Role

Náročný pokus o delší verš. V básni je jich střídá hned několik. To spolu s nepevným metrem působí trochu zmatku. Pěkná jsou slovní spojení hraničící s bonmoty. Pokusil jsem se o rychlý překlad. Nevytiskl se mi ve strofách, tak jsem ho musel smazat a vyznačit hranice strof a veršů jinak.

Já šel sám půlnocí, vál vítr ve větvích / a lampy ztemnělé pokrýval černý sníh. / Těžký je popílek sedící na duších, / těžké je vykašlat s krví i dávný hřích. //   Kolik je lákadel, která jsem tolik chtěl? / Až na kraj světa šel, a nikdy nedošel, / pomalu zestárnul a nikdy nedospěl, / k poslední večeři hladový nepřišel. //   Nalévám víno všem ve čtvrtý cenový. / Zdali je čisté už nikdo se nedoví. / Na moři najdou se i pustý ostrovy, / ve městě pěkné jsou i malé budovy. //   Popel mám na duši, kus masa s kostí, / chybí mi libra snad, nějaký ctnosti. / Proto mě smažit chceš? na pánvi zlosti? / Hraju jen svou roli. Kdo mě jí zhostí?

Příjemná melancholie. Jasné sdělení.

Moc se mi líbí třetí sloka. Možná by to chtělo víc vevázat do děje podlední její verš, ten mi přijde přidaný jen proto, aby se to rýmovalo a ve té sloce byly prostě čtyři verše, tak jako ve celé básni. Tip pro povzbuzení.

Tvé texty jsou mi hřejivé, i když místy studí. Zasáhnou srdce nejdříve, tam někde uvnitř hrudi. A potom přejdou do hlavy - a v mysli usadí se. Melodie se dostaví - a z ní pak kvete píseň...