Po teď

Vďaka za pripomenutie tohoto úžasného pocitu.

to je dobře iví ;)

na tenký led se nevydávám:-))))

svý brusle každej pořád má ;))

já si je pro jistotu ani neobouvám:-))))))

Podobné pocity zažívám po sundání přeskáčů, vyzuuješ se z lyží a bot a jsi lehký jako papěří :)

ako dieťa som chodila korčuľovať na Váh, zimy mrazivé, v krasokorčuliarskych topánkach mi omrzali prsty, ked som ich vyzula, vôbec som si prsty necítila, takže netuším, či som sa vznášala:)Ale iné povznášajúce pocity poznám, našťastie, ešte stále...

díky všem! není to přímo o bruslení, nebo jiných zimních sportech, ale jestli to někomu něco dalo, tak je to jenom dobře ;)

Příjemná momentka, chtělo by to dát si ji do kapsy na další cestu

Aru, ten pocit kdysi mívala taky. A ten čaj na zimáku za padesátníík, na schodech k bufetu byla černá guma. Stejný teď mívám, když vylezu z plaveckého bazénu. A taky, když jdu v noci lesem a hledám svýho střelenýho divočáka. To mi mlátí srcde, že by se chtělo urvat. Adrenalin je fajn. A taky čtu ráda tvý texty. 

Tato óda na Jardu Jágra je jednou z deseti nejlepších, kterou jsem v prosinci na Písmáku četl. (lehce rolbovitý smajlík)