Kuchyňské rozhovory - Sušenkový méďa

Sušenkový méďa

(15.2.2023, středa odpoledne)

(Účastníci debaty –Ing. Martinovský, Mgr. Martinovská. Rozhovor se odehrává v jídelně. Na stole stojí hrnec s polévkou, několik výtisků Deníku N, porcelánový koš s jednou malou mandarinkou, propiska, kalendář Besip „Dopravní výchova“ pro rok 2023 a prkénko s nakrájeným sýrem a šunkou.)

Dvojice jí česnekovou polévku a zároveň oba soustředěně čtou noviny.

Mgr. Martinovská: „To je hrozný!“

Ing. Martinovský: „Copak?“

Mgr. Martinovská: „Tady čtu o těch platech akademiků na filozofických fakultách a třeba doktorandi mají stipendium deset tisíc.“

Ing. Martinovský: „Doktorand, to je kdo?“

Mgr. Martinovská: „To jsou kandidáti, studenti, na doktora.“

Ing. Martinovský: „Jo, jasně, a pak si udělají doktorát a dostanou 27 tisíc měsíčně nebo tak něco. To je směšné.“

Mgr. Martinovská zvyšuje hlas: „Mně to připadá skoro jak vydírání. Oni musejí studovat několik let, dělají svojí doktorandskou práci, musejí nastudovat spousty materiálů, třeba celé v angličtině. Třeba i tu svojí práci dělají celou v angličtině. To jsou chytří lidé. Navíc dělají pro fakulty oponentury studentům, víš, kolik to zabere času? A tady pak někdo z vedení fakulty v Ostravě řekne, že jim to stipendium stačí a že by mohlo být klidně i nižší.“

Ing. Martinovský: „Super motivace …“

Mgr. Martinovská se nedá zastavit: „… a tady ještě někdo z té školy říká, že aby udrželi stávající zaměstnance, tak proto akademici, tedy profesoři a asistenti mají tak nízké platy! Co to je za logiku?!“

Ing. Martinovský s úsměvem: „Hlavně se uklidni.“

Mgr. Martinovská: „Co je to za logiku?! Mám málo, tak tobě dám ještě míň!“

Ing. Martinovský: „Takže to není tak, že by zlá vláda dávala školám málo, ale může za to příslušná univerzita nebo fakulta.“

Mgr. Martinovská: „No jasně! Já to už nemůžu číst tohleto! To je naprostá dehonestace těch lidí. Oni mají pak to vyučování jako vedlejšák! A ještě jim tady někdo radí, že mají tedy radši jít učit na gymnázium, protože učitelé na gymnáziu mají lepší platy. To je absurdní! Lidi, kteří vyučovali učitele, mají míň, než jejich žáci! A co to je vůbec za radu? Tím také dávají najevo, že ta práce je vlastně méně hodnotná!“

Ing. Martinovský s úsměvem: „No, tak se už uklidni, naštěstí nikdo z nás neučí na fildě, ha ha.“

Mgr. Martinovská emotivně: „Tady si to vezmi, akorát se ještě víc rozčílím.“ Podává noviny svému manželovi. „Přečtu si radši Sušenkovýho méďu.“

Ing. Martinovský: „Cože?“

Mgr. Martinovská: „Čtyřlístek.“

Ing. Martinovský: „Jasně, haha. To bude asi lepší.“

Lžíce cinkají o talíře. Je ticho asi minutu.

Mgr. Martinovská nahlas: „Tohle snad není možný!“

Ing. Martinovský: „Co zase?“

Mgr. Martinovská: „No, chápeš to? Tady je nějaká kočka a šišlá.“

Ing. Martinovský: „No a? Vždyť je to pohádka.“

Mgr. Martinovská: „No právě! Nevíš, co to těm dětem dá?!“

Ing. Martinovský: „Ale ze šišlání se dělává sranda, třeba „dej sem ten fek sem fek“. I když je pravda, že pokud bys měla být zcela korektní, pak by sis dnes už neměla vůbec dělat srandu ze šišlání. Navíc mi to nikdy extra srandovní nepřišlo.“

Mgr. Martinovská: „Jasně! Ale i kdyby, to je pro dospělé! Ale proč pro děti?“ a přečte kousek z textu ve Čtyřlístku „Umej še, neš to zašch… zašchne a štvr…štvrdne a bude ž tebe šocha“. „Doprčic, ani přečíst to nejde! Co to těm dětem dá?!“

Ing. Martinovský: „Ha ha, ty se dnes dokážeš rozčílit i nad Čtyřlístkem, dneska je s tebou sranda!“

Mgr. Martinovská znechuceně odkládá Čtyřlístek a dojídá polévku. Ing. Martinovský vleze pod stůl, protože na koberci zahlédl několik kousků jehličí z vánočního stromku, který rodina zlikvidovala výhozem z okna na zahradu teprve nedávno. Sbírá jehličí a odchází ho vyhodit do koše v kuchyni. Venku prší.