Toulky českou minulostí 18 (recenze)

Edici Petra Hory – Hořejše a jeho spolupracovníků „Toulky českou minulostí“ patrně není třeba dlouze představovat.

První svazek vyšel roku 1985, druhý (nejobsáhlejší) 1991, další svazky následovaly. Postupně nabyly typického rozsahu něco málo přes dvě stě stran. V polovině 90. let se přidal rozhlasový seriál a na přelomu tisíciletí sesterská edice „Toulky minulostí světa“, kterou tvořilo celkem deset dílů. Roku 2018 bylo ukončeno vysílání rozhlasových „Toulek“, které dosáhly 1218 epizod.

Osmnáctý díl knižních „Toulek českou minulostí“ završil v roce 2022 původní edici, napsal jej Hořejšův spolupracovník Zdeněk Volný. Dle vyjádření v závěru svazku je důvodem ukončení vydávání knižní řady „zlomyslný čas“, který „přilévá léta a naopak odčerpává síly“.

Kniha je věnována převážně „velké éře české poezie“ vymezené prvorepublikou avantgardou, poetismem a surrealismem.

První dvě kapitoly se ovšem ještě vracejí k velkým českým dekadentním básníkům 90. let 19. století Jiřímu Karáskovi ze Lvovic, Arnoštu Procházkovi a k okruhu kolem „Moderní revue pro literaturu, umění a život“.

Třetí kapitola popisuje krátký život předního zástupce „proletářské“ poezie Jiřího Wolkera.

Další tři kapitoly se věnují nobelistovi Jaroslavu Seifertovi, Vítězslavu Nezvalovi a Konstantinu Biebelovi, vedle J. Wolkera dalším představitelům nesmírně silné básnické generace narozené kolem roku 1900.

Sedmá kapitola je věnována významným výtvarným umělcům, kteří byli spojeni s českou meziválečnou avantgardou a speciálně s uměleckým spolkem Devětsil. Jedná se o Jindřicha Štyrského, Toyen, Adolfa Hoffmeistera a další.

Závěrečná kapitola posledního dílu „Toulek“ vypráví tragický životní příběh velkého prozaika a tvůrce „Obrazů z dějin národa českého“ Vladislava Vančury. Celá edice je tak zakončena navýsost symbolicky.

Kniha se svou koncepcí nijak neodlišuje od předcházejících svazků, je určena pro laického čtenáře, jemuž se snaží přiblížit velké postavy a příběhy z českých dějin, v tomto případě básníky, malíře a prozaika.

Každá kapitola sestává z hlavního textu, doprovodných glos a je bohatě ilustrována. Četba tak vyžaduje dobré soustředění, jistá roztříštěnost je slabostí celé edice a její koncepce.

Pokud vám tedy nevadí, že se při četbě budete stále vracet, že jsou připojeny mnohé „zajímavosti“, detaily a pikantnosti, včetně madailonků jen volně či zcela nesouvisejících osobností, lze vám knihu doporučit jako intelektuálně nenáročné čtivo „pro oddech i poučení“.

Nelze ji však – alespoň podle mého názoru – doporučit studentům, wikipedistům či komukoli, kdo chce a potřebuje jít více do hloubky či kdo vyžaduje spolehlivé a přehledné informace.

Jako velký nedostatek u knihy věnované převážně spisovatelům rovněž pociťuji naprostý nedostatek citací z jejich děl. Nezdá se ani, že by autor textu byl sám schopný hlubšího vhledu do děl jednotlivých umělců. Čtenář pak může nabýt dojmu, jako by život a hrst „zajímavostí“ byly důležitější než samotné umělecké dílo.