Křik

hanko,

chodit do školy ve městě a na dědině, to musí být velký rozdíl. Já vždycky žila ve dvou světech. Do všech škol jsem chodila ve velkém městě a na venkově jsem trávívala prázdniny a víkendy. Na stará kolena jsem ale na venkově zakotvila nadobro.

Leraku,

jsem ráda, že se líbí.

S takovýmito básničkami je ale trochu problém. Mladší generace se do nich asi nedokáže vcítit.

Phil,

s tou přísnou paní učitelkou možná nejsi daleko od pravdy. Ale byla jsem taky problémová žákyně.

Čudlo,

já myslím, že z šedesátek čerpá hudba až dodnes. Je to studna plná živé vody.

Kočkodane,

my postarší jsme na tom přejen asi líp než mladí. Katastrof rok za rokem přibývá a když vidím, co se v těchto týdnech děje v USA, nedivím se mladým, že mají nahnáno. Já osobně si myslím, že je už dávno po dvanácté a že celoplanetární katastrofu už nikdo neodvrátí. My jsme žili na dluh, který budou muset zaplatit ti, co přijdou po nás.

Jam,

v křiku dětí po ukončení výuky je opravdu radost z pocitu svobody. Radost, kterou si dokonce pamatuji i ve svém věku.  Křik ale může být i výrazem úzkosti a panického strachu. Stačí si jen vzpomenout na obraz Edvarda Muncha Křik.

Ten obrovský rozdíl mezi pološíleným expresionistickým obrazem a popovou písničkou Pátá!  Jaké umění asi člověk potřebuje víc?

v podaní Heleny som text brala ako  - odbila piata vyučovacia hodina a huráááá domov...nie ako popoludnie a hodina sedemnásta...prvý stupeň základky som strávila na dedinskej škole 1-5 ročník, pamätám si, ako sme vyleteli  s huriavkom (hluk, lomoz) z dverí školy po skončení vyučovania, v zime sme mali na nádvorí školy odložené sánky a od školy sa spúšťali dole brehom...rada spomínam

Mi přijdeš jako přísná ta paní učitelka. U nás celá rodina. Máma. Vymkla jsem se. Připomněla jsi mi, jak jsem zbantovala třídu a utekli jsme z odpoledního vyučování...

Šedesátky mám rád.  (Myslím tím roky minulého století). /*

Ve tvém pěkném dílku je řeč o páté hodině; u lidstva to ale bohužel vidím na za pět minut dvanáct. (nebo možná spíš už pět po...)

V křiku je kus svobody. 

Sh11,

děkuji za moc pěkný příspěvek.

Mnohokrát jsem se setkala s názorem, že vědecký pokrok urychluje zejména a na prvním místě válka. Takový názor zastávaluž Dostojevskij v 19. století. Wernher von Braun byl vlastně americkou válečnou kořistí. To on vyvinul během války funkční rakety a Německo neslo obrovské náklady potřebné pro jejich vývoj. Vývoj funkční rakety stál mnohonásobně víc než vývoj atomové bomby... Von Braun se ale spolupráci s Američany nijak nebránil. S jejich pomocí se mu splnil celoživotní sen: doletět nas měsíc. Myslím, že bez něj bychom nebyli na měsíci ještě ani dnes. Jen tak mimoděk by se dalo poznamenat, že jeho rakety taky rozbořily půlku Londýna.

Norsko,

originál písničky, na kterou tu narážím pochází z roku 1964 a jmenuje se Downtown, tedy něco jako střed města. U nás tu písničku zpívala Helena Vondráčková už v roce 1965 a text k ní napsal Štaidl. Hrálo se to v rádiu velmi často a jakýmsi způsobem se to propojilo s tehdejším povinným optimismem. Nikoho vůbec ani nenapadlo, že by to mohla být americká písnička. Bylo to přece tak dobově radostné a veselé!

Alenakar: s tím pokrokem je to těžké, málo kdo z nás si uvědomuje jak je čas relativní a kolik let nás dělí od některých události, popř. jak dlouho něco trvalo. Včera byl na twitteru pěkný thread o tom, dovolím si sem vykopírovat pár věcí, které mě zaujaly.

Přistání na Měsíci se uskutečnilo jen 66 let po prvním letu bratří Wrightů (1903-1969). Za délku jednoho lidského života jsme ušli cestu od 36 metrů dlouhého letu k cestě 385 tisíc kilometrů od Země. Když umíral poslední z bratrů Orville Wright v roce 1948, tak Neilu Armstrongovi už bylo 17 let. To znamená že 17 let žili v té samé době muži z nichž jeden poprvé vzlétl z povrchu Země a druhý poprvé přistál na povrch Měsíce.

S tím souvisí i fakt, že Kleopatra (nar. 69 př. n. l.) žila časově blíže přistání na Měsíci (1969), než ke stavbě egyptských pyramid (~2500 př. n. l.). Tak jako my dnes vnímáme vzdálené Římany, Římané vnímali starověký Egypt.

Mazlíček Charlese Darwina, želva sloní zvaná Harriet, zemřela až v roce 2006. Darwin zemřel v roce 1882.

Oxfordská univerzita je starší než Machu Picchu. A o hodně. Založena byla v roce 1096, Macchu Picchu se začalo stavět v roce 1450.

Od svého objevu v roce 1930 Pluto ještě neudělalo úplný oběh kolem Slunce. Bylo planetou zhruba 1/3 svého roku. Neptun od svého oficiálně uznaného objevu jako planety Sluneční soustavy v r. 1846 teprve nedávno dokončil svůj první úplný oběh kolem Slunce (v roce 2010).

Harvardská univerzita začala vyučovat kalkulus až deset let po svém založení, protože ještě nebyl objeven.

Bohdalka narozená 1931 zažila všechny české a československé prezidenty!

Sh11,

bydleli jsme na kraji sídliště, které se teprve začínalo stavět, ještě v jednom z posledních "cihláků". Do první třídy jsem chodila do staré budovy snad ještě z první republiky, než se pod našimi okny postavila nová moderní pavilonová škola. Do té jsem se musela od druhé třídy povinně přemístit, zatímco kolem teprve vznikalo a rozrůstalo se sídliště dál a dál a dál, včetně dalších škol, což trvalo tak asi dvacet let, tedy i v době, kdy jsem už chodila resp. jezdila na úplně jiné školy. Ten proces obrovských změn postředí, ve kterém lidé žili a zároveň to bylo staveniště, je pro dnešní generaci asi nepředstavitelný. I dnes se staví, ale nepoměrně méně. Staveniště je ale vždy někde na okraji, nové sídliště nevzniká ostrůvkovitě na obrovské ploše hned tam hned onde...

V dětství a mládí jsem měla pocit obrovského progresu, létalo se na Měsíc a už to vypadalo, že za pět let tam budeme lítat na dovolenou.  Pak se ale koncem osmdesátých let všechno zadrhlo a zastavilo a "progres" začal ukazovat své nejtemnější stránky. 

Odblije pátá, mi naskočilo. Ale máš to hezký

Cítím tam stesk.

Pamatuji si stavbu sídliště na kterém jsem strávil podstatnou část života a ze starých fotek i to, jak vypadalo před tím, jen louky, pole. Dům ve kterém bydlím zateplovali loni v létě, staré v novém, mimikry. Zapomněl jsem v kolik končila základka, fakt až v pět? Paměť je milostivá.