moja skoro komunistická minulosť

Hanko, ad ,,.chcela som ísť na filozofiu - slovenský jazyk, hoci som patrila medzi najlepších na gymnáziu, triedny mi vopred povedal, že nemám šancu,"; neco podobného mi řekla vyučující na gymplu, když jsem chtěl jít na žurnalistiku :) (díky tomu jsem se ovšem zase dostal ke geodézii :) )

My děti ani nevěděli, že něco jiného existuje. Jo někde byli socani někde lidovci, ale kde? Všechno bylo potlačené do kouta. Můj sen byl scout. Nikdy jsem se tam nedostal... Svým způsobem jsme na to doplatili všichni. Naše děti už si toho neváží.

K3, ďakujem...svojim spôsobom som "doplatila" na to, že sme neboli angažovaná rodina...chcela som ísť na filozofiu - slovenský jazyk, hoci som patrila medzi najlepších na gymnáziu, triedny mi vopred povedal, že nemám šancu,  z našej triedy sa tam hlásili dve, obe kandidátky strany, angažované v pionierskom hnutí ako vedúce, v iných triedach boli ďalší a tak som z trucu šla na chémiu, ktorú sme podobne ako matematiku posledné ročníky v humanitnej vetve nemali. Necítim to ako krivdu, stalo sa, mimochodom obe spolužiačky urobili kariéru aj po Zamatovej, učia, sú v riadiacich funkciách... mám ich obe rada, na stretnutiach triedy si máme čo povedať...boli presvedčené, že strana bola dobrá voľba, verili...nič nie je len čierne alebo biele...

Naprosto bez námitek. Sám jsem tam chtěl vstoupit, ze zvědavosti. Všichni tvrdili, že zpátky už tě nepustějí a já chtěl dokázat opak. V SSM jsem byl rok a skončil jsem, protože se nic nedělo. Jenže když jsem chtěl vstoupit do KSČ tak mě odmítli vzít, protože táta byl "osmašedesátník." Potom na dalším místě mě k nim zase nutili vstoupit, jenže to už jsem samozřejmě nechtěl zase já. Předseda mi vyhrožoval, ale odmítl jsem. Podepsalo se to na spoustě nevinných lidech bohužel.

hanko,

já jsem byla jako dítko dost rozpolcená. Dědeček z otcovy strany byl zakládající člen KSČ, jinak ale velmi hodný člověk, a dědeček z matčiny strany byl četník, který dokonce potlačoval stávky a byl za to i vyznamenán. Navíc z matčiny strany jsme německého původu a tak se u nás mluvilo německy, když tomu neměly děti rozumět, poslouchalo se jen rakouskérádio atd. A pak se v tom mělo dítko školou povinné zorientovat!

Alenakar, ďakujem.

V našej rodne nik v strane nebol, doma sa otvorene na ňu nadávalo a my, deti, sme vedeli, že čo je doma, je doma, v škole sme papúšikovali, čo nás učili, no mysleli sme si svoje...

brat sa oženil v januári 68, jeho svokrom sa stal vysokopostavený stranícky funkcionár, láskavejšieho chlapa som nepoznala...mala som síce len 11, ale silne som vnímala, čo z neho vyžarovalo, empatiu, pochopenie, trpezlivosť, ľudia ho mali radi, verili mu, vzhliadali k nemu, pomáhal v obci, kde žil, mestu, kde pracoval, veril tomu, že strana a jej členovia sú na to...a potom prišiel august... 

poznala som i takých, čo udávali, špicľovali...ale to je hlavne o človeku, nielen o straníckej knižke...

Já jsem sice zarytá antikomunistka, ale rozhodně neodsujuji každého, kdo "u nich byl". Dokonce neodsuzuji ani ty skalní, co "tomu věřili". Někteří dokonce mohli být docela hodní lidé. Příčili se mi hlavně kariéristé, kteří používali stranu jako výtah a ještě víc papaláši z povolání.  Nic z toho rozhodně nebyl tvůj případ, takže ti mohu dát s klidným svědomím tip.

Luboši som rada za každého, kto prečítal a tí čo s porozumením, ach:)

Pre mňa to bola len epizóda, našťastie, nevzali ma za kandidátku,  sekretárkou  som sa nestala, aj tak by som tam dlho nevydržala, s mojou hubou ...naivne som verila, že tam hore to s pomocou ľuďom myslia vážne a  "bojovala" som proti neprávostiam, čokoľvek sa mi zdalo v okolí nespravodlivé, písala som sťažnosti do novín, TV, na KSS...svokor odkladal výstrižky, aby mali deti pamiatku na mamu, ak ju raz zatvoria:)

Mužeš být ráda, že jsem tvoje dílko četl.

Díky za příběh, Hanko. Tady je dnes opravdu velký den a vaše prezidentka k němu svojí přítomností také přispěla:-)

Čteš se dobře - jen houšť...

Lidí, kteří z existenčních důvodů byly ve straně bylo hafo. Jako dítě jsem byla v pionýru a udělala jsem si minimum vedoucího, tatínek mi to po srpnu 68 zakázal.

Kdo tam nechtěl, dokázal to řešit.

gabi, dúfam, že to nie je vo  farbe červenej:)

Benetko, ďakujem, tiež s Tebou súzniem, možno by sa mi páčilo na chvíľočku snívať ako Ty...ale len na chvíľočku...

Si sa vyfarbila, osmičko :)

Rozhodne to nič nemení na tom, že sa dobre čítaš*