Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMluv znovu k lidu, chybíš nám...
Autor
kvaj
Od smrti legendárního písničkáře Karla Kryla uplynulo 3. března 2023 již 29 let. Mnoha lidem stále chybí, obdivují jej jako básníka, který za ně, totiž za nás bojoval proti zlu, jako vizionáře, jenž přesně odhadl vývoj v zemi.
Docela často dnes čtu nebo slýchám otázku – co by na dnešní situaci a současné směřování země říkal Karel Kryl, kdyby ještě žil. Většinou si tazatel vzápětí odpovídá sám, že by byl zhnusený, že by ostře a tvrdě kritizoval stav společnosti, a hlavně politiky, kteří zemi vedou… Nemá smysl s těmito představami polemizovat, ani s nimi souhlasit, neboť jejich konstrukce stojí na slůvku „kdyby“, a říká se – kdyby chyby.
Asi není sporu o tom, že by se Kryl vyjadřoval k lecčemus kriticky, protože to dělal celý svůj produktivní život a je jasné, že je vždy co kritizovat, že je vždy proti čemu protestovat. A je rovněž zřejmé, že tyto disciplíny ovládal Kryl kromobyčejně dobře. Protestoval by aktuálně třeba proti snížení valorizace důchodů? Kryl přece svého času napsal: „Kdysi jeden velice moudrej pán řekl, že úroveň státu se pozná podle toho, jak se tam mají lidé, kteří nemohou vydělávat – nejstarší a nejmladší.“
Na Krylově první desce „Bratříčku, zavírej vrátka“ vydané v roce 1969 se objevila i píseň „Důchodce“. Snad si vzpomínáte: „Kalhoty roztřepené na vnitřní straně, / zápěstí roztřesené a seschlé dlaně, / kterými žmoulá kůrku chleba sebranou z pultu v závodce, / tak tedy říkejme mu třeba důchodce. / Rukávy u zimníku odřením lesklé, / čekává u rychlíků na zbytky ve skle, / stydlivě sbírá nedopalky ztracené v místech pro chodce, / a pak je střádá do obálky, důchodce...“ Píseň pak končí srdceryvným, burcujícím dvojverším: „Když vidím tyhle lidský vraky, třesu se strachem před přízraky, / že jednou ze mě bude taky důchodce...“
Z Kryla se však důchodce nikdy nestal, neboť zemřel krátce před svými padesátými narozeninami. Na konci šedesátých let 20. století viděl ovšem situaci tehdejších důchodců značně tragicky. Ale jak by hodnotil poměry dnešních důchodců, kdyby žil a byl sám už dávno v důchodovém věku? Napsal by opět nějakou píseň „Důchodce“, podobnou té zpřed půl století? Nemálo dnešních důchodců, co tak slýchám a čtu, na současnou situaci často žehrá až nadává, a nostalgicky vzpomíná na doby, kdy bylo pivo za 1,70 korun, rohlík za 30 haléřů, potraviny se prý honosily skvělou kvalitu, bydlelo se údajně levně a lidé měli sociální jistoty… Přiřadil by se k těmto důchodcům Karel Kryl?
V létě roku 1993 mi Karel Kryl poskytl rozhovor, v němž řekl: „Já si dělám to, co si myslím a proč bych se koneckonců křivil, že se to někomu líbí, nebo ne.“ Na otázku, zda je spíš optimista nebo pesimista, pak odpověděl: „Kašlu vám na oboje brýle. Na růžové i černé. Já jsem zdravý skeptik. Počítám s nulou a co je nad ní, je už dobré.“
V rozhovoru také pronesl: „Rád bych se dožil, že jednou lidé dostanou rozum a chlapi zjistí, že mají pracky nejen na práci, ale i na to, aby se prali za to, co chtějí, a že mají mozek, aby si vymysleli, jak se prát, a nejen kňučet u piva. Rád bych se dožil, aby třeba ženský chlapům nedaly, pokud se nepokusí o to, co chtějí. Aby měly takové děti, které se zeptají – Táto, co jsi dělal a co děláš? Abych viděl konečně lidi, kterým je 40 či 50 let a neříkají – No jo, my už to nezvládnem, to až naše děti. Dokud lidé budou tvrdit tuhle blbost, tak v této zemi nebude lépe.“
Nevím, zda se z těchto Krylových slov dá odvodit, co by soudil o zkrácení valorizace důchodů a o jiných problémech současnosti. Podle mého názoru z nich ale vyplývá, že uznával lidi, kteří se chtějí a umějí postarat sami o sebe, o své rodiny, jež dokážou bojovat za spravedlnost a svobodu proti těm, kteří by jim tyto hodnoty chtěli vzít, lidi, kteří budou brát k odpovědnosti a kontrolovat vlády… Abych byl správně pochopen – brát k odpovědnosti a kontrolovat vlády, nikoli pouze křičet, aby se o ně vlády postaraly a zajistily jim blahobyt, nebo aspoň spokojený život bez jejich vlastního přičinění.
Četl jsem nedávno, jak jeden člověk obrazně vyzval Karla Kryla – mluv znovu k lidu. Je to snad vroucí a čisté, avšak pasivní přání, a nevím, zda by z něj byl legendární Karel Kryl nadšený. To už ale neposoudíme, protože z mrtvých nevstane. Nicméně k nám stále promlouvá svou tvorbou, kterou zde zanechal. Nabízí se ovšem otázka, jak kdo chápe, co ve svých písních a obecně slovech Bratříček Karel, tento půlkacíř skutečně sděluje. Je zvláštní, kdo všechno se k němu dnes hlásí – také bolševici, populisti, podvodníci, někdejší tyrani... V písni „Demokracie“ z roku 1993 to Karel Kryl vystihl opět naprosto přesně: „...ti, co nás léta týrali, nás vyhazují z práce a z těch, kdo pravdu zpívali, teď nadělali zrádce“. Ano, i takoví lidé se k němu hlásí. Žijeme v pozoruhodné době.
Odkazy na Krylovy písničky Důchodce a Demokracie:
30 názorů
Už musíš být hodně zoufalý z toho, jak jsem tě v debatě rozsekal, Skrýmire, že se snažíš trapně naroubovat tuto píseň na mě.
To jako fakt, že každý druhý je Slovák? Nemám o nich tak detailní přehled. Jinak jsem o tom přece v minulém příspěvku psal, že se bezdomovci rekrutují z lidí, které minulý režim někam uklízel. To se samozřejmě týkalo i mladých. Souhlasím s tebou, že se mění doba a písně..., ale lidé jsou stále stejní už od dob lovců-sběračů, jen žijí v jiných kulisách.
Tak proč je každý druhý bezdomovec Slovák? Tam pro ně ulice nemají? A kolik jich je mladých? Práce by taky nebyla? To není jen sociální politika, to je pohodlnost. Mění se doba, písně a hlavně lidé.
Možná to není úplně tak, že každý kope za sebe a že píseň nemusí být ani dnes tak bezmocná. Nyní je však písní inflace, jako ostatně všeho. Je třeba v nich hledat, pokud ovšem člověk chce. Důchodci, kteří byli komunistickým režimem dohnáni k takovému bídnému životu, skutečně zmizeli. Jsou však bezdomovci, co se rekrutují z lidí, které minulý režim zavíral do různých zařízení, nebo prostě někam uklízel.
Kryl byl symbolem své doby. Potajmu jsme zpívali jeho písně a byla to taková forma vzpoury. Co dnes zmůže píseň? Možná trochu lidi povzbudí, ale každý kope za sebe a nadává. Takoví důchodci, o nichž zpíval, někam zmizeli.
Díky za připomenutí mého oblíbence (jež je pro mne vzpruhou v těchto šedých dnech) a za imaginární vtažení jeho ideí do kontextu se současností.
Máš pravdu, řekl bych však, že Kryl ve své tvorbě výrazně přesáhl formu protestsongu. K melodiím jeho písní se nechci vyjadřovat, protože nejsem hudební odborník. Připadalo mi ale, že k textům dobře seděly. Asi melodie tvořil se zřetelem na to, že obsah jeho písní je prvořadý.
Opravdový ryzí protestsong = Karel Kryl
Ale ani jeho melodie nezaostávaly.
Děkuji za přečtení i verše. A co takhle:
Ach Kryle
kdyby ses znovu narodil
tak zabrečel bys
kdybys tu byl
pak kytaru bys naladil
a jak jen ty to umíš do toho šil
zpíval bys že tohle se nedělá
a v rohu kostela viděl bys svítit anděla
V textu jsem napsal: "Asi není sporu o tom, že by se Kryl vyjadřoval k lecčemus kriticky, protože to dělal celý svůj produktivní život a je jasné, že je vždy co kritizovat, že je vždy proti čemu protestovat. A je rovněž zřejmé, že tyto disciplíny ovládal Kryl kromobyčejně dobře." Myslím, že je to tak nějak v souladu s tím, co stojí v tvém příspěvku. Psal jsem i o tom jeho využívání, a já bych řekl spíš zneužívání. Jedním z cílů mého textu bylo právě Kryla připomenout. Díky.
Mám Kryla ráda, dokázal až brutálně přesvědčivě protestovat, vztekat se, děsit se a varovat před spoustou špatného... Dneska by určitě dělal totéž. Protože lidi se nezmění a člověk uvnitř sebe taky ne. Hrůz je a bude pořád dost. A recept na "lepší svět" neexistuje, aspoň ne takovej, co by chvíli fungoval. Kryl byl geniální umělec, a taky zranitelný člověk. A tenkrát i dneska se ho mnozí snažili využít, ani v tomhle se lidi zřejmě nezmění. Ráda jsem na něj zavzpomínala.
Ach Kryle
kdyby jsi se znovu narodil
tak zabrečel bys
kdyby jsi tu byl
pak kytaru by sis naladil
a jak jen ty umíš do toho šil
zpíval by jsi ,že tohle se nedělá
a v rohu kostela viděl by jsi svítit anděla
V písni Důchodce Kryl vyzpíval hrůzný obaz zlomených starých lidí, lidských vraků - jak je nazval, do kteréžto situace je vehnal komunistický režim, jež se jinak vychloubal tím, že zajišťuje důstojný život, ne-li blahobyt všem. Souhlasím s tebou, že fňukání nejspíš rád neměl, aspoň to tak prezentoval v různých svých projevech. Do politiky by zřejmě po roce 1989 vstoupit chtěl. Prý se ptal Havla, co má dělat a on mu měl odpovědět, že má jezdit po republice a zpívat. Jenže takovou odpověď Kryl asi slyšet nechtěl. Samozřejmě nemohu vědět, jestli byl schopen kompromisu, nicméně z debaty s ním jsem nabyl dojmu, že nějakého kompromisu by schopen byl. Jeho písničky a některé jeho projevy proklamativního charakteru byly sice nekompromisní, ale to proto, že písnička - jak sám říkal - potřebuje černobílé téma.
Sice vím, Skrýmire, že s tebou nemá smysl diskutovat, ale udělám výjimku. Začnu hned u tvé přezdívky čili nicku. Když už sis dal jakousi literární přezdívku, proč ne Brouk Pytlík? Ta by k tobě seděla mnohem víc. Podle tvého projevu budeš totiž nejspíš mladý pagátl, který si myslí, že sežral Šalamounovo hovno a díky tomu všechno ví, všemu rozumí, všude byl a někde dvakrát. Nebo jinak - vnímám tě jako kuře, které chce učit orla létat. Ale k věci. Oba žijeme ve stejném světě, ani jeden z nás s jeho stavem nic nenadělá. Ty ho chceš ovšem vidět jako prožraný a zničený, což je ale tvoje věc, kterou ti nezávidím, jak už jsem napsal. Nebo se snad chystáš zalévat Etiopii, nebo vysušovat Pákistán? Vlastně bys mohl vozit vodu z Pákistánu do Etiopie, co říkáš?
A co mi sděluješ dál. Aha - nechápu, o co Krylovi šlo. A ty se zřejmě domníváš, jak z tvých slov vyplývá, že to chápeš. Tak mě pouč, prosím, o co šlo Krylovi? Ať ho nemusím kvůli tomu citýrovat z hrobu. Já si - na rozdíl od tebe - mohu brát Kryla do úst v té míře, v jaké jsem jeho myšlenky a poezii za třiadvacet let načetl a naposlouchal (hlavně na Svoboné Evropě) a v jaké jsem ho poznal z osobního kontaktu. Ale že si ho bereš do úst ty, je pouze výraz tvé nestoudnosti.
Pikantní pak je, jak se mi snažíš vysvětlovat, co je bolševismus. Opět naa rozdíl od tebe jsem dobu bolševismu zažil a vybojoval s bolševiky spoustu malých zápasů, v kterým mi nejsou šlo o existenci, což ty neznáš.
Také mi vytýkáš fráze. A co jou potom formulace "nesaháš mu ani po kotníky", nebo "ty a tobě podobní"? Pomohu ti - jsou to vyprázdněná klišé, to druhé navíc rádi používali v Rudém právu.
Neodpověděl jsi mi však na druhou otázku: Viď, že jsi zmatlal formulaci - jestli se má smysl na tomto posraném, prožraném světě ještě vůbec něco zkazit?
Zmiňovaná píseň je dle mně jedna z jeho nejlepších. Jenom si nejsem jist názvem. Důchodce je široký pojem, od zdatných zdravých lidí toulajících se po horách nebo někde u moře, po nemohoucí stařenky a stařečky... Vím taky že neměl rád fňukání. To by asi spokojený nebyl. Taky je zásada že chceš-li změnit politiku k lepšímu, musíš do ní vstoupit a snažit se o to. Rád bych Karla viděl jako politika, jestli by byl ochoten kompromisu. Ono ale v politice jde především o kompromis a to se nikdy nezavděčíš všem...
Kryl není zrovna můj šálek, ale „Bratříčku, zavírej vrátka“...to znám i já...
Kryla mám rada od prvého počutia, mala som 11... jeho piesne u nás zneli často, aj synovia ho od detstva radi počúvajú, starší spieva jeho piesne maličkému synovi...máme knihy o Krylovi, platne...keď 2x koncertoval v našom meste, boli sme, najmä ten v máji 1990 v amfiteátri na hrade bol úžasný...my ešte plní eufórie a on nám bolestivo otváral oči...
Přesně - předvedl jsi zoufalou prázdnotu. Avšak dvě otázky: 1. Ty žiješ v posraném, prožraném světě? (To ti tedy nezávidím.) 2. Nezmatlal jsi náhodou tuto formulaci - jestli se má smysl na tomto posraném, prožraném světě ještě vůbec něco zkazit?
Karla Kryla mám rád. Někdy na druhém stupni ZŠ jsem si velmi oblíbil jeho píseň Morituri te salutant, to už byl Kryl asi deset let po smrti. Později jsem si oblíbil mnoho jeho dalších písní. Začal jsem se seznamovat s jeho příběhem. Mám jej taky tak nějak spojeného s počátky mého vlastního psaní. První věc, kterou jsem napsal s nějakým literárním záměrem, byla jakási úvaha o Karlu Krylovi. To bylo někdy na podzim 2005, v prváku na gymplu.