Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePovětrnice
Autor
Alegna
A taky jsem měla strach o sebe, kdyby si to namířila do nebe, co bych si tu počala bez ní.
Obávám se, že zítra si to odnesu zduřením uzlin a sliznice dutin.
38 názorů
Toulavá duše jako balónek....krásně jsi ji provětrala.....letěla jsem s tebou
Švagr se občas dívá, jak je právě na Sněžce, na Pradědu, nebo na Lysé hoře, tedy na střeše našeho království...
Na různých kopcích jsou už dnes kamery, takže duši lze provětrat i on line a tělo může zůstat v obyváku v papučích. Tip.
Jak jsem tuhle lítací duši mohla přehlédnout? Moc krásně jsi to napsala.
Dřív jsem byla zavalená povinnostmi, trápením nemocemi v rodině, všechno to duši svazovalo, teď už jí můžu dopřát volnost :)), díky kadeřavá
Foukalo hodně, takže tě chápu. Nevím proč, ale mám ráda vítr ... díky :)
včera jsem raději ani nikam nešel, jak foukalo, aby mne to neodneslo :D
ale tys to popsala hezky ;)
Goro díky, za čtení, potěšující slova i výběr, vážím si.
Když mě něco napadne při procházce, jako by to ke mně přišlo odjinud většinou i včetně slov. Pokud se mi to podaří včas zapsat, je to na tom znát.
K3, máš pravdu, když duše s tělem souzní, pak je to v pořádku, o tvém nápadu popřemýšlím a děkuju
Hani, až budeš v Praze, máš u mě zázemí, to už víš. Ze Žižkova je do centra, co by se člověk skutálel z kopce :). Máš pravdu máme hodně společného, ráda někdy tvoje fotky uvidím a díky
Jamardi, fotit mě baví a díky, že se fotky líbí. Duše tahá všude tělo pěšky, protože tak si to nejvíc užívá. Ještě ráda jezdí vlakem :)
Kočkodánku, to je krásná básnička, děkuju. Pravda, žádná Petra, ale kdysi tam byla, zajímavé žes uhod značku, úsměv
Alegno, velmi vydařené povídání o tom, jak jsi vyvedla svoji duši na vycházku. Skvělý nápad, dobré provedení.
Zajímavý nápad, dal by se rozvést i jako delší miniatura, nebo dokonce povídka. Třeba se k tomu někdy vrátíš. Ideální je když duše s tělem souzní, pak je to v pořádku:).
krásne...už som v Prahe dávno nebola a tento kopec nepoznám, snáď raz...pre mňa má veľa miest v starej Prahe priam magickú príťažlivosť a energiu, kde mám chuť lietať i ja nielen duša...aj moja duša sa radosťou trepotá, keď ju zoberiem von, polieta si, zatiaľ sa vracia, s ňou ľahká myseľ a veľa pozitívneho...
máme veľa spoločného, i ja vonku rada fotím, pozerám Tvoje fotky a obdivujem...
Máš hezké fotky!
Je vidět, že ráda větráš i tělo. Kdyby ne, nechala by jsi se na vrcholek vyvézt a nešla by jsi pěšky. :)
Jsouc na svatém Kříži
Lída dolů shlíží,
svoji duši větrá,
u úst žádná Petra,
lebedí si psychicky,
zvolna ale fyzicky
cítí příchod neladu,
už nekouká ke Hradu,
vítr je moc drzý,
očka z něho slzí,
leze ženě za límec,
ta se domů vrací přec.
Zdali zítra zuří,
že uzliny duří?...
Z toho jak píšeš jsem věděla, že budeš tomu rozumět a souznít, díky za to dievča
Evženie, přístě budu moudřejší, možná.... při představě vznášejícího se Bilba se tu usmívám, pozdravuj ho
s vetrom to mám podobne ... rada sa pritúlim k jeho slobode a potom mi uši a hlava povedia o tom svoje ... krásne napísané***
To jsou nápady. Máš mít potapěčské brýle a kulicha.
Taky jsem si vyrazila, jak na motýly a málem mi uletěl Bilbo.
A tvoje duše miluje vodu, spoustu vody, vodní živočichy a má sklony riskovat :)))
Mít nepokojnou duši se sklonem k cestování je výhra. Nutí tělo dělat věci, která by h jinak ani nenapadly.
.) díky Andreino, máš pravdu je to riskantní, ale nemít duši, tak moje tělo pořád sedí doma
To je to hezoučké. Jít s dušičkou na procházku mě nikdy nenapdlo a myslím, že za větrného dne to může být i riziko. Ale nápad super.