MIMOZEMŠŤAN - díl 12.

Tak jak se to má správně dělat si přiťukli a obrátili obsah skleniček do chřtánů. Kukvajc se přitom otřepal hnusem protože odpornější kořalku než tuto jaktěživ nepil! A vlastně ji ani nedopil. Tři sklenky ťukly o dřevěnou desku stolu a když Hromdopole uviděl že rotný nedopil otočil se na patě a odchvátal pryč. Jan jej pozorně sledoval pohledem a když měl jistotu že je hospodský nevidí sáhl do kapsy pro papírové kapesníčky. Jedním z nich opatrně uchopil sklenku z níž pil hostinský a strčil si ji do kapsy. Mrkl při tom na Luboše který vzápětí vytáhl ze záňadří prkenici hodil na stůl dvě kila a hlasitě křikl:

"Tak my už musíme frčet! Útratu máte na stole hostinský!"

Kvapně opustili lokál a neméně kvapně se hnali do auta. A až když jim Zdechlá žába zmizela za nejbližším rohem si oba docela nahlas vydechli! Sice malinko improvizovali ale zároveň mezi nimi fungovala jakási chemie a tak oba věděli co je třeba udělat aniž by se na tom museli domluvit předem.

"Rychle na stanici Jene a do laborky!"

******

Když se Konečně! konečně kapitán dostal domů byl docela nervní. Seřval mladého Luboše že dostal pětku z přírodovědy jelikož nevěděl k jakému řádu patří kočkodan. Lidce sice pochválil večeři ale když s ním pak  chtěla probrat rodinné výdaje beze slova vzal z lednice lahváč a zavřel se s ním na balkóně. A to už Lidu věděla že jakákoli diskuze je ten den pasé. Nicméně se pak musela potutelně sama pro sebe usmívat když se po třetím lahváči Lubka připlížil za ní do lůžka a začal jí hladit kozičky...

"Lidunko moje!? Pomazlíme se?!"

******

Den za dnem se vlekl jak dělník přejetý válcem. A nutně nemusel být parní. Horejs Kukvajc Bílek i Korejs měli okousané nehty až na maso tím jak je žralo že je laborka tak! Neskutečně!! Pomalá!!! No ale ti chlapci výzkumníci je vždycky hezky pěkně odpálkovali: Klídek mládenci! To chce čas...

******

"Kapitán Bílek?!"

Brejlatý týpek z laborky v kdysi dávno bílém plášti držel v ruce štos papírů.

"Jo!"

Vykřikl Luboš a doslova mu ty lejstra vyrval z ruky.

"KONEČNĚ!!!"

******

Pro Hromdopoleho zajel pak s Kukvajcem osobně. Lokál byl opět prázdný tak jako posledních několik dnů. Hostinský už ani nebyl překvapen že je vidí. Skoro se zdálo že...

"Půjdete s námi Hromdopole. Mimochodem - jaké je vaše křestní?"

"Hynek."

Spíš zašeptal než řekl dotyčný. Ale bylo to zároveň jakoby s úlevou.

******

Na stanici pak u výslechu hovořil kapitán Bílek:

"Hromdopole. Obviňuji vás z vraždy staré vraždy... Ééé tedy... Paní Antónie Vonáskové rozené Vocáskové bytem Eliášova 12. Vaše DNA a rovněž i otisky z prstů se zhodují se stopami na těle zavražděné stejně jako se stopami nalezenými při prohlídce v bytě zemřelé. Co nám k tomu řeknete?!"

Chvilku bylo ticho že by bylo slyšet i pověstný špendlík na zem spadnout a potom Hynek kývl hlavou.

"Jo. Udělál sem to. Přiznávám. Stejně bych vám to asi časem řek´... Víte? Trápí mě to... Svědomí? Já v jádru nejsem špatnej člověk ale..."

"Ale?!" 

Navázal vyšetřující plynule.

"No prostě... Dyš mě chytne rapl... Víte vo čem mluvim - ne?"

"No... Možná jo..."

Připustil Bílek.

"Víte von když brácha..."

"Kdo?!?!?!"

Skočil mu do řeči kapitán.

"No jako Horst. Von dělá zahradníka tůdle v párku jak stará vražda chodila krmit ty ptáky. Víte - my se moc nestejkali ale - krev je krev - že jo? No a tak jednou za mnou přišel a povídali sme a von řiká: Potkal jsem ti príma ženskou! Je sice stará jako vražda a! A taky se jí tak řiká! Ale... Ve skutečnosti je celkem milá. Bejvalá učitelka řiká mi. A její starej kerej už dávno chcíp byl prej nějakej vědátor. Akedemyk_ či co?! A byl taky prej ten... Vášnivej... No... Téda né tak_! Ále jak tak teď si na to slovo ták ňák nemůžu vzpomenout. Ale prostě sbíral ty... Jako prachy.

"Numismatik?"

Napověděl kapitán.

"Jo to je vono! A prej že měl i vzácný kousky - to jako že by se daly draho prodat nebo tak řikal... No a ta moje knajpa moc nenesla a do toho ty sračky - kovídek a tak - že jo? No... Zkrátka sem prodělával a kšeft nenesl a tak jsem si řek že se podívám do kvartýru tý starý fuchtle. Že jí to tam tak jak se řiká vybílim. Jenže vona se pak vrátila nějak dřív - víte? Von Horst... Téda brácha... Téda ten zahradník z parku řikal... Téda víte? Náš fotr a náš dědek měli zahradnickou firmu a chtěli abychom v tom pokračovali. Jenže mě to nebavilo a brácha byl imrvére nalitej takže... Takže sme koupili s bráchou tuhle nálevnu ale... Von byl dycky děsně nalitej... Jo. To už sem řikal. A šlo to od desíti k pěti... No a tak von..... Potkal ňákou ženskou a byl s ní a přestal chlastat a byl z něj... Je z něj znova zahradník... Ále to je fuk." Zakončil svůj monolog Hromdopole.

"A dál?"

Ptal se Bílek. 

"Dál... Věděl sem kde bydlí. Věděl sem kdy nejni doma. Zámek sem vypáčil. Hledal sem ty mince... A vona se vrátila. Dřív než měla. Sakra! Křičela na mě že bude volat VB! Tak jsem ji chyt pod krkem..... A dál už to víte."