Žena, moře a Mary - Setkání s Moby Dickem VII.

Setkání s Moby Dickem

(leden 2004)

VII.

Šéf s Ichtylem zůstali na místě, a kameraman pokračoval pomalu v přibližování. Prcek se přitiskla k vorvaňově hlavě za stálého hlazení okolí oka. Nyní vše záleželo, zda jí důvěřuje natolik, aby pustil do těsné blízkosti dalšího vetřelce. Případná chyba v odhadu emocí mohla mít fatální následky. Útok by pravděpodobně zahájil zvednutím hlavy nad vodu a mohutným plácnutím by je zkusil omráčit. Potom stačí jediné sklapnutí obrovské čelisti.

Vše nasvědčovalo, že se rozhodl důvěřovat. Byl opatrnější než jen v přítomnosti Prcka, ale nevnímala žádné varování. Přesto Čočkovi nedovolila, aby se vorvaně dotkl. Když usoudila, že je s přítomností potápěče smířený, vyzvala k přiblížení Ichtyla, a nakonec šéfa. Po půl hodině si byla jistá, že je obr přijal.

„Už je dobře,“ oznámila, „můžete si ho prohlídnout zblízka a ze všech stran. Hlavně žádný doteky, na ty je háklivej. Ztrácet se budete postupně, aby neznervózněl. Já počkám u hlavy, dokud neskončíte.“

„Může zpanikařit, když nás neuvidí a napadne tě?“ obával se šéf.

„Kdepak, jsme kamarádi,“ usmála se a poplácala vorvaně po hlavě.

Zatímco šéfovi s Čočkou stačila prohlídka jizvy a odplavali na pláž, Ichtyl se zdržel u vorvaně skoro hodinu. Velice podrobně zkoumal celé tělo, než skončil opět u kolegyně.

„Víš, od čeho má jizvu?“ vyhrkla nedočkavě, sotva se k ní připojil.

„Ránu způsobilo křidýlko harpuny a není starší než tejden. Musela to bejt velrybářská loď, která používá harpuny s třaskavým nábojem a hoch ještě nemá vyhráno. Najdou ho.“

„Jak to?“

„Něco jsi přehlídla, poplav se podívat.“

Zavedl ženu podél pravé strany vorvaňova těla na úroveň hrbolu, suplujícímu hřbetní ploutev. Tam ukázal na váleček o průměru pěti centimetrů, částečně zabořený v kůži. Při ranní procházce po hřbetě velryby ho nemohla spatřit, protože byl skrytý v prohlubni.

„Co to je?“ zeptala se po vynoření, něco podobného během působení na Mary neviděla.

„Vysílačka,“ vysvětloval Ichtyl, „velrybáři ji používaj k dohledání poraněnejch kusů, když je harpunování neúspěšný. S harpunářem je připravenej další člen posádky se speciální puškou. Pokud harpuna mine nebo velrybu jen zraní, nastřelí vysílačku do hřbetní ploutve. Kdykoliv se vynoří nad hladinu k nadechnutí, zachytí její signál.“

„Proč tu teda ještě nejsou?“

„Vorvaň na jeden nádech uplave pod vodou až sto padesát kilometrů a je o dost rychlejší než velká loď. Taky musej čekat na první vynoření, aby zjistili směr. Možná pronásledování vzdali, ale taky můžou kdykoliv dorazit.“

„Co s tím uděláme? Přece jim nedovolíme, aby Moby Dicka zabili,“ vyděsila se při představě, že by měl nádherný tvor zemřít.

„Pokud dorazí, tak nic. Jedinej, kdo by mohl pomoct jsou Australani, ale jsme moc daleko od jejich výsostnejch vod. Maximálně ho můžem vyplašit do tý míry, že uplave o kus dál.“

„Tak ho zbavíme vysílačky a teprve potom vyplašíme,“ navrhla.

„Prcku, neblázni. To si představuješ, že mu vylezem na záda a vytrhnem ji? V lepším případě zdrhne hned při prvním doteku, v horším nás umlátí ocasem…“ Ichtyl přerušil vysvětlování a zamračil se při pohledu na její obličej, který vyjadřoval intenzivní mozkovou činnost, „hele, na to zapomeň a mazej na břeh!“

„To není správný…,“ pokusila se odporovat, ale paže napřažená k pláži vyjadřovala jasně, co má udělat.

S povzdechem poslechla a vyrazili k ostrovu. Doktor se držel několik metrů vzadu, aby ji měl na očích. Tušil, co Prckovi běží hlavou. Za čtrnáct měsíců poznal potrhlé stvoření dost dobře. Přes pozornost, kterou jí věnoval, neměl šanci zabránit tomu, co přišlo. Byla příliš rychlá, příliš mrštná a o čtvrt století mladší.

Na poloviční cestě ke břehu zmizela pod hladinou. Doktor jen natáhl paži, když ho míjela velkým obloukem. Potřebovala by se opět zastavit u hlavy a vorvaně uklidnit, ale nepochybovala, že ji kolega bude pronásledovat. Zamířila proto přímo k hřbetní ploutvi, trčící jen malý kousek nad hladinu.

Nejprve pohladila hrbatou kůži, očekávajíc reakci. Vorvaň zůstal v klidu. Ichtyl na ni cosi křičel, ale nevěnovala mu pozornost. Teď musí být rychlá, hodně rychlá. Usadila se za ploutví, jednou rukou popadla konec vysílačky a trhla.

Naštěstí byl pokus úspěšný, protože vorvaň zareagoval okamžitě. Prohnul tělo do oblouku, zvedl hlavu a ocas nad povrch vody, zatímco střed ponořil. Potom následovalo obrácené prohnutí, s nímž zároveň vyrazil vpřed a do hlubiny. Potápěl se způsobem pro tento druh velryb obvyklým, s ocasem zvednutým vysoko nad hladinu.

V první chvíli strhl Prcka pod vodu vír, způsobený potápějícím se hřbetem. Vzápětí pod ní začalo velké tělo ujíždět. I když byla vycvičená k rychlým reakcím, uniknout nestačila. Ocas ji zdvihl a jako obří plácačka odhodil deset metrů daleko.

Doktor vyrazil ihned, jakmile zamířila k vorvaňovi. Uplaval sotva polovinu vzdálenosti, když zůstal s hrůzou zírat na letící tělo. Rychle se však vzpamatoval a zamířil do míst, kde zmizela pod hladinou. Bylo jasné, že i kdyby přestála bez následků ránu ocasem, náraz na vodu ji mohl připravit o vědomí. Svou délkou se rovnal skoku z věže. Tam však působí pouze zemská přitažlivost, zde byl umocněný počáteční rychlostí, když vorvaň zafungoval jak katapult.

Šéf s Čočkou probírali na břehu vorvaňovo zranění. Z debaty je vyrušil křik Ichtyla, kterým se snažil odvrátit Prcka od jejího úmyslu. Okamžitě také vyrazili na pomoc. Doktor byl skoro na místě, kde zmizela pod hladinou, když se před ním vynořilo bezvládné tělo.

Pochopila, že z dosahu vorvaňova ocasu nemá šanci uniknout. Zvolila proto na první pohled nepochopitelný postup. Místo útěku vyrazila proti němu. Náraz zbrzděný odporem vody bude méně razantní než úder nad hladinou, kde by se dostala do role odpalovaného pingpongového míčku. Záměr vyšel s drobnou vadou. Nestačila dokončit obrat, aby nasměrovala proti ocasu nohy.

Připlácnutá na jeho plochu břichem, byla zdvižena čtyři metry do vzduchu a odhozena deset metrů od vorvaně. V poslední chvíli před pádem na hladinu se stačila nadechnout a sbalit do vajíčka. Přesto ji náraz téměř připravil o vědomí. První, co si uvědomila, bylo silné pálení zad. Měla pocit, že je někdo polil vařícím olejem. Nechala se vynést na hladinu, kde zůstala ležet na zádech ve snaze potlačit bolest. Tak ji našel Ichtyl.

- pokračování -