Šeď v sedm hodin ráno

blackie,

poslední dobou často potkávám pejskaře s plastovou rukavicí. Říká si to o senrjú. Pouvažuju o tom.

Safiáne,

tou básničkou se jako autorka na delší dobu loučím. Ale jako komentátorka tady zatím zůstávám.

moc se mi líbí a promiň tohle mě napadlo

černobíle v pět.... s napětím pozoruji.....kam psík vytrousí

Pěkné. I když je tam tentokrát pár vycpávek nebo zbytečných veršů.

Milane,

z němých komiků se mi nejvíc líbil Frigo s kamennou tváří. Ten by se k mé básničce hodil.

Jo, jo krásně nostalgická

Rhodesie,

nám zahradníkům ož brzy obarví myšlenky jarní květiny. A pak letničky. Zrovna včera jsem byla na nákupu semen.

Poe,

žluť talovínů tu šeď jinovatky oživuje už dnes. Brzy se přidají barevné šafrány.

Evženie,

jsem ráda, že se líbí. Dík.

Moc hezká náladovka.

"Odbarvené myšlenky" jsou nej... 

Krásné. Odbarvit si myšlenky.. moc moc hezky napsané.. celé, děkuji Ti 

To je pěkné.

Kočkodane,

když jsem kdysi jezdívala tramvají ráno v zimě do školy, bylo tam ticho, i když byla tramvaj narvaná. Všichni hleděli z okna do mlhy nebo do země. Zaměstnanci si představovali zlého šéfa, studenti se báli zkoušek. Důchodci v tramvaji v sedm ráno chyběli.  Ti vyrazili na nákup s taškami na kolečkách až mnohem později. 

Tož buďme ještě rádi, pokud posouvání tramvají není prokládáno výživnými slůvky uvnitř vozů…

Diano,

musíme to ještě chvíli vydržet. Sněženky a talovíny už se chystají, že tak trochu změní svět.

U nás to vypadá úplně stejně :-)

Marku,

tahle básnička má ještě další souvislosti. V úterý už u nás bylo docela teplo a tak jsem odpoledne už pracovala na zahradě, shrabávala jsem tu spoušť, co u nás nadělala vichřice v minulém týdnu. Sýkorky začaly vrzat, vyvolávalo to už předjarní náladu. Včera jsem na zahradu vyrazila zase, ale byl ještě docela velký mráz, všude jinovatka a mlha, že bylo vidět jen tak na padesát, šedesát metrů...  Hrábě mi přimrzaly k prstům a tak jsem šla raději psát.

Je na každém, zda se s oním "my" identifikuje - či ne. Někdo se stane chodcem v Tvé básni rád. Já si ji i jí procházím znovu a znovu...

Marku,

moc děkuji. Diskutujeme s Arthursem o slovíčku "my" v současných básních. Někdy ono "my" nejspíš asi znamená generační výpověď. V mém případě to znamená jen chodce v mlze na únorové ulici, kteří možná mají stejné pocity.

Tentokrát jsi zahrála na melancholicko-nostalgickou strunu. Opět s bravurou Tobě vlastní. 

Psala jsem ji včera, kdy to u nás vypadalo přesně tak jako v té básničce. To město jsem si k tomu přimyslela. Až příliš dobře si pamatuji takováhle rána ve velkém městě.