ZPĚTNÉ ZRCÁTKO

 

Tomáš stloukl bedničku
než napsal smutný dopis Báře : je se mnou na chatě
spí na boku
chlad ji nevadí
má nový pelíšek
čas smrti v 10:38

je se mnou
a Jana na hliněném novém hřbetu
něco zasadí

-

Bára pro stesk
nemůže tři dny dýchat
má ji tak ucelenou v mysli
že u hrobu stojí sotva půl minuty
/myšlenky stačí
lesy věští další obnaženou zimu
slízne nás od prsou
 po obnažené kotníky
chce do druhé nohy
do ruky
do prsou i hlavy
bušit křehkostí
opít se a křičet

nejde to jak by si přála
pláč nečistí - jen uzamyká

-

Bára si zakáže truchlit
učí se česat oblohu očima
milovat buclaté pohledy slunečnic
za stromy v lese čekat čaroděje

jednou se naučit poznat všechno co si přeje
a co může být víc
snaží se
leč bolest nejde tlumit

-

pak se Báře zdají sny
ve kterých šije mrtvá těla
 její milovaná je rozpůlená
prosí se spojit
nějakou chvíli trvá
než po nocích posbírá všechno bahno z břicha
než z pozůstalé
vyprchá strach a zloba
ty sny si zadře pod kůži
nějakou chvíli se nedá
čímkoli otužit ve vnímání světa

-

po delší době
už přemýšlí jinak
fantaskněji
třeba jí v noře nad čelem poletují svatojánské mušky
třeba pinkla do lustru andělíčkům ve směšné noční košili
třeba na ni čeká u svatého Antoníčka aby ji
trochu pomohla si věřit
 čeká až jí odpustí
z každičké dřímoty vzejde jednou klid

Bára to ví
a za pár let se usmívá
zdá se jí po nocích že milovaná
se už na ni nezlobí
jdou spolu
po Miladině ulici a vzájemně se diví
jak bez sebe tak dlouho mohli být
Bára už tuší
že má klid

-

Tomáš si jednou za čas posteskne
a Bára vděčně vzpomíná
Jana vyzdobila vlastním potem zahradu
připili si
uznali
každý někdy chybuje na účet toho
koho miluje

milovaná se jednou za čas ve vzpomínkách
i snech zjeví
v záchvěvu emocí se stále hýbe
chce to vždy dlouhou dobu čekat
Bára už nebrečí a chápe

ve zpětném zrcátku se všechno hezké vrací