Slova jsou zrádná

Slova jsou zrádná. Když jich je nedostatek, dosáhnout porozumění je nesnadné a když jich je příliš, zrovna tak.

Slova jsou dlažebními kameny, jež pokládáme, když budujeme mosty mezi našimi dušemi.
Seskládán pouze z jednoho břehu most zřídkakdy dosedne na úrodnou půdu na druhé straně proudu.
Položíš li kamenů málo skončí most v prázdnu. Seskládáš jich bezpočet a vznosný oblouk pojící dvě duše zůstane ztracen v rumišti zřícenin.

Slova jsou zrádná. Může se zdát že jsou kladena aby stvořila stezky mezi lidskými srdci.
Však až když zakryjí slunce poznáš, že jsou to kameny letící vzduchem, mrštěna v touze po kapičkách krve.

Slova jsou zrádná. A proto toužíš li po porozumění sleduj ruku kameníka, zdali se napřáhla k hodu, nebo se s péčí sklání.
Dívej se na protilehlý břeh, zda li je tam nebe zahaleno mraky a bouře zuří, nebo jenom klidný vánek houpe ptáky v listí stromů.
A nezapomeň zamést prach předsudků ze svého prahu, vysušit bažiny sebelítosti a uhasit požáry hněvu, byť bys mohl tančit na pevné zemi - ať už v uvítacím gestu, nebo mezi projektily obléhání.

Slova jsou zrádná.

Rozumíš, drahý posluchači?