Ráno

Někdo jezdí vlakem,

já raději tramvají,

jsme společnost cizích, 

co každé ráno vstávají.

Jsme sourodí v čase,

jedeme vstříc večeru, 

ne slza na vlastní řase,

to divadlo úsměvů.

Cikáni pouští hudbu, 

asi píseň o drogách,

šedé myšky leští Budhu,

popeláři na nohách.

V půlce cesty doplnění,

starší dáma čarodějka,

nudná věru ona není

od úterý do pondělka.

Jsme všichni příběh jedné cesty,

ticho replik houpání,

s krátkým přízvukem a gesty,

mezi ulicemi toulání.

Po chvíli s nápovědou konečná,

střídání herecké kompanie,

dnes ještě není dotočná,

ranní komedie  bez ironie.