navždy ztracení (verše na tkaničku)

Tak fajn, nerada se nechávám svazovat. To pak trhám i překusuju.

Ne! Kvůli rozškubnutí nemazat, však stejně si všichni děláme, co chceme. Jde o ledabylý happening, nic, co by mělo nejstriktnější pravidla. Jen konstatuji, úsměv. 

Jelikož se mi objevuje místo číše pouze šampuska, naplněná odpadní tekutinou, nechám svoji verzi.

Jinak děkuji za návrh na plastickou operaci, kterou jsem okamžitě provedla. Zhojení proběhlo následně bez jizvy, tudíž jsem nemusela text ani počůrat.

S tkaničkama mám problém od mala. Napřed jsem je šmodrchala, pak zavazovala na dvojitý uzel. Časté je i přetržení silou, kdy kvalita neodpovídá délce.

Teď jsem si znova přečetla zadání. Mám to smazat, když tkaničku jsem Hraběti z botky vytáhla já a ještě jsem ji přetrhla?

Pořád si čtu (dle svého gusta) poslední autorský verš hacknutý na verzi:

nač být číší, ženou

. konotace k životadárným tekutinám

. . a pomeranče přišly k duhu, děkuji a usmívám se přetržení na dvě tkaničky

tech. malá drobnost, a sice upozornění na nesprávný, hyperkorektní tvar jsi se   x   ses

. pokud by došlo k operativní nápravě, textu se neublíží, zahojí se

Emo, děkuji, ale je to jen hra - rychlovka pro potěšení. Tak snad plní účel ;)

Janino, no jo, jak jinak. Mám ho tam - navždy.

Merxanta, děkuju za vysvětlení, ta tvoje báseň je teda super :) Moc se ti povedla

11  tak tohle bych v tom nehledala, ale je to tvůj přístup.

(Kdoví, co bylo příčinou té tragedie.)

YUM, záleží na tom jak je otočíš.

Emo, jen "tkanička" - viz Silenino zadání.

https://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=538470

Ta báseň se mi moc líbí, jen jsem moc nepochopila, jestli je tvoje vlastní nebo toho pana Hrabetě. Má velmi dobrý rytmus i obsah.

Citovka, která na mě působí velmi opravdově. Mám se přiznat? Dojala mě.

Vybavila se mi ta nešťastná událost z Krkonoš z minulého týdne :-o Neopětovaná láska rozpustí v krvi kde co. Líbí se mi to. Zpracování, ne ten pocit, který z toho mám :D

(přihazuji...)