy odpovídá text naprosto přesně tvému ideálnímu záměru, průběžný čtenář znalý tvých předchozích prací toto nemusí zavčasu rozlišit. 

Určitě potom stojí za zamyšlení, zda vůbec naše formulační schopnosti atakují nějakou hranici, jež by vypovídala o potenciálu sepsat dílo, které by nebylo pouhým pokusem. Těžko říci, zda je autor schopen něco takového o sobě samém dostatečně odosobněně zkonstatovat, neboť schází-li mu příkladně pečlivost, může mu scházet i cit pro jazyk apod., resp. schopnost nepřehlédnout  při přepracovávání díla jeho slabiny. 

Toto jej ale apriori nevylučuje z autorství a práva na autorství, jestli jsem srozumitelná. Viz výše. 

Obecná řeč, a proto se táži: píšeš ponejvíce na první dobrou, nebo se se svým psaním pečlivěji moříš, než jej předložíš k posouzení libovolné veřejnosti? Samozřejmě můžeš coby autor postupovat libovolně proměnlivě. Odpověď nemusíš skládat k mému vědomí, má směřovat k tvému.  

vk, souhlasím. Myslím že nejdůležitější je závěrečný obraz celého textu. Co z něho na nás dýchne a nechá v nás. Souhlasíš?

Ad "postavy někdo stvořil s nějakým záměrem" - moje obľúbené riadky z literárnej teórie:

"Významom diela nie je to, čo mal autor na mysli v určitom momente tvorby diela, alebo čo si autor myslí, že dielo znamená, potom ako je dokončené, ale skôr to, čo sa autorovi podarilo do diela vložiť.""Významom textu nie je samotný výrok, ale to, čo tento výrok robí, jeho potenciál pôsobiť na čitateľa. Interpretovať dielo preto znamená rozprávať príbeh čítania a prenikať k podstate postojov rozprávača na základe náznakov uvedených v texte a našich všeobecných vedomostí a bežných situácií."J. Culler, Krátky úvod do literární teorie

Safián, ještě k tvé první poznámce. Z mínil si se o úspěchu. U mě je to obráceně. Čím déle se tím zabývám, tím míň mi na něm záleží. Dokonce mám obavu, že kdyby k němu došlo, alespoň jak znám sám sebe, že bych z něj ani neměl radost. Dík, jsem rád za každou reakci.

Silene, děkuju. Krom jiného jsem si nedávno koupil nový překlad Pusté země, ale ještě jsem se do něj nepustil:).

K3, možná má poznámka vyzněla jinak, než jsem chtěl, ale jestli přispěla alespoň trochu k upřesnění tvé otázky, nebyla zbytečná. Čtenáři obecně, a Písmáci zvlášť, přijímají práce podle dobového klíče a všechno, co se mu vymyká nechávají stranou. Tak na Písmáku prošla řada zajímavých básní a nikdo si jich nevšiml. V tvém případě je ale postoj čtenářů pochopitelný. Bereš si za vzor výtvarná díla umělců, kteří zemřeli poměrně dávno a směry a myšlenky, kterými se ubírali jsou mimo aktivní zájem. Ve své době jistě byly některé z těchto směrů universální, např. impresionismus, expresionismus, surrealismus, a zahrnovaly nejen výtvarné umění, ale i hudbu, literaturu a někdy dokonce i architekturu. Pro tehdejší čtenáře byly jejich myšlenky atraktivní a čtenáři jim rozuměli . Dnes by ohlasy těchto směrů, stejně jako úplné novoty a experimenty, vyžadovaly předžvýkání (jak tu už kdosi podotknul) a toho bohužel je schopen málokdo. Na druhou stranu výtvarné umění a literatura mají rozdílné prostředky a tím i možnosti. Např. při četbě českého kubofuturisty Richarda Weinera mě ani nenapadlo vzpomenout na Picassa.

K3: Karle, existuje spousta textů k tématu, Eliotova esej je volně dostupná, prověřená časem a v rámci možností s přihlédnutím ke své... řekněme komplexnosti i stručná. Pokládám ji tedy za dílo hodné pozornosti už jen z pozice, kolik toho dokáže na poměrně malé ploše objasnit, dále že autor byl sám básníkem, tzn. minimálně v dvojím ohni. Ta esej je v podstatě dokladem obdivuhodně pracujícího mozku autora.

U T. S. Eliota jde navíc zároveň o autora, jehož tvorba je pokládána za kánon. Prošla dostatečným sítem kvalifikovaných hodnotových soudů v čase, které jsou do značné míry zárukou rozpoznaných rozdílů mezi pokusem o umění a uměním.  

Nikde není řečeno, že nemůžeš Eliotovy básně i literárně kritickou činnost vůbec rozporovat. Jen... asi nemá smysl psát na ni vyloženě recenze, neboť ty mají za nesnadný úkol svědčit k nově vznikajícím a dosud nedostatečně prověřeným dílům.

Takže daleko spíš napíšeš třeba další studii o takové uznávané práci, nikoli recenzi oné uznávané práce.

Atd., atd.

S určitostí tě apriori nepoučuji, pouze se rovněž pokouším formulovat na malé ploše jakés takés vyjádření k nastíněnému tématu. 

Pokud tu zmiňuješ svůj text Proměna: Nečetla jsem jej, nemohu tedy vyjádřit svůj názor na dané dílo.

Drtivou většinu zdejších reakcí přirovnávám ke kalíškům instantních káv, tj. coby autor obdržíš čtenářskou reflexi ve stylu tady a teď. Majaks to říkával velmi dobře, a sice: co zde k textům píši, je můj názor, co jiného by to mělo být?

Aby se dalo s jistotou rozlišit, zda se jedná o umělecký záměr nebo třeba chybu, chce to dost soustředění, investované energie. 

Na straně autora potom schopnost sebereflexe a postupného zpracování obdržených názorů, které mohou i nemusejí mít pravdu. 

Ještě jedna klasika: Umělec čelí nepochopení. 

Otázkou ovšem je, kdo je skutečným umělcem a proč. Nu, a tak se vracíš na začátek. Třeba se autorovi nedaří vyjádřit, třeba čtenáři jen nerozumějí. Nikdy to nebudeš vědět dost... hned. 

Silene, přečetl jsem si tebou doporučenou esej T. S. Eliota. Je v mnoha směrech poučná. Byl to opravdu moudrý člověk. Jen bych chtěl podotknout že diskuze vedená takhle po síti bývá nevděčná. Těžko se třeba vyjadřuje dobře míněný tón, který se lehce zvrtne například v poučný. Jsem přesvědčen, že kdybychom spolu mluvili živě, že bysme se s úsměvem domluvili během několika minut. Tak dík.

Nedalo mi to a tak se vracím s jedním konkrétním případem, jak požádala třeba Gora. Je to ale jenom jeden z mnoha příkladů zdejší tvorby. Jedná se třeba o mou povídku Proměna. Když si projdete komentáře. Kolik autorů se zabývá tím jak vypadají, jak se chovají a jak jednají jednotlivé postavy. Toporně, nepřirozeně... Přesně takové jsem je ale chtěl. Je to podobenství. Nevím co bych měl ještě říct. Snad přirovnání k těm malířům: jaké má postavy třeba Picasso, Dalí, Chagall, Bacon, Munch, Matisse, Klimt, Schiele... Jsou vesměs nepřirozené. Ale jen zdánlivě. Dnes se nad tím nikdo nepozastaví. Kouzlo je v tom, že je to na tom, kdo se na ně dívá, a čím déle se na ně dívá, tím víc se rozvíjí jeho obrazotvornost. Tak nějak by to mělo fungovat u čtenáře. Každý si může pod těmi postavami představit někoho jiného, ale vždy by si měl uvědomit, že ty postavy někdo stvořil s nějakým záměrem.

Tak přesně tohle jsem myslel tím úvodním řádkem:).

Safián, zajímá mě to co je v té otázce. Můžeš si o tom myslet co chceš, jen proboha neříkej že si stěžuji, to jsem teda vůbec nechtěl. Asi máš pravdu, že s těmi odpověďmi to mnohdy nepasuje. Nejspíš to nedokážu vysvětli tak jak bych chtěl. A z některých odpovědí cítím, že je to jakýsi útok na redaktory nebo co. Ne tak to není. Proč bych to dělal? Sám jsem v redakci rok byl a snažím se hodnotit i teď, to nemůžeš popřít. Vážím si jich a každého kdo reaguje na mé texty. Možná to je spíš příspěvek k zamyšlení, nikoliv do diskuze. To o čem jsem se zmínil v odpovědích je zrovna tak míněno na mě.

K3, z toho, jak jsi téma nastolil, i z toho, jak reaguješ, není zřejmé, co tě vlastně zajímá. Je to tvůrčí svoboda, literární provoz nebo úspěch? Někdy dokonce zkreslíš i dpověď. Např. VK jasně deklaruje neomezené tvůrčí možnosti, které ale autoři z lenosti nebo z touhy po vnějším úspěchu nechávají stranou. Ty z toho uděláš otázku, jestli se nebrzdíme navzájem. Stěžuješ si na jakási pravidla. Literarura je dnes prostě obchod, a ten má svá pravidla. Nikdo tě ale nenutí je respektovat. Všude kolem je stále více a více psaných i nepsaných pravidel. A někdy i tragedie, které z toho vyplynuly. To jsou náměty, které by tě měly zajímat. A ne mudrování u tom, kdo je svobodnější.

Silen, mockrát dík. Tvůj příspěvek zítra přeložím a pročtu.

Tradition and the Individual Talent

vk, právě to jsem taky myslel, jestli se tak trochu nebrzdíme navzájem:).

myslím, že možnosti sú neobmedzené a autori sa často brzdia sami, keď sa chcú svojím dielom zapáčiť alebo sa uspokoja s osvedčeným remeslom

K3, jednu jsem kdysi přepsal sem, má nula Tipů: https://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=32002

Danny, zkus ty dětký bolístky přepsat teď v dospělosti "po svém, aniž by si měnil obsah a možná se budeš divit co z toho vznikne...

Anas: to máš samozřejmě pravdu, ale. Každé to umění má spoustu možností. Malíři i hudebníci mají absolutní svobodu, ale vem si co to trvalo než se k tomu dopracovali a kolik z nich to odneslo. Vlastně tím že si šel někdo "po svém," a další se k němu přidávali, vzniknul nový směr. Mě se zdá že to psaní je o tohle ochuzené.

Irčo, ale já nic neřeším, jen jsem dal téma do diskuze, protože mě to zajímá. A co když pravidla žánru nerespektuji, nikdy jsem je nerespektoval. Nemyslím strukturu, ale obsahově a způsobem psaní mi jsou nějaká pravidla ukradená. Já mám třeba ten problém, že se nevejdu do žádené soutěže. Tematicky, nebo délkou. Tak už mě ani nezajímají. Chtěl jsem znát jenom váš názor. Nevím zda je svoboda tvůrčího psani stejná jako třeba v tom malířství. Podle mě není. Musím se vejít do nějaké škatule. A myslím že každý z nás takhle nějak někdy narazil, a nebo se musel přizpůsobit. A to se mi nelíbí:). Jen si proboha nemyslete že chci něco řešit, nebo že si na něco stěžuju. Na Písmák nedám dopustit. Tohle je v diskuzi, proto jsem to sem dal. Myslel jsem si že to někoho může zajímat.

no, já to řeknu asi takhle: kdysi, když jsem ve svých třinácti letech začal psát povídky, tak je jeden známý novinář zkoušel udat do nějakého mládežnického časopisu, tuším ABC, VTM nebo tak. A oni mu tam řekli, že to prý vůbec nejsou povídky, ale popisy mojí duše, což čtenáře nezajímá. No: a nějakou dobu potom jsme brali v literatuře ve škole, jak právě v době surrealismu, dadaismu a tak zkoušeli literáti různé experimenty.

Já jsem si z toho egoisticky odnesl, že když se něco všelijak splácá, tak je to velký experiment, ale když já se upřímně snažím vytvořit něco, co se opravdu nějak liší (ty popisy duše) tak je to najednou úplně mimo mísu a nikdo to neocení a nepochopí.

Naučil jsem se časem psát tak, aby se to do těch forem vešlo, teď už mám vydaných pět knížek, tohle byly takové dětské bolístky, ale stejně je mi trošku líto, že to tehdy nikde nevzali.

Karle, nejlépe by bylo uvést konkrétní případ - pokud něco řešíš, takhle se jen domýšlíme, co přesně máš na mysli. Kritéria, co je čtivé a co už ne si asi čtenář nastavuje sám, málokterý autor píše se záměrem - aby dílo bylo čtivé, ne? Ale u každého žánru v próze  pravidla existují, i když se dá experimentovat,  spíš však v mezích těch pravidel.

Janina6, zajímá mě váš názor. Mě se třeba zdá že v poesii je těch možností víc. V próze se mi zdá že se navzájem omezujeme nějakými pravěkými pravidly která snad ani neexistují. Není to dynamické, je to dynamické. Myslím že to je věc autora a na čtenáři je, zda to chce číst. Má to spád, nemá to spád. To je věc autora, podle mě, protože pro někoho to spád má, pro druhého ne. Je to čtivé, není to čtivé, je to živé, není to živé... 

můžu :)

Otázka je formulovaná "proč by literární autoři nemohli...?" To mi zní jako začátek jakési obhajoby. Takže opravdu nepoznám, jestli se ptáš na naše zkušenosti s tvorbou postav, nebo naznačuješ, že experimenty v literatuře nebývají kladně přijímány... prostě, jak píše Prométheus, špatně položený dotaz. Jasně, že se dočkáš nějakých reakcí, ale... 

Prométhee, pravdu máte v něčem asi oba. Já tedy seriály nesleduju, ani se nedívám na filmy dle sledovanosti. Vybírám si většinou podle autorů. A stejně tak knihy.

Nebudu odpovídat každému zvlášť, nečekal jsem ani že mi tolik lidí odpoví. Všem vám moc děkuji.

Roberte, to jsi vyjádřil přesně i můj názor. Dík.

Břízo, to je náhoda. Kafkovu Proměnu jsem bohužel nečetl, mám velké mezery. Shodou okolností jsem ale napsal taky Proměnu:).

Já mám takový pocit, že přesně TOHLE literatura už dělá. 

Možností, jak vymodelovat literární postavu je možná ještě víc, než když malíř maluje na plátno...

Hezky, Roberte

Rozličnost literárních postav je jedním z nejdůležitějších prvků literatury. Každá postava přináší svůj vlastní unikátní příběh a osobnost, což přispívá k bohatosti a komplexnosti příběhu. Díky rozmanitosti postav se čtenáři mohou vžít do různých situací a prožít emoce spolu s postavami. Navíc, rozdílné postavy pomáhají udržet zájem čtenářů a poskytují širší pohled na příběh. V neposlední řadě, rozličnost postav přispívá ke kvalitě literárního díla, protože pomáhá udržet čtenářovu pozornost a zajímavost příběhu.

- cožpak to nedělají? Četl jsi Kafkovu "Proměnu" ?

Je třeba se hlavně umět chopit svého řemesla. Na ničem jiném nezáleží 

Já myslím, že je vytváří stejně. Že je hodně způsobů, jak na to. V tomhle se výtvarno od literatury neliší.

On jim někdo brání?

Jaký máš vlastně problém ?

I literatura skýtá nepřeberné množství vyjadřovacích způsobů. Jde jen o to, do jaké míry chce kdo experimentovat - a hlavně, za jakým účelem. Zda jde jen o experiment pro experiment, či jestli to experimentování má nějaký hlubší smysl, který má něco vypíchnout, na něco upozornit atp.