Šedivý kohout (1. část)

Tak jsem s velikým zpožděním, ale přece, začala číst tvůj "seriál" :-) První díl mě rozhodně zaujal a četlo se mi velice dobře - jsi šikovný vypravěč. Žádné výrazy mi nevadily, no, možná u těch schodů "nevelkého vzrůstu" jsem měla pocit takové té přílišné snahy o vtipnou hlášku... Zaráží mě spíš "technické" záležitosti -  apříklad jak je možné, že ji vezou domů z nemocnice a ona ještě ani neví, že má manžela. Museli přece informovat rodinu, když zjistili její totožnost. A pokud její rodinou je ten manžel... Chápu, že při ztrátě paměti ho nemusí poznávat, ale to, že je vdanà, by jí snad v nemocnici měli sdělit, ne?

Proč se manžel ani nestavil v nemocnici, je taky divné, a pokud na ni působí tak odpudivým dojmem, nechápu, že s ním vůbec jde... Prostě, čte se to dobře, ale s uvěřitelností màm problém už teď.

tahle část mi taky nejpřijde úplně špatná :) to zakončení v totálním zmatku je docela osvobozující :) jen bych to asi zhutnila ... moc vsuvek, přemýšlení, málo děje - ale vývoj příběhu čtenáře správně napíná ... teda za mě

prečítala som si zatiaľ 6 častí

zaujali ma, určite dočítam

trocha mi vadili  ... ako to nazvať ...   humorné opisy (dlaždičky v kúpeľni a pod.) 

v ďalších častiach si už z tých opisov ubral, a tam kde boli, mi vôbec neprekážali - skôr naopak - vyzdvihli tvoj štýl písania

oceňujem aj to, že to píšeš z pohľadu ženy - ide ti to dobre, uveriteľne

vrátila jsem se ještě k jedničce......"Musela jste spadnout z velké výšky,“ ..pořád dumám co se jí stalo a proč on má berle.....snad to v dalších dílech objasníš....smad se z toho nevyjeví nějaké krimi...zatím u mě dobrý...podle mě bys měl psát rychleji neboť mě to zaujalo a dychtím po dalším:-))))

Jen dodám, že se mnou ležel v nemocnici kluk který se dostal až do blatníku auta. Asi nákladního. Celý byl hodně spálený, obličej nevyjímaje a ztratil paměť. Musel se učit znovu číst a psát. Ale měl jsem z něj i trochu dobrý dojem, nebo se mi to zdálo, jako kdyby byl zvědavý co přijde...

Jsem rád, jestli to dokázalo zaujmout.

A co se týče těch výrazů, jo, chápu, co tím myslíš, nebo co ti na tom vadí (může to být nicneříkající/na efekt) ... tady je toho možná moc na malém prostoru. Každopádně děkuju, jsem rád za zpětný pohled.

A pořád je co pilovat. ;-) 

Nějak jsem tohle přehlédl. Asi je to tím, že příběhy na pokračování obvykle nečtu. Tohle nejsou dlouhé části a také to ve mně vzbudilo zvědavost, takže budu číst dál.

Co se mi nelíbí: mluvit o pohřbu rodičů jako o funuse. 

Co mi trochu vadí: výrazy typu dlaždičky v koupelně; neoholený vrak; rozmlácená flétna; plachetnice plná piva; nevelkého vzrůstu... Nevím, zda jsi si toho vědom, je to takový nešvar (zlozvyk,) který lze odstranit. Měl jsem taky nešvary, sice trochu jiného rázu, ale rovněž zlozvyky. Na doporučení písmáků jsem je opravil a při zpětném pohledu jsem uznal, že měli pravdu:).

no, kouzelník asi ne ;)

uf...toto začalo....co přijde?

Snad to není zas až tak moc drsné, i když ta představa ztráty paměti/sama sebe je samozřejmě lehce děsivá... ;-)

Je to drsné. S podobným tématem jsem se už setkala a jsem zvědavá, co bude dál.

tak to stačilo jen zalistovat v dílech, ale dělej to u všech na celém Písmáku :D

to si nemyslím, pokud zůstane emocionální stopa, je jedno jestli se váže na skutečnou, nebo vybájenou vzpomínku, ten člověk se jí bude těšit tak jako tak ;)

já to vidím mnohem víc, protože víc zapomínám, dobrý ještě je když vím že si něco nepamatuju, konec je když zmizí i tento otisk, kdy si nepamatuju, že si nepamatuju "ono něco", pak se dovím něco znovu, co jsem ale už znal :D:D

obdivuju lidi s fotografickou pamětí, byť jsou v tom nesmysly a všechno jak zlé, tak dobré, stojí to za to mít jak ostrý zrak, tak paměť. lháři naprosto cíleně využívají toho, že lidi nemají přesnou pameť, soudy jsou toho důkazem, kdy se případy vlečou roky, nebo desetiletí :D

to mě těší :)

Už teď se těším  pokračování

njn, nejhorší je zapomínat ty hezké věci... o tom už taky někdo psal

a ta moje předchozí povídka měla taky v názvu "Kohout" ;-)

já si říkal, jestli jsi se s něčím podobným nevytasil, ale zpětně to nejde dohledat, pokud si to nepamatuju konkrétně.

no jasně, myslel jsem ale regulérní amnézii, třeba na měsíc, pak dotyčný vidí sebe i okolí úplně jinak a po návratu paměti je to obohacující zkušenost.

to ano, zapomínáme prakticky pořád, čím proběhne delší časový úsek, tím je horší rekonstruovat určitou událost, tím hůř, čím méně byla pro danou osobu významná, například prakticky nikdo ti nevyjmenuje přesný počet lidí, které potkal každodenní cestou do práce, i u významné události si vybíráme jen určité segmenty, které se dále segmentují a emocionálně zabarvují, buď z toho zbyde jeden byť přesný střípek, nebo si pamatujeme něco co se vlastně nikdy nestalo, ač jsme přesvědčeni o pravdivosti oné vzpomínky, paměť a vzpomínky, to je jako chození v mlze :D

měl jsem tu krátkou povídku na stejné téma...

a jinak, selektivní amnézie - proč ne... navíc už existuje, dělá ji za nás mozek ;)

neboj, snad to nebude tak zlé, ale je to "náraz" no... ;)

téma přijde známé, amnézie nemusí být vůbec špatná, alespoň na čas

ahoj,

ano, je to přesně tak, jak píšeš, uvažuju nad tím a budu muset pečlivě rozmyslet, aby to nebyla jenom fraška... a určitě to nebude jen humorné čtení, i když ani nechci psát nic vyloženě depresivního/temného

* JAKO = to je fakt, kouknu na to

díky.

Hodně zajímavý námět, Biskupe. Budeš se muset hodně zamýšlet, pokud to nemá být humorné čtení, které jsi psal naposledy, co je hodnověrně "zapomenuto" a co ne, vžívat se do té situace člověka s amnézií.

Na Primě je seriál Polda, kde "vstal z komatu" po 15 letech policista - a naprosto nemyslitelně do tří týdnů/po těch letech/ se dal psychicky a hlavně fyzicky dohromady, že odešl po svých z nemocnice bez jakýchkoli následků, prostě fikce. Takže promýšlet, jaké období si Alice pamatuje, aby její reakce byly odpovídající, a pravděpodobně se paměť časem navrátí, čímž můžeš dobře napínat čtenáře, co se vlastně stalo na počátku / jaký úraz atd. Jsem zvědavá, jak se  s tím vypořádáš. Zda humorně anebo to vezmeš jako vážné téma...

Já bych ještě prošla pár spojení, třeba vypařit se jako pára nad hrncem je hodně nasnadě, taky 4x JAKO mi přijde dost - určitě by se bez toho dalo obejít opisem.

Tjn, teď jsem četl o chlápkovi, co si po úraze doteď nepamatuje prvních 25 let svého života...

ale aby nepustili Ordinaci... ;)

tak toho si vážím, dane ;)

Paní se cítí mladě a kazí jí to obličej a někdo jiný to má zase naopak. :)

Ale ztrátu paměti bych prožít nechtěla.

šedivému kohoutovi čtenářsky nezatnu tipec. (a nejen proto, protože se tam vyskytuje můj jmenovec)