Splav

F.M.R.C.,

soudím(možná se mýlím), že kromě titulní postavy jsou v Babičce nejznámějšími postavami Viktorka a pak Sultán a Tyrl.

Na tento malý výlet ke splavu nemusím být zpravidla vždy bláznem... skvělé.

Phil,

kronikáře nečti. Čti jen básníky.

Když jsem kdysi načítala stránky kronikáře, tak mne okouzlení rychle přešlo. I romantika. Ale stejně něco zůstalo.  život

Goro,

vypůjčila jsem si od Boženy kulisy. Jen Viktorka v nich chybí.

Pěkný nápad... běhutá voda - zajímavé...

Jamardi,

čtu si teď zase po letech Babičku a vychutnávám si ji zvláště po jazykové stránce. Mnohá rčení byla zapomenuta, ale jiná se uchovala v nezměněné podobě až dodnes. Babička je prototypem české selky, která má v zásobě nějaké rčení nebo přísloví prakticky pro každou situaci. Tehdejší člověk nechodil k psychiatrovi a tak si veškerou moudrost musel nosit v hlavě. Zajímalo by mě, jak jsou ta přísloví stará. Jistě pocházejí minimálně z 18. století jako sama babička, nejspíš ale budou ještě starší.

Markel,

díky za hvězdičku. - Nebo sněhovou vločku?

Knihomole,

je to jen narážka na Skácela a Pavlicův hit "Modlitba za vodu". Moje voda má ale bílé vlasy jako stará Viktorka... Ta básnička by se totiž vlastně mohla jmenovat "Splav bez Viktorky".

líbí *

Evženie,

díky. Jsem ráda, že se líbí.

V Babiččině údolí jsem byla několikrát a vždycky si tam děj z knihy představuju. Moje babička ráda opakovala některé věty z Babičky. Je pravda, že ten styl vyjadřování je jiný. Jemnější. Jde to k těm origamám z průklepového papíru. Dneska to ještě zůstává, když se mluví k dětem. Rozvážnější a laskavější vyjadřování.

Keď čítam o vode, ktorá má rozpuštěné vlasy, príde mi na um Skácel. Nie je to od neho?

Moc pěkné.

kadeřavá,

díky. čtu si už asi podesáté Babičku a hledám, o čem by se dala napsat báseň.

Můj šálek kávy