Podlý pruhy

"Jsem zchromlá mrazem"

říkam, když se ptají

"A žádnej květ teď neni na dolet"

Přitom bych bodla

kdyby přišla šance

(i když se tvářim že mam v kapsách med)

Toliko jedu

co se ve mně najde

jak zrak můj skončí na tvý včele

Snad s větší vervou 

kytky opyluju

- jenže to ona sídlí ti až v čele

Co vidíš na ní?

Vypadáme stejně

Ty naše pruhy žlutočerně

svítěj jeden jak druhej

Byla bych rvala

kusadly jí křídla

Ovšem pak ty

bys skončil tuhej

Možná že

zjistíš jednou sám

že někdy vosy samotářky

umíraj skrytě otráveny

svým jedem

co vyrobily z lásky