Dívka a moře - Kokosové ostrovy a kosatky VIII.

Kokosové ostrovy a kosatky

(listopad – prosinec 2003)

VIII.

Rychle zamířila k Mary, kde byla očekávána. Na palubě stál zamračený šéf a rozesmátá posádka, která se zřejmě dobře bavila. Z podpalubí vylezl i Pumpička se Zrzounem.

„Hezký představení,“ smál se Plešoun, začal tleskat a ostatní následovali jeho příkladu.

„Pitomci,“ odsekla dívka.

„Kdy si to s nima secvičila?“ neopomněl si přisadit Zrzoun, když vylezla z vody.

„Dejte mi pokoj, kosatky se vrátily. Kvůli vašim blbejm kecům si je nenechám zas fouknout,“ odbyla kolegy.

„Ty si tu viděla kosatky?“ sdělením o přítomnosti kytovců probudila Čočkovu zvědavost.

„Byly tu už v noci. Asi narazily na hejno ryb a teď je vytlačujou k hladině. Proto delfíni zmizeli, aby se na hostině přiživili.“

„Můžeš mi říct kde?“ nedůvěřivě pronesl Ichtyl, sebral dívce dalekohled, aby také prozkoumal hladinu kolem Mary.

„Někde tam,“ mávla rukou k pravoboku, „chtěla jsem se k nim ráno podívat, ale šéf mi to zakázal.“

„Vždyť tam nic není,“ oponoval po chvíli vědec.

„Jsou tam, vím to,“ oponovala.

„To ti řekli delfíni, než odplavali?“ rýpl si opět Zrzoun.

„Tak já ti je ukážu,“ rozčílila se, a než jí v tom stačili zabránit, vzala to přes boční pažení do vody.

„Já Prcka fakt přetrhnu,“ vyjel šéf, který do této chvíle mlčel, „jasně jsem jí zakázal opouštět loď. Zrzoun s Pumpičkou se vrátěj k práci, ať tu nejsme do soudnýho dne. Ichtyl s Čočkou vytáhnou člun a Prcka ulověj!“

„Nepůlil bych ji, už takhle není moc velká,“ rýpl si Plešoun a měl co dělat, aby uhnul před pěstí mířící na jeho bradu.

Za normálních okolností trvá necelé tři minuty, než dva lidé vytáhnou člun z podpalubí a spustí ho na vodu. Dnes se to nějak nevedlo. Lano jeřábu neposlouchalo, člun zůstal zapříčený v otvoru paluby. Když po čtvrt hodině spočinul na hladině, Čočka zamířil ke kajutám. Nutno poznamenat, že šéfa minul velkým obloukem.

„Kam šel!?“ vyštěkl kapitán na Ichtyla, který čekal ve člunu.

„Pro výstroj a kameru,“ dostalo se mu vysvětlení.

„Ichtyle, co provádíte? Nejsem tak blbej, abych neviděl, že všechno děláte schválně.“

„Šéfe, Prcek kosatky ještě neviděla. Taky pár záběrů z lovu se může hodit. A když řekla, že lověj, je to pravda. Místo nadávání bys mohl vzít dalekohled a zjistit, kde je stádo. Voda se tam bude vařit, jak ve velkým hrnci.“

„Jestli se jí něco stane, tak…“ šéf větu nedokončil, ale gesto ruky se sevřenou pěstí bylo víc než výmluvné.

Poprvé se vynořila sto padesát metrů od lodi. Pod vodou zatím kosatku ani delfína nespatřila, ale směr vnímala přesně. Potopila se, aby pokračovala pod hladinou, kde mohla vyvinout vyšší rychlost. Po dalších sto metrech konečně zahlédla ve vodě velký stín.

Náhle přímo proti ní vyrazila velkou rychlostí ryba. Než stačila zaznamenat o jaký druh jde, zmizela v modři. Bylo jasné, že je k smrti vyděšená. Po vynoření uviděla pár desítek metrů před sebou hladinu rozvlněnou hřbety kosatek, kroužícími kolem kotle ryb. Zbytek vzdálenosti urazila opět pod vodu. Teprve, když zahlédla ve vodě první mohutná těla, vynořila se obnovit zásobu vzduchu. Bude muset hodně hluboko, aby měla celý výjev jako na divadle.

Byl to vzrušující pohled, když v hloubce třicet metrů sledovala strategii lovu. Lov probíhal obdobě jako u delfínů, jen kořist byla větší. Hejno koryfén velkých, známých pod názvem zlak nachový. Jedná se až o metr a půl velké ryby s podivně tvarovanou hlavou, dosahujících váhy čtyřiceti kilogramy.

Osm kytovců rychle kroužilo kolem hejna a pomalu zmenšovali průměr kruhů. Dalších pět vytlačovalo zlaky k hladině. Teprve, když byly koryfény v hustém chumlu, vyrážely kosatky pro úlovek. Minout nemohly. Kolem plavali delfíni, kteří se zaměřili na jednotlivce, co unikli z obklíčení. Vzhledem k velikosti kořisti lovili v párech nebo v trojicích.

Dívka sledovala fascinující divadlo. To nebyl lov, ale systematické vyvražďování jednoho živočišného druhu druhým, kterému dala příroda do vínku vyšší inteligenci. Zároveň však nezapomínala sledovat okolí. Takové hemžení muselo vzbudit pozornost dalších lovců na kilometry daleko. Bylo jen otázkou času, kdy dorazí žraloci, aby dokončili dílo zkázy. Ti budou lovit za delfíny, kde se nacházela i ona. Nebála se úmyslného útoku, protože kolem bylo dost kořisti, ale omylu. Když se žraloků zmocní žravé šílenství, silně omezí jejich rozlišovací schopnost. Potom se mají na pozoru i delfíni.

Dvakrát vyplavala obnovit zásobu vzduchu, než dorazil tucet žraloků tygřích. Nebezpečných samotářů zdržujících se většinou na otevřeném moři. Prckovi došlo, že zase jednou provedla pitomost. Dokud budou kosatky a delfíni lovit, poskytnou jí bezpečí. Horší situace nastane, až odplavou a na žraloky zbyde paběrkování.

Pro tuto chvíli se rozhodla najít matku s mládětem. Po chvilce zahlédla samici, jak opustila kruh a zaujala místo vedle třímetrového drobka. Dívka k ní zamířila. Kosatka nejprve nedůvěřivě odclonila mládě tělem, ale potom zřejmě usoudila, že od mrňouse, dosahujícího poloviční velikost potomka, nebezpečí nehrozí. Horší to měl pětimetrový žralok, který se vydal v dívčiných stopách a sotva unikl soustředěnému útoku tří členů stáda.

  Zatím byla v bezpečí, ale co dál? V ideálním případě kosatky zamíří po hostině k Mary, ale spoléhat na to nemohla. Podle předchozích pozorování opisovaly velké kruhy ve směru hodinových ručiček. Od lodě mířily východním směrem.

Víření pod hladinou ustávalo a zbytky zlaků bezhlavě prchaly, aby skončily v čelistech delfínů nebo žraloků. Stádo se roztáhlo do šíře a zamířilo k východu. Mít na nohou ploutve, dokázala by s pomalým tempem chvíli udržet tempo, ale takto neměla šanci. Pokusila se chytit prsní ploutve matky, u které našla útočiště, ale ta neměla pro funkci tahače pochopení. Mávnutím dala najevo, že trpělivost má své meze a dívka sotva uhnula před obrovským ocasem.

- pokračování -