Dívka a moře - Kokosové ostrovy a kosatky V.

Kokosové ostrovy a kosatky

(listopad – prosinec 2003)

V.

Zatímco šéf s Ichtylem trávili čas na břehu, posádka připravovala loď na další plavbu. I když předpověď hlásila slušné počasí, volný oceán je málokdy zcela placatý. Při delším pobytu na jednom místě, každý tu tam něco odloží nebo neupevní při návratu z vody materiál. Je nutno vše projít, zkontrolovat každý kout skladiště výstroje a ostatního materiálu a stejně tak i kajuty.

Když se vrátili muži z ostrova, Plešoun kapitánovi zahlásil připravenost lodi k vyplutí. Ještě poslední večeře u Kokosových ostrovů a nechají za zády místo, které by bez devastujícího vlivu člověka mohlo být rájem. Nebylo jim však souzeno v klidu dojíst. Vyrušil je blížící se zvuk motoru rychlého člunu.

„Že by návštěva?“ zvedl se šéf, aby zjistil, zda míří k nim. „Asi na poslední chvíli budou potíže.“

Zamířil na palubu a ostatní se vyrojili za ním. Dívka poznala muže i člun. Byl to tentýž, kterému prostřelila harpunou vzduchovou komor. Plošina na zádi byla zdvižená a uzavřela přístup na Mary. Člun zastavil několik metrů od pravoboku.

„Pusťte mě na palubu, chci mluvit s kapitánem!“ zavolal tlouštík na posádku stojící u pažení.

„Proč?“ zeptal se Plešoun.

„Jste kapitán?“

„Nejsem“ zavrtěl kormidelník hlavou a dodal, „ale vím, co jsi ty zač. Bylo by lepší, abys zas zmizel.“

„Chci mluvit s kapitánem!“ zvýšil tlouštík hlas.

„No dobře,“ ozval se šéf, „dobrovolně zřejmě nezmizíte. Já jsem kapitán, vyklopte, proč otravujete.“

„Chci na palubu!“ mužův hlas neměl daleko k hysterii.

„Chtít můžete, ale to je všechno. Řekněte, co máte na srdci nebo vypadněte. My za chvíli zdviháme kotvy.“

Tlouštík chvíli nerozhodně přešlapoval, než mu došlo, že tady nic neznamená. Tito lidé před jeho majestátem a mocí plynoucí z vlastnictví největšího resortu na souostroví na zadek nepadnou.

„Mám pro vás obchod,“ vymáčkl se konečně.

„S lidma jako vy nekšeftuju,“ odbyl ho šéf a otočil se k odchodu.

„Tak tu vaši holku nechám zavřít za napadení a poškození člunu. Svědků seženu tolik, kolik bude třeba!“ vykřikl zbrunátnělý muž.

Pokud šéf něco opravdu nesnášel, bylo to vydírání. Nejprve ztuhl, potom se vrátil k zábradlí a zařval: „Cos to řek?!“

„No konečně,“ tlouštík vybledl a nasadil samolibý úsměv, „tak je to lepší. Teď k našemu obchodu. Dostal jsem od samosprávy kopii vaší závěrečné zprávy. Zařídíte přepsání ve smyslu, že doporučujete obnovení sportovního rybolovu v laguně i mimo ni, a ne za dalších deset let. Já upustím od stíhání té holky. Pokud se nedohodneme, mám od samosprávy vyřídit, že vaše loď má zákaz opustit ostrovy.“

Šéf polkl, než byl schopen vydat hlasitý rozkaz Pumpičkovi, aby spustil plošinu. Potom ztišil hlas, aby ho na člunu nemohli slyšet.

„Zrzoune, až přirazí k plošině, podrž člun, jako bys chtěl pomoct, ale buď ve střehu. Když se pokusí vystoupit nebo uvidíš zbraň jednej. Pozor, tlusťoch má pod sakem pistoli a před zadním sedadlem leží samopal,“ kapitán počkal až obr přikývne a otočil se k ostatním, „Plešoune, zavolej pobřežní hlídku, Prcku, vem dvě harpuny, a když bude třeba, použiješ je přesně podle mýho rozkazu. Ostatní zmizte!“

Než domluvil, druhý muž ve člunu nastartoval a vykroužil obrat, aby mohl přistát u plošiny. Tam již čekal Zrzoun, který zachytil lana na nafukovacích komorách, lemujících laminátový trup. Šéf s dívkou čekali v oblouku, kde se boční pažení stáčí ke schodům.

„Teď uděláme obchod podle mýho,“ spustil kapitán, když muž u kormidla vypnul motor, „budete v klidu a počkáme na policajty.“

Stačilo mávnutí rukou, aby dívka pochopila. Popadla do každé ruky jednu harpunu, opřela je o pažení a namířila na muže ve člunu.

„Tahle holka,“ pokračoval šéf, „oběma harpunama najednou trefí na deset metrů pomeranč. Můžete si to ověřit, stačí blbej pohyb.“

Tlouštíkovi zřejmě došla řeč, otočil se zády k Mary a mlčel.

Pobřežní hlídka dorazila za necelou hodinu. Velitel vyslechl šéfovo hlášení a nechal prohledat člun. Výsledkem byly mimo samopalu ještě dvě pistole, což vyneslo osazenstvu člunu pochybnou čest strávit nějakou dobu s pouty na rukou. Šéf, Prcek a Zrzoun nadiktovali do protokolu výpovědi a tím vše skončilo. Jak se ukázalo, obavy ze zdržení kvůli incidentu nebyly na místě.

„Můžete odplout,“ ujistil je velitel, „toho člověka nechám příští týden deportovat zásobovací lodí k soudu do Sydney. Tady má velký vliv a výsledek přelíčení si umím představit.“

„A tam to dopadne jinak?“ zajímalo šéfa.

„Snad jo. Spis, který si o něm vedu má ke dvou stovkám stran a tohle byla poslední kapka. Deliktů proti životnímu prostředí, vydírání, účast na zmizení několika osob z ekologické organizace. I když bude hodně uplácet, neopustí vězení dřív, jak za osm let. K tomu dostane doživotní zákaz vstupu na Kokosové ostrovy.“

„Co bude s jeho majetkem?“ projevil zvědavost Zrzoun.

„Komplex propadne australské vládě, která ho prodá v dražbě. Již se to několikrát stalo a snad nový majitel bude mít víc rozumu.“

Večer Mary vyplula k dvanáct set kilometrů vzdálenému průlivu mezi Sumatrou a Jávou. V něm se kdysi nacházela nechvalně známá sopka Krakatoa, jejíž výbuch v roce 1883 je jednou z největších přírodních katastrof v novodobé historii. Vše začalo koncem května pětikilometrovým sloupem popela. Po měsíci klidu vychrlila erupce další popel a sopečný prach do výše sedmadvaceti kilometrů. Silná vrstva pemzy pokrývala hladinu moře v okolí dvaceti kilometrů.

To nejhorší přišlo na konci srpna. Sedmadvacátého došlo k erupci s apokalyptickými následky. Podle odhadu sopka zcela vyprázdnila magmatický krb. Ten se následně zhroutil a zalil mořskou vodou. Čtyři obrovské výbuchy vyvolaly čtyři třicetimetrové vlny tsunami, které rozvlnily všechny oceány na planetě. Exploze byly slyšet na několik tisíc kilometrů, do vzduchu se uvolnilo asi dvacet kilometrů krychlových popela a prachových částic. Zcela pokryly oblast o poloměru šedesáti kilometrů. Ze sopky zbylo pouze malé torzo.

Prachové částice s popelem se rozptýlily ve stratosféře a omezily sluneční záření dopadající na Zemi. Průměrná roční teplota pokleslá o více než stupeň Celsia se na původní úroveň vrátila po pěti letech. Katastrofa si vyžádala přes třicet šest tisíc lidských obětí. Zničeno bylo sto pětašedesát měst a dalších sto třicet vážně poškozeno.

Do třicátých let dvacátého století sopka spala. Potom začal z moře růst nový vulkán, dnes dosahující výšky Krakatoy. Dostal název Anak Krakatau–Dítě Krakatoy a je jen otázkou času, kdy se probudí.

- pokračování -