Z dávných písní

tak víš jak iví, člověk je neklidný duch :)

díky ;)

ne každý snesl zemi-krás...............*/*********

i pro starý je to prapravěk, 70/80 let na jeden život není mnoho :D

krásně se s tím dá manipulovat, včera jsem se dočetl jak lidi znají mletí mouky 30 000 let, ale chleba si prý pekli až před 15 000 lety, a co dělali těch 15 000 let? žrali mouku? :D doslova za 15 000 let postavíš ne jednu, ale 15 civilizací, který vzniknou a kompletně zmizí z povrchu a tyhle absurdní čísla se vyučují jako fakta :))

díky AI ;)

Starý svět už vzal si čas

ale je na co vzpomínat

Pro mladé je to prapravěk 

ale jednou budou na tom stejně

na současnost  s láskou myslet

ano

Philíku, nejdřív je příběh, který si lidi vypravějí, z toho je legenda, když i pamětníci jsou vzpomínkou, pak mýtus a nakonec pohádka, ale to jádro ukrývá mnohý ;)

díky :)

Já mám staré legendy a fantazie moc ráda. Ten svět pořád žije. I se mi to rýmuje, že, ale je to tak. Jsou to v podstatě pohádky. Moudro generací. Kopila jsem vnučce Broučky. A ozvala se mi snacha, že je měla moc ráda a poslouchají spolu... Ono se to pořád opakuje. Já taky...

ne, ne Evži, pohádky vyprávějí o starých zemích a tvorech, jež si (už) nikdo nepamatuje ;)

Takové země jsou jen v pohádkách.

historie je falešná, psali ji vítězové o svých vítězstvích, kde koho zamordovali a komu co zabrali.

ale, ale legenda o potopě, starým světem je myšlen také svět před ní, hmmm, vidíme to podobně, zdá se mi ;)

pak jsou tu legendy o Gilgamešovi (což byl obr) a podobně, ale to už je tento věk. ti co přežili minulý pád, uplácali nám tu civilizaci, na jejichž základech stojíme dodnes.

mě se zdá, že s každým věkem, který je završen (nenì známo kolik bylo cyklů světových povodní) že je lidstvo "hloupější" a bezmocnější, ale jeho svět je stále více "ostrůvkovatější", ale to už jsou moje osobní domněnky, jelikož mysl tohoto světa není prostě valná a úplné prozření a providění není možné :D

Aru, za všechno může lidská nabubřelost a lidé si z historie nic nevezmou:

V hlubině se navždy skrývá  

kde vládne jen věčný chlad

kam Slunce se nepodívá

v samotě tam bude spát

důkaz jakou marná bývá

lidská touha jenom brát.

Bílé chrámy štíhlé věže

co až k nebi měly čnít

pýcha přišla o otěže

blázni chtěli všechno mít.

Zlatem roucha lemovaná

jen z jemného hedvábí

všude krása marnotratná

dny ve víně utápí.

Bezbřehou však bývá chtivost

touha vládnout vítězit

s mocí přišla domýšlivost

chtít přírodu pokořit.

Že se chtěli Bohu rovnat

jako on si chtěli žít

Pán se rozhod za ten přehmat

problém rychle vyřešit.

V hlubině se navždy skrývá 

kde vládne jen věčný chlad

město jehož krása snivá

i dnes bláznům nedá spát

netuší že moc a sláva

předznamená rychlý pád.