Teď

Víra hory přenáší,

hledám ji dlouhodobě v bouři, 

tolik tmy před námi Jonáši,

ústa mlčí, mluví, kouří.

Víra hory přenese,

kde najít ji v lidském bezvětří,

ve velrybě něco pohne se

a moře život ušetří.

Víra a pochopení, 

sám, bez stínu keře na poušti, 

člověk zrovna chytrý není,

to Bůh stokrát dusí, odpouští.

Já jsem ten hledající,

těžko říct, zda už na pevnině, 

slepý, spící, bodající -

Co Ty? Velryba, keř, anděl,   divá svině.

Až jednou vyjdeme z prázdnoty sebe sama,

změní se svět uvnitř hlavy,

nalíčím se jako dáma,

jen pro sebe krásná - ne pro davy.

Třeba ten den je dnes a ta chvíle nyní, 

jde to, zbourám zeď 

jdu k zrcadlu, počkám chvíli.

Moje rozhodnutí, ... Teď.