TD - Babička Němcová

Do domova důchodců nám přivezli babičku Boženu Němcovou, která letos v únoru oslavila krásných 203 let. Babička Němcová patří mezi známé české spisovatelky. Už ve svých raných dílech dbala na to, aby obsahovala nějaké to "b", většinou už v názvech: Babička; Pohábky; Čertův švabr; Princ Bajaja, nebo Chudí libé. V dobách obrození Češi mluvící nemeckchky vůbec neznali české b a proto babička Božena Němcová, tehdy ještě coby vnučka přiblížila v obrozeneckých dílech české b z prostředí českého venkova, jak Češi v krojích za radostného zpěvu na polích odolali nemeckchkým paznechtům v hojném používání českého b.

Za první republiky už babička Božena Němcová napsala operu Koresponbence. Opera je o životě babičky Němcové z let 1844 - 1852, má 8 obrazů, každý obraz obsáhne jeden rok děje. Opera se odehrává v reálném čase, díky tomu představení trvá 8 let. Díky časové náročnosti se opera Koresponbence hrála pouze jednou. Přesto babička Němcová za své celoživotní dílo dostala v r. 1935 Řád Bílého lva od prezidenta Masaryka za boj proti fašismu.

V r. 1939 se babička Němcová rozchází se svým nemeckchkým manželem Němcem, který propadl nemeckchké ideologii a ve svých 134 letech dobrovolně nastoupil do Wehrmachtu. Babička Němcová utekla potrubní poštou do Moskvy, kde na stranickém školení poznala, že pro Československo bude po válce nejlepším řešením na 40 let komunismus, ale jen do roku 1989, že je to takový přechodný stav evropské transformace do EU.

V r. 1941 babička Němcová dokončuje sedmidílný seriál do kin: Sedmero krkabců, hororový děj pojednává o věčném útlaku nemeckchkých krkavců českého holubičího národa, který se snítkou olivovou bloudí nad vodami a hledá Noeho, vylíčeného jako Masaryka. Kinoseriál měl tak ohromný úspěch, že čeští vlastenci bojující na frontách nestíhali bojovat jak znovu a znovu se hrnuli do kin, která v případě nemeckchkých útoků horlivě hájili.

Po válce se babička Němcová vrací zpět do vlasti, v r. 1953 dostává vyznamenání Řádu práce od prezidenta Klemouše. Překotně píše filmový scénář Sůl nad zlabo, jehož název režisér Bořivoj Zeman kategoricky odmítá s tím, že už není doba obrozenců a film v r. 1955 natočí pod názvem Byl jednou jeden král... Tečky na konci symbolizují onu nedořečenost a změnu skutečného názvu, dle babičky Němcové Sůl nad zlabo.

V r. 1968, pražského jara se babička Němcová vrací zpět k literatuře knihou V zámku a pobzámčí. Kniha nebyla veřejností kladně přijata už v době svého vydání; za normalizace národ nesl o to hůř trudný děj plný chudoby, sirotků a cholery. Strana proto požádala babičku Němcovou o veselejší děj a tak napsala scénář k filmové pohádce Tři oříšky pro Popelku. Babičce Němcové opět neprošel její vlastní název Bobelka a co víc, pohádka byla v r. 1973 natočena s úhlavním nepřítelem Čechů - Nemcchi. Rozčarovanou a skleslou babičku Němcovou si proto pozval sám prezident Svoboda, aby ji vysvětlil, že je jiná doba a s Nemcchci jsou kamarádi, hlavně s těmi východními. Babička Němcová, i když s těžkým srdcem to přijala a toho dne šla poprvé do Tuzexu vyměnit své bony. Těsně před revolucí dostává babička Němcová řád Hrdina socialistické práce od prezidenta Husáka za vyjímečný přínos k vítězství socialismu, spolu s dalšími 19. jmenovanými.

Revoluce babičku Němcovou zastihla v Babiččině údolí v chalupě své babičky, která je předmětem její knihy Babička. Po revoluci babička Němcová koupila zámek v Ratibořicích na který měla vzpomínky z mládí a zrenovovala ho do dnešní podoby. Zámek je i tak přístupný veřejnosti a tváří se nadále jako státní. V r. 2003 dostala babička Němcová od prezidenta Havla řád TGM za celoživotní rozvoj demokracie. V českém porevolučním prostředí babička Němcová nepřinesla žádné dílo na svět a tak se postupně zapomíná v národu českém na naše české "b". Sama babička Němcová se cítí jaksi mimo dění, i dle svých slov přestala rozumět době, například nechápe k čemu jsou dobrá auta, nebo telefony. Poslední vozka s bryčkou v republice provozuje své taxikářské řemeslo v Ratibořicích, kvůli babičce Němcové, která by, dle jejích slov 'do toho ďáblova pekelného stroje, zvoucího automobil, nikdy nesedla.' Ratibořice naštěstí nedisponují železnicí a tak se nedalekým Náchodem mohou nerušeně prohánět vlaky nepoháněné párou. Taktéž vanu babička Němcová nepřijala a považuje ji za výstřelek zpohodlnělých Čechů, dodnes se koupe ve škopku a než se odebrala do domova důchodců, prala zásadně na valše a pekla v kamnech, neboť je toho názoru, že: "Pánbůh by mne starou ženu trestati musel, kdybych se chtěla světa chytati. Pro mne takové novoty nejsou, starý můj rozum by se do toho nehodil."