Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKouř
Autor
Alenakar
Už vedu život prostý, rozumný,
dívám se k nebi a modlím se k bohu,
vpodvečer dlouze bloudím za humny,
zaháním tichý nepokoj a touhu.
Anna Achmatovová
Kouř
Smět zapomenout... Nechat za zády
třpyt nočních ulic, povinnosti, práci!
Jen dívat se, jak v povětří se ztrácí
kouř nad ohništěm v šeru zahrady
a jiskry jako hrozny jeřabin
se chvilku třpytí v ozářeném listí...
Bez starostí a obav, nenávisti,
jen dívat se, jak táhnou jeřábi
po zrůžovělém nebi k severu
a střídají se ve vedení klínu...
Smět zapomenout... Nepodlehnout splínu,
být sama sebou a mít důvěru,
že zítra lepší verše naškrábu,
až před svítáním kohouti mě vzbudí,
o jiskrách, dýmu, rose, která studí,
o kejhajícím hejnu jeřábů...
24 názorů
Letící jeřábi se hodí víc do Ruska. Nad naší zahradou ale někdy přeletují v klínu divoké husy. Nedaleko jsou rybníky a jezera.
Mef, myslím, že nejlíp na tom jsou písničkáři. Sami si napíšou hudbu i text, sami to zazpívají a ještě se doprovodí na kytaru nebo třeba na harmoniku. To tak umět!
Mefistofelka
16. 12. 2022Píseň a k tomu obraz letících jeřábů, nebo jiný ... propojení více druhů umění, pěkná představa.
Mefi,
moc děkuji. Uvažovala jsem o tom, že by to mohl být i písňový textík. Možná.
Mefistofelka
16. 12. 2022Ali,
možná je to mojí náladou, ale tahle báseň je teď pro mě to nejhezčí, co jsem od tebe četla. Ale to není podstatné. Je prostě krásná! Na všechny způsoby. A pohladí duši. Díky.
Knihomole,
někdy toužím jako Achmatovová prostě zmizet někam daleko a zapomenout na svět.
Karpatský knihomoľ
15. 12. 2022chvályhodný počin
Kočkodane,
vidím, že ty mýš rád akci a drama... Já a Anička Andrejevna milujeme spíš klidné závětří. Škoda, že po roce 1917 už aristokrat prostě nemohl odjet na svou ves někde v "zapomenutém újezdu"....
Ohniště nebylo moc vhodné,
u domu zřejmě blízko hodně,
červený kohout klove chalupu,
ta začíná se v kouři ztrácet
a na hasiče čeká práce,
zas budou v pěkným kalupu.
Marku,
jsem moc ráda, že se moje vázané veršíky některým lidem pořád líbí. Vím ale, že čeho je moc, toho je příliš a tak jsem už přehodila výhybku. Teď budu chvilku psát "volně" a řešit zas Boženu Němcovou a k jambu se asi vrátím v lednu.
Tvé verše se mi zřejmě nikdy neomrzí. Vždy mě něčím zaujmou, naladí, vtáhnou do děje a atmosféry. Díky.
kadeřavá,
právě ten klid jsem si vypůjčila od Anny. A. A. psala v mládí prakticky výhradně o lásce, ale ta básnička, ze které je citát, je o poklidu daleko od "vřavy světa". Poslední sloka zní takto:
Tu a tam čáp se snese na střechu
a jeho ostrý výkřik zazní z výšin.
Kdybys teď u mne hledal útěchu,
možná tě ani klepat neuslyším.