Uz je to rok

Prochazim bilou, dlouhou, fadni chodbou s portaly do jinych svetu, do kancelari ruznych mistru mne tajuplnych zalezitosti a chystam se jim nad hlavami otevirat nebesa, tedy to, co si mysli, ze je skryto nad bilymi podhledy a tam kontroluje dulezitost zabezpeceni proti pruniku pozaru shledavam holy beton, a prochazim tim celym a rikam dobry den a nashledanou a na konci vstupuji do dveri, kde je schouleny pan ve zmeti ruznych kabelu a veci, do kterych je zapojuje, ty veci ruzne poblikavaji a nektere maji raficky, ktere vypadaji, jako by ukazovaly cas svetovych velkomest nebo jako vojaci v pozoru, tak jsou ve svych cifernicich nehybne a dovoluji se mu na chvili prerusit cinnost a pan se zajmem hledi do odkryteho prostoru nad hlavou, boji se o sva zarizeni, aby mu je nesmacela voda ze sprinkleru, schovana v tom bilem mracnu podhledu a ja jej ujistuji, ze se bat nemusi, ze vse je v poradku a ve dverich se loucim, tak zase za rok, pane, usmivam se a beru v podpazi stafli a pan mi pridrzuje dvere a ja jimi prochazim a prede mnou je dlouha bila chodba jako by kridou nekdo na tabuli podle pravitka namaloval primku, a uz jsem ze dveri ven a ty se za mnou zaviraji, a jak se zaviraji pan v nich mizi a z ust jeho mi jeste do zad posila vzkaz, ktery se mi lepi mezi lopatky, to by bylo hezke, kdybysme se tady, za rok, jeste potkali a ja ta slova schytavam a slysim je jen ja a ujistuji se, ze nejde o vesteni nehezkych zitrku, ze se v tehle kancelari dale budou zkoumat jakasi zarizeni pro ulehceni lidskeho zivota, ze nema nevylecitelnou nemoc ci mu nehrozi jeho nadrizeni vyhozenim, ze ho jen strasi predstava ztraty radu, na ktery byl cely zivot zvykly, urcite mate jit do duchodu a nechce se vam, to ja dokazu pochopit, ze nekdo neco nechce, ze je pro nekoho nejaka predstava zitrka uzkostliva, ja taky nechci, aby se to vsechno posralo vic nez je, nejradeji bych byl, aby to posrany nikdy ani nebylo, a kdyz si uvedomuji mezi lopatkami zabodane sipy jeho slov, slysim klap, jak strelka zapadne do zamku a pan je pryc a prede mnou je dlouha bila chodba a stafle v podpazi a venku zacina brzke jaro a ja si rikam, ze by bylo hezke, to by ale opravdu bylo hezke, kdybysme se tady za rok zase potkali. 

?