Loučení

Markel,

jsem ráda, že se líbí.

můj šálek *

:) .... není zač, taky to znám .... :)

Goro,

je to, jak píšeš. Santóka byl žebravým poutníkem (ale i tulákem) ještě ve dvacátém století. Ale už i samotný Bašó byl poutníkem a putoval od jedné pamětihodnosti ke druhé. Kategorie haiku tak vznikala "na cestě" a to nejen v psané, ale i v malované podobě. Básníci - poutníci s sebou v torně nosili i štětce, papír a barvy.

Druhým extrémem ale byli básníci, kteří psali haiku v místnosti nad dřevořezy...  Ne vždy tedy byl pro vznik haiku důležitý bezprostřední prožitek.

Santóku mám ve zvláštní oblibě - poutník, notorický pijan, žebrák... vše zúročil v haiku. Proto je tak ráda čtu, pro pravdivost, přenositelnost pocitů... Tvé druhé mi ho připomíná.

Goro,

moc děkuji za výběr.

Možná to není tulák, ale spíš poutník. Japonští autoři haiku byli často poutníci a poutnická tradice je tam taky velmi stará. Putovalo se od chrámu ke chrámu , od kláštera ke klášteru a pouť mohla trvat několik měsíců i let. Často se přespávalo u rolníků ve chlévě mezi dobytkem.

K3,

díky. Jsem moc ráda, že se líbí.

per_zay,

vypadá to, že konec aleje vyhrál nad strašákem. Já jsem to tipovala obráceně. Díky.

Robine,

můžeš si dopředu naprogramovat, kdy má být dílko zveřejněno. A proč mám tipy a kritiky ještě dřív, než je dílko na panelu?  Pár lidí mne má v "oblíbených" a těm se dílko objeví, hned jak hodám "do skladu".

Druhé za mne skvělé - bezútěšnost pocitu tuláka...

Pro mě velmi podařené.

hmmm ... konec aleje ... T

Moc děkuji, J.A.H. > Vždycky jsem ráda, když zaujmu i nehaikaře. Je dobře, že na Písmáku jsou všechny literární kategorie na jednom panelu.

K haiku jsem si nikdy cestu moc nenašel, ale tohle se mi líbí.

blackie,

díky za impro a své impro posílám.

Zaklapl krvák -

Javor mu věnoval list

jako záložku

snakeu,

k těm dvěma haiku mě inspirovalo Bašóvo haiku "Podzim v Kiso". Ta má haiku s jeho textem moc nesouvisí, ale prostě jsem jen tak přemítala o vyprovázení a loučení. 

Poetko,

díky. Psát "toulavá" haiku - to byla taková japonská tradice. Vedle Bašóa byl nejznámějším toulavým haikařem žebravý mnich Santóka ještě ve dvacátém století.

Zajíci,

o toulání hodně psal Bašó. Bylo to ale stále smutnější a smutnější. Nakonec umřel tak nějak "na cestě".

Kočkodane,

moc hezké, velmi dramatické haiku. O Otthellovi jsme se tu včera bavili s Namim. Je to postava stále živá a aktuální. (...Dík za ni můj oblíbený Wilíku.)

Robine,

jsem moc ráda, že se ti to líbí. Jestli je to opravdu "úžasné", to ukáže čas a moji čtenáři. Jsem zvědavá.

Norsko,

ve větru se nikde moc krůpějí neudrží. Ledaže by těmi krůpějemi byly poutníkovy slzy.

Šosaté. Nikde žádné krůpěje

Blíží se orkán

dávám lavičce vale

mám z něho vítr

Na lavičce v parku.....

listy nedočtu

nárazový vítr

i strašák smek...nojono:-)))))

Zvlášť druhé je velmi dobré.

Krásný,  toulavý, dávám tip....

Velké rdoušení

Othello výkon dává

žárlení muka

Chtěl bych se zase začít toulat.

Evženie,

v knihovně jsou střešní okna a déšť do nich právě buší tak, že bych na vandr rozhodně vyrazit nechtěla.

Pěkné.

Dík.  Je to takové tulácké haiku na téma "s větrem v zádech"...

Fajn