Čistý sníh

Jak dalece se městem nese mladých dívek křik?

Jak dalece jsme v lese jen za zvuku ostrých dýk?

Jak mnoho času pozemského za zády nám běží?

Jak dalece jsme sami svými, když venku hustě sněží?

Proč měl bych být víc, než někdy byl jsem? Snad otázka to dobrá.

Nemohu dovnitř ani ven, jsem v sobě, krev už ve mně modrá.

Až jednou pochopím, co chci a jaký je můj cíl,

snad víc, než být tady sám, snad něco, proč bych žil,

snad jednou přijde revoluce a po ní dětský smích

tak srdečný a přece čistý jako zimní sníh.