Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSTŘÍPKY ze stacíku
Autor
srozumeni
Seděl na židli, na stole před sebou rozházené puzzle. Snažil se upoutat mou pozornost. Pokaždé, když jsem se podívala jeho směrem, okamžitě vycítil svou příležitost. Začal se kývat, až i se židlí nadskakoval, což při jeho nadměrné výšce 205 cm vydávalo opravdu velký hluk. Přidal hlasitý smích a plácání rukou.
Zaměřila jsem svůj zrak zpět ke svým zápiskům na stole a dala mu tak najevo, že jeho hyperaktivní chování zůstane bez odezvy. Alespoň prozatím.
Však on dobře věděl své. I přes silný autismus a mentální hendikep, dokázal uhodit vždy na tu správnou strunu, aby z člověka ve své blízkosti vymámil nějakou reakci, leckdy i s patřičnou dávkou emoce.
Chvíli jsem se přemáhala a dál si všímala svého. Mluvila jsem na jiné klienty, dívala se vždy jiným směrem, ale v zorném poli a v uších se mi stále víc usazovaly všechny jeho výkřiky, bouchání do stolu a bláznivý smích.
Při další salvě rozjíveného ryku, který viditelně začínal pomalu vadit všem přítomným, přisedla jsem si k němu ke stolu a vybídla ho ke skládání rozházených puzzlí. Pokoušela jsem se mu vysvětlit, že tímto hlučným projevem nedocílí pro sebe žádných plusových benefitů. Spíš naopak. Moc mě neslyšel a ani slyšet nechtěl.
Tušila jsem, že postupně přidá další oblíbené triky, o kterých věděl, že zaberou vždy.
Šahání si do rozkroku a náznak masturbace. Vzala jsem ho za ruku a snažila se mu vysvětlit, že to na veřejnosti dělat nemůže. Bylo mi ale jasné, že ho můj názor naprosto nezajímá a jakýkoliv pokus o racionální řešení se míjí účinkem.
Zároveň jsem cítila, jak se mě zmocňuje hněv, panika a bezmoc z nastalé situace. Raději jsem odešla z místnosti.
Já, profík, pracující ve stacionáři 17 let se nechám takhle rozhodit. Pocit selhání, že s novým klientem mám problém, který neumím zatím řešit, mě dostal dočasně do kolen. Možná i pro nové kolegyně v týmu mohlo být mé nesebevědomé chování poněkud chaotické a matoucí.
Několik dní, nebo spíš nocí jsem přemýšlela, jak se k němu přiblížit bez obav, že znova a znova budu prožívat ten pocit bezmoci.
V pracovním týmu padla myšlenka, že pro něj nebudu klíčový pracovník já, ale některá jiná kolegyně. To v mé mysli jen ještě více roztočilo spirálu pocitů frustrace a selhání a chtěla jsem všem dokázat, že to zvládnu.
Několik dní mi trvalo, než jsem pochopila, že návrh kolegyň byl myšlen dobře a nebyl důvod mít pocit selhání.
Najednou jsem se vrátila v myšlenkách hluboko do minulosti. Mému synovi bylo asi 5 let. Jen křičel, vztekal se a skoro vůbec nespal. Po několika dnech jsem byla úplně vyčerpaná, ale nedokázala jsem si v tu chvíli představit, že by se mi mělo dostat pomoci a podpory třeba od manžela. To byl dlouhý proces, než jsem si dokázala připustit, že nemusím zvládnout vše jen já a sama.
Postupně jsem to dokázala.
S vlastním autistickým synem jsem dokázala velkou část břemene péče předat na manžela a vzdát se své představy nenahraditelnosti.
A nový klient je mi už docela blízký a pomalu a jistě k němu nacházím sebejistý přístup, který je přínosem pro oba. A za to vděčím svým kolegyním, které mi pomohly a nenechaly se odradit mou neústupností.
Je důležité mít kolem sebe ty správné lidi a já jsem za ně ráda.
28 názorů
Tady mě zaujalo především téma, ale je pravda, že se mi líbil i způsob, jakým vyprávíš: věcnost, skoro až reportážní popis tam, kde by jiný autor ze čtenářů „mámil emoce“. Přesto, nebo snad právě proto, se mi to četlo velice dobře a umím si představit, že bych takhle přečetla celou knížku. Ano, to je výzva :-)
Zajímavá sonda do jiného světa, jejíž předností je nestrannost. Ta je ovšem zároveň i častečným nedostatkem, způsobujícím, že čtenáře na konci nejspíš nenaplní kladný či záporný pocit, ani postoj, který by mohl k sdělenému tématu zaujmout. Tip.
Text mi přijde příliš vysvětlující, ale pocity jsou v něm vyjádřeny dobře.
Jamardi a Evženie děkuji za návštěvu, slova a kladné hodnocení. Zajíci Březňáku děkuji i za tvou asi první návštěvu na mé stránce. Mějte se hezky a hezký večer.
Zajíc Březňák
17. 01. 2023Jsou to opravdu jen střípky či rozházené puzzle.
Evženie Brambůrková
05. 01. 2023Jsi člověk na správném místě. Máš můj obdiv.
Jsem ráda za toto téma. Přístup k mentálně postiženým a autistům bere mnoho lidí hraničně. Buď mají představu bezmezné trpělivosti lidí, kteří o ně pečují nebo naprostého odmítání.
Stávalo se, že učitelka v první třídě nepřiměřeně reagovala na to, že si jedna žákyně hladila manchestrové kalhoty. Ona ji napomínala, že nedává pozor, ale nepřiměřeně. Pak jsem se dozvěděla, ale až po letech, že ta učitelka měla mentálně postiženého syna, který například rád předstíral, že se neumí utřít zadek, přestože to uměl. Nechci dělat přemoudřelou, že vím proč....A taky nemůžu říct úplně jistě, že toto je ten důvod, proč na ni reagovala tak nepřiměřeně, to by musela říct samozřejmě ona, ta učitelka.
tak mohou nastat různé kombinace - nicméně ta spolupráce řekněme s mentálníma týpkama může být zajímavá - mám v tomto směru určité nápady - pár jednotlivostí jsem již učinil - třeba takový návod na navlékání jehly do šicího stroje - to bych odhadnul, že by mohlo tzv. mentální typy docela zaujmout - a výsldný návod by mohl být daleko zajímavější a názornější než který předkládá firma nebo by vypracoval běžný jedinec - vlastně jsem uvažoval o něčem jako středisku pro získávání dovedností
Děkuji za názor a za tip. Přiznám se, že moc nerozumím, jak to s těmi stacionáři myslíš. My jsme denní stacionář pro dospělé lidi s autismem a mentálním postižením. Klienti k nám jezdí z domovů od rodin, někteří už spoustu let a myslím, že spokojennost na všech stranách. Ale to je asi na dlouhou diskusi a to sem asi ani nepatří. Každopádně ještě jednou děkuji za čtení.
jak na text nahlížet?
tak z literárního hlediska to není špatné - líbí se mi, že je to taková ne-próza která zachycuje sleng - který se používá v příslušných kruzích (možná by to nebylo špatné vyšperkovat nějakou jednotlovostí)
druhá poznámka je program vlastního stacionáře - který, podle získaných informací považuju za problematický, nepříliš konkrétní, ale to není jen záležitost stacionářů - takže pokud by se například stacionář bral jako místo pro rekonvalescenci, proč ne
Milí písmáci a zároveň čtenáři mého dílka. Moc vám všem děkuji za návštěvu, přečtení, reakci v podobě chvály či tipu a za to, že tu prostě jste a já tu můžu být s vámi. Přeji vám vše krásné v tomto novém roce, splnění všech přání, a hlavně hodně zdraví a lásky.
blacksabbath
31. 12. 2022kolegové už napsali....tak já ještě...*/******************************
Nielen téma, aj spôsob spracovania sa mi páči. Napísané sviežo, pútavo, bez hluchých miest a zdĺhavých opisov. Teším sa, že si sa znova rozpísala a spestrila ponuku na písmáku.*
si úžasná mama , aj v práci si skvelá...málokto dokáže robiť to, čo Ty..a hovoriť o svojich pocitoch ...
Vážím si každého kdo se stará o jiné, v tvém případě to platí dvojnásob.
Tvoje práce je náročná a zaslouží si uznání, je dobře, že máš kolem sebe správné lidi. Ty pocity, cos prožívala, a tak dobře popsala, taky znám, pere se s nimi těžce ...
Správné lidi má kolem sebe správný člověk, toť príma symbióza. (lehký úsměv)
To tvůj přístup k autistům je pozoruhodný, pochybnosti a nakonec i to, jak dokážeš dát jiným za pravdu, není běžné...
Jé, moc děkuji. To jsem nečekala, že to takhle oceníš. Vážím si....
Skvělé, jak dovedeš popsat své pocity. Výjimečné /pro většinu lidí/ prostředí a opravdové emoce...
Díky, Jiři.