Řetěz moci Irinán 41.díl

Řetěz moci Irián 41. díl

Mari  a Arian:

Vratké dveře se rychle otevřely a byli jsme doslova vtaženi dovnitř, aniž by po nás venku zbyla jediná stopa. Uvnitř rozpadající se budovy na nás čekali zahalení muži. Jejich oči, které jako jediné byli vidět se soustředili na každý pohyb. V rukou drželi nože a byli připraveni je použít. Určitě by neváhali ani vteřinu. Docela mě to vyděsilo. „Jaká je situace?“ Ozval se Arian. Jakmile ho uviděli bouchli se pěstí do hrudi. Trochu mě to gesto zarazilo, ale pustili nás. „Pane. Během dvou dnů bude všechno připraveno na odchod za město. Slečna, kterou jste nás nechal hlídat je v pořádku. Momentálně se soustředíme na získání jídla a vody. Stráže nepojali podezření a této oblasti se vyhnou, kdykoliv jsou na hlídce. Podle našich špehů v okolí nehrozí žádné nebezpečí, ale pro ochranu stejně děláme pravidelné obhlídky. Je to přesně tak, jak jste předpokládal. Konec hlášení.“

„Neboj se. Hned tě odvedu za Mel.“ Chytil mě za ramena a díval se s takovou jistotou do mých očí. Věřím mu. Věřím mu každé slovo a budu ho stále následovat. „Veď nás.“ Řekl jednomu muži před námi a nechal ostatní hlídat vchod. Budova byla opravdu dost zničená. Dokonce jsem se mohla podívat dírou ve střeše na nebe. Bylo tak modré a klidné, bez jediného mráčku. „Pomůžu ti.“ Neváhám a chytím se Arianovi nabízené teplé ruky. Procházíme okolo jedné zdi, z které spadlo trochu omítky. „Opatrně. Drž se.“ Nepouštěl mou ruku a prošli jsme okolo další hromádky cihel. „Tahle část ulice je zničená řadu let. Lidé se tomuhle místu vyhnou, takže se neboj. Jsme tu v bezpečí a brzo se přesuneme jinám. Bude se vám tam líbit.“ Arian mluvil a já si ani nevšímala kudy jsme se dostali do normálního pokoje. Vypadal dost útulně pro několik lidí. Strážný se od nás odtrhl, jakmile se ukázala další malá chodba a zmizel za dveřmi. „Tady je pokoj stráží. Právě spí, tak nedělej moc hluku.“ Ukázal na vedlejší dveře Arian, když jsme se dostali o kousek dál. Na jedné zídce vzal baterku a rozsvítil ji. Podával mi ji. „Vidíš ty dveře na konci?“ Přikývnu. „Mel na tebe čeká.“ Konečně se usmála. Trochu jí popostrčím, aby neváhala. Ulevilo se mi, když jsem viděl Mari běžet na konec chodby. Byla opravdu šťastná, když vzala za kliku a zmizela uvnitř místnosti.

Nechám je. Určitě si mají co říct. Pomyslím si a vrátím se. Byl jsem dost unavený a zvažoval  zda nezalezu pod teplou přikrývku, ale nakonec jsem si to rozmyslel. „Pane. Pane. Pane.“ Všichni na hlídce zdravili a bylo vidět, že se jim ulevilo. První co musíme udělat je sehnat dost potravin a zmizet co nejdřív. Ziel se bude snažit prohledat každý kout, aby našel co ztratil. Vzpomenu si na jeho výraz, když se sesunul k zemi. Možná není, tak silný, jak se říká. Má okolo sebe zloděje, násilníky a vrahy. Jsou to muži bez morálky a pro peníze by obětovali vlastní rodiny. Dojdu, až do rozpadlé části domu.

U dveří seděl starý Darek, i když byl v důchodu snažil se pomoct a zamaskovat naši základnu. Byl to muž, který časem ztvrdl a uzavřel se před okolním světem, ale uvnitř měl vřelé srdce. Jeho levá ruka byla chudší o ukazováček, ale nic to neměnilo na tom, že uměl skvěle ovládat nůž.  Přistoupím k němu a podal mi srolovaný kousek papíru se značkou strážce Erena. „Myslím, že to budou dobré zprávy Ariane.“ Podrbal se na holé hlavě a opřel se o klacek připomínající hůl.

„Pan Ren dorazil do hor. Nerik a Korien se o něj postarají. Jeho zranění lečí Ril, ale není to nic vážného.“ Víc toho nenapsal, ale bylo zřejmě, že se bez problému vyhnuli potížím a dostali se do tábora. Tohle místo by mohlo být časem nebezpečné. Podíval jsem se na vršek střechy, která se od poslední návštěvy mírně nahnula. „Spadne to za pár dní. Měli by jste si pospíšit a vypadnout.“ Radil starý Darek a sám ťuknul do zdi, z které se sypal písek. Někdo zaklepal na dveře. Derek připajdal a čekal na smluvená slova. Hlídající muži se přizpůsobili situaci a obklopili vchod. „Erene konečně. Co tě zdrželo?“ Zeptal se starý Darek, který se znovu posadil na své místo. Shrbený muž zahalený v kapuci připomínající žebráka se narovnal v celé své výšce. Shodil kapuci a odhalil hnědé neposlušně rozházené vlasy. Jeho tvář byla pokrytá čmouhami, které skrývali jizvu pod pravým okem. Vypadal spíš jako jeden ze Zielových mužů, ale o to víc působil nenápadně a mohl se kdykoliv dostat mezi ně.  „Jídlo a voda.“ Řekl stroze jako vždycky a protahoval si záda. Zřejmě musel jít notný kus cesty, než se dostal zpátky. Pak si mě všimnul. „Ty, už jsi tady Ariane?“ Byl to jediný muž, kdo mě bral spíš jako kamaráda, než svého nadřízeného. „Musíme si promluvit Erene.

https://povidkyodkat.blogspot.com/