Dívka a moře - Kokosové ostrovy a kosatky III.

Kokosové ostrovy a kosatky

(listopad – prosinec 2003)

III.

S odporem hleděla na podivnou zbraň v Pumpičkově ruce. Na můstku visely čtyři pušky, kolem nichž vždy chodila obloukem. Brokovnice, kulovnice a dvě speciální, určené pro uspávací střely. Takovou však nikdy na palubě nezahlédla.

„Tohle,“ štítivě se dotkla jedním prstem brokovnice, „je legální?“

„Ne! Kdysi ji vyhrál Plešoun v kartách na Trinidadu nad nějakým domorodcem. Šéf radost neměl, ale člověk nikdy neví, na koho na moři narazí, a psychologickej účinek výstřelu je stejnej jako paseka, kterou broky nadělaj. Od tý doby je schovaná ve strojovně. Už jsi někdy střílela?“

„Ne,“ oklepala se, „nenávidím střelný zbraně, bojím se jich.“

„Ale s harpunou ti to jde skvěle.“

„To je něco jinýho, nedělá rambajz,“ vysvětlila a navrhla ohledně brokovnice, „posloužila, a teď ji zase schovej do strojovny.“

„Kdepak, do rána zůstane na palubě, kdybysme dostali další návštěvu. Vstáváš brzo, tak si vezmeš hlídku od dvou a já do tý doby,“ rozhodl Pumpička, položil zbraň na lehátko a zdvihl plošinu do svislé polohy, čímž uzavřel schody na zádi.

Další čtyři dny, kdy dokončovali průzkum laguny k ničemu nedošlo. Pumpička incident kapitánovi nahlásil, ale ten mávl rukou. Podle popisu návštěvníka tušil, o koho jde. Při poslední návštěvě patřil mezi vůdce hnutí za zachování starého pořádku a pobřežní stráž ho měla na černé listině. Šéf nepředpokládal, že by si stěžoval. Zavedl však hlídky, kdyby došlo k pokusu o odvetu.

Po dokončení mapování vnitřní části se Mary přesunula na vnější stranu souostroví. Až na korálový útes tam obnova na první pohled probíhala rychleji. Po návštěvě hvězdice trnová koruna zůstává bílá mrtvá zóna. Tady to vypadalo jinak. Koráli žili dál, ale porost vypadal jako les po vichřici. Mezi barevnými trsy ležely ulámané větve, z nichž si návštěvníci odnášeli suvenýry. Jen rychleji rostoucí sasanky na některých místech milosrdně zakrývaly způsobenou spoušť. Bude trvat tisíce let, než se zahojí všechny rány.

Pracovali rychle a dívka byla ráda, že šéf hlídá dodržování bezpečnostních přestávek. K údivu všech se pod vodu nehrnula. Pohled na výsledky bezohledné lidské činnosti ji deprimoval. Po konfliktu s nezvanými hosty měla výčitky kvůli poškození člunu, ale ty nyní zmizely. Nahradila je nenávist vůči lidem, kteří pro vlastní prospěch dokázali bezohledně ničit.

Na počátku třetí listopadové dekády zakotvili kousek od malé kryté pláže liduprázdného ostrova South Island. Kromě porostu na něm nebylo nic zajímavého a možná proto odolal osídlení. Pouze občas tu byly pořádány tajné pikniky, o jejichž průběhu se leccos povídalo. Bohatá klientela ze Severní Ameriky tu prý mívala obchodní jednání za účasti stejně bohatých návštěvníků především z Columbie. Na akce byli přiváženi z Indonésie mladíci a dívky z chudých rodin, údajně jako obsluha. O některých z nich již nikdo nikdy neslyšel.

Hned druhý den šéf rozhodl, že dopoledne půjde pod vodu jen Ichtyl s dívkou. Znamenalo to pro ně dlouhou směnu, aby splnili úkol, který běžně provádí ve čtyřech. Proto také trvalo téměř do jedné, než se vrátili na palubu. Většinou čekal potápěče při návratu Pumpička, aby pomohl s výstrojí, ale tentokrát tu nikdo nebyl.

„Kde jsou všichni?“ otočila se na Ichtyla, který však jen pokrčil rameny. Nebudil dojem, že by nepřítomnost zbytku posádky byla nějakou záhadou. Než stačila položit otázku o důrazněji, zmizel v chodbičce ke kajutám.

Právě věšela overal na sušák, když se za ní ozval šéf: „Co tu okouníš? Mazej se osprchovat a hodit do gala.“

Otočila se a vykulila oči. Následoval výbuch smíchu nad zjevem, který stál u dveří do podpalubí. Šéf byl bos, na sobě tmavě modré šortky pod kolena, světle modrou košili s kravatou shodné barvy jako kalhoty a hlavu mu zdobila brigadýrka s kapitánskou zlatou šňůrkou.

„Proboha, to jdeš na maškarní?“ vypravila ze sebe, když zvládla nápor smíchu. „A kam si zašantročil posádku?“

„Jednak nevím, co je na mě směšnýho, a mimo to zdržuješ. Když máš něco říct, nevypadne z tebe kloudná věta, ale teď máš keců jako madam Olimpie deCleves ze stejnojmenného Dumasova románu. Jedem na břeh, tak sebou pohni,“ když šéf viděl, že se nadechla, aby ještě něco sdělila, pokračoval, „jedeš taky, bez odmlouvání! Kromě lodiček se obleč jako v Marseille na večeři s ředitelem.“

„Ale …“ zkusila ještě oponovat.

„Padej!!!“ zařval a ukázal na dveře k podpalubí.

Po dobu sprchování přemýšlela nad oblečením šéfa a důvodu nepřítomnosti posádky. Došla jen k závěru, že stejně nic nevymyslí. Šéf chce, aby se hodila do gala, tak mu tu radost udělá. S trochou škodolibosti si ho představila, jak přešlapuje na palubě, protože cesta k ženské od potápěčky, která právě vylezla z vody, trvá dlouho.

Po vysušení vlasů se nasoukala do šatů pořízených v Marseille. Potom vytáhla ze zásuvky stolu kazetu, kterou od léta nepoužila a s povzdechem se pustila do líčení. Jsou ženy, co tuto činnost zvládnou během několika minut, ale mezi ně nepatřila. Trvalo téměř tři čtvrtě hodiny, než byla spokojená.

Při návratu na palubu očekávala množství nejapných poznámek na téma, co mohla tak dlouho dělat. Kromě šéfova nevěřícného zavrtění hlavou a významného pohledu k nebi však nepadlo jediné slovo. Zato ona měla opět důvod k údivu, když uviděla Ichtyla oblečeného jako kapitána. Jen místo brigadýrky měl na hlavě čapku, jakou nosí mužstvo vojenského námořnictva. Sotva se při pohledu ubránila smíchu, protože jí připomněli obrázky malých chlapečků, které kdysi maminky oblékaly do námořnických uniforem.

Během roku, co patřila do posádky, nic takového nezažila. Na žádném z mužů neviděla oblečení, v němž jí připadali tolik směšní. Když člun obeplul výběžek, spatřila malou krytou pláž. Na pobřeží stály dva prostřené stoly s bílými ubrusy a vedle se opékalo na ohni sele. Z několika kbelíků čněly hrdla lahví, o nichž usoudila, že jde o šampaňské. Plešoun, Zrzoun, Čočka a Pumpička stáli nastoupeni v řadě podle velikosti ve stejných uniformách, jako šéf s Ichtylem. Pod palmami lemujícími pláž byl postaven stan.

Když člun najel na mělčinu, doktor vyskočil, aby ho vytáhl víc na břeh. Potom vzal šéf dívku do náruče a vynesl ji na břeh. Mezitím se Ichtyl zařadil k posádce. Pokračování představení se ujal Plešoun, který vystoupil z řady, jako na vojenské přehlídce. V podpaždí levé ruky držel balíček.

„Posádko pozor,“ zavelel a s rukou u čepice spustil, „pane kapitáne, posádka Mary je nastoupena ke slavnostnímu obřadu.“

- pokračování -