Okolo Frýdku cestička

 Právě mi končí dovolená, jejíž první část jsem strávil na severu Moravy. Respektive první den jsem se zastavil v rodné Olomouci pozdravit držitele stejné DNA skupiny a taky se sejít k duchovnímu doprovázení s br. Radkem. Tématem byla moje určitá pohodlnost, z které pramení nechuť vůči skutečnostem, které nejsou v plánu a otevřenosti vůči impulsům ze strany Boží. Hlavně žádné novoty a co nejméně nečekaných zvratů.

   V rámci severomoravského času jeden den připadl na pouť do Frýdku Místku. Krom baziliky Panny Marie jsem věděl, že tam žijí se svými rodinami i dva moji signální kamarádi. A tak jsem je oslovil s nabídkou setkání. Aleš měl v daný čas rovněž prázdniny a tak odjel, ale Ondra mě pozval na jejich společenství. A protože Frýdek je poutní místo, rozhodl jsem se doputovat pěšky.

   Za výchozí bod jsem zvolil město s gurmánským jménem Příbor. Kamarád, u kterého jsem bydlel, mi řekl, že z Příbora to je cca 12 km. Bohužel jsem nezaznamenal, že po silnici... A tak v domnění, že mám času dost a kilometrů málo jsem lehkým vycházkovým krokem z Příbora vyšel. Na jednom z rozcestníků byla možnost si trasu prodloužit o obec s názvem "Mniší", což mnich nemůže minout. A tak v domnění, že přece stíhám, rozhodl jsem se vzít to přes Mniší. 

   Cestou z této vesničky mě překvapila první věc. Ze zbožného usebrání mě probudil řinčící telefon, z něhož mi sípavým hlasem ohlašoval Ondra, že onemocněl a na tom společenství nebude. Ale že všechno je v pohodě, počítají se mnou a nemám se bát. První zásah do plánů a nečekaná komplikace. Bral jsem to jako takový Boží dárek a milou reakci na pondělní rozhovor s Radkem.

   Žel záhy jsem dokráčel do města Hukvaldy, odkud podle mých propočtů to do Frýdku mělo být cca 7 km, a tak jsem se těšil kterako využiju tip jednoho ze svých švagrů navštívit tamní kavárnu v budově bývalé fary. Rozcestník mluvil ovšem velmi jinou řečí. Rybník Olešná, na mapě před Frýdkem, byl 13 km. Trojčlenkou jsem si velmi záhy spočítal, že putuje-li člověk rychlostí 4 km/hod, do začátku společenství mi schází nějaké cca 4 hodiny a Frýdek je ještě za tím rybníkem, tak na kafíčko na faře můžu zapomenout stejně jako na kochání se krajinou. Další zásah do plánů.

   Úměrně situaci jsem zvolil tempo, žel benediktinský hábit není z nejpohodlnějších turistických úborů. Zvlášť v naledovělé lesní krajině. Nicméně jsem si dal docela do těla. A to tak, že jsem nejen dorazil včas, ale ještě mi vyšly volné minuty na zastavení se v oné bazilice Matky Boží. Respektive bych se tam i zastavil, kdyby nebyla jak nedobytná tvrz obehnána kovovým plotem ze všech stran a zamčeným bytelnými visacími zámky. Třetí zvrat v plánech.

   Sečteno podtrženo, Pán Bůh má smysl pro humor, z objevených nedokonalostí léčí okamžitě a čas s Frýdeckým společenstvím byl velmi, velmi, velmi požehnaný.