Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePodnájemníci
Autor
Gora
Přitiskl se k topení, protože se chvěl v tom cizím domě osaměním. Spolehlivě hřálo. Když objal hubené žebroví, vzpomněl si na propadlý Mánin hrudníček, klučičí hrudníček rezaté Máni s kostěnými obroučkami na pihovatým nosíku, která na potkání byla cítit srstí mokrýho psa. Holka z ulice, holka pro všechny už řadu let. Kde vlastně Máňa furt ty psy brala? Vždycky když vyrostli, záhadně z jejího bytečku nad zeleninou zmizli.
Jednou i jeho, tehdy ještě puberťáka, Máňa k sobě pozvala. Bylo to na Silvestra. Venčila hubenýho vlčáčka a on byl venku zoufale sám. Péra na kanapi se propadla skoro až na lino a vedle v cimře vylo to štěně. Na stole měla mísu s ananasem a kiwi. Máňa, když bylo po všem, notně popíjela grog a vykládala, že ji vedoucí z krámu pod jejím bytem občas vyzve, aby si vybrala nějaký exotický kousek ovoce, hm. A jak ji druhej den bolí kostrč z tvrdýho stolu tam dole mezi bramborama.
Taky tenkrát hned zrána, na Novej rok od kolozubé Máni odešel. Jak to, že mu v noci nevadil ani puch psa, ani chybějící zuby?
Kdepak - Laura a Máňa, to je nebe a dudy… dudy, che! Dnes Tibor sní o prsaté Lauře, oči toužebně zabořené do mobilu, tady ve svým prvním podnájmu, kde polovinu pokoje ozařuje lampička a polovinu skromného vybavení ukrývá tma. Laura, taková luxusní žena si jeho, proti ní ještě cucáka, přidala do přátel.
Popojížděl prstem dál a dál. Samá ženská. Z rodiny jen ségra Monika, co žije v Rakousku, na jediné fotce se synem Sebastiánem a malou Lolou. Dělala tam roky, že prej servírku a nakonec si ji vzal jeden štamgast. Ale fakany nechtěl, a tak je ještě před svatbou odvezla. Vyrůstali u nich, matka nejdřív frflala, ale časem si je osvojila. Osm nebo šest dětí, to zas takovej rozdíl nebyl.
Zatím nikdy nespal v místnosti sám. Sebastian a Lola leželi, dokud byli malí, dokonce na jedný posteli nohama proti sobě. Ráno je nosil jeho otec do školky a pak do školy. Prej se neříká nosil, ale vodil. My si ale mluvíme po svým, jak jsme zvyklí!
Náhle zbystřil a vymrštil tělo od topení, div se nepraštil o snížený strop. Přísahal by, že dole, v kuchyňce pod schody někdo přecházel. Teď, o půlnoci?
„Paní Musilová, jste to vy?“
Vyklonil trup ze svého pokoje. Schody. Pod nimi tma. Tma, kterou odmala nenáviděl. Stále jako by slyšel šramot či kroky, ale ani zaboha by neslezl dolů.
Rozklepal se. Došel k posteli a hmátl po mobilu.
MONIKO NĚKDO TU CHODÍ ZAVOLEJ HNED BYTNÉ ABY SEM PŘIŠLA. NEMÁM KREDIT.
Na druhé straně velkého domu o několika bytech začal zvonit telefon.
37 názorů
Květoni, díky... už těch dílů je víc a některé jsi myslím četl... tento byl první. Po dopsání je spojím v jeden celek, inspirovala jsem se u tebe.
Květoň Zahájský
11. 05. 2023TLehká erotika, temná atmosféra, obavy, napětí, úzkost, nejistota. To bude horror, jako vyšitý.
Díky, je už několik dílů, snad se dají vyhledat v mém "portfoliu"... příští bude nejspíš posledním.
Ireno, díky za popostrčení. Vrátila jsem se na začátek a myslím, že tenhe příběh by mohl být hodně zajímavý.
Zeanddrich E.
26. 03. 2023
Vracím se proti proudu jako revírník nade mnou, ..., a musím říci, že je to velmi čtivé .. :)
Tip.
Otevřel jsem dnes vložený díl a viděl, že jde o pokračování, tak se hned vrátil - a čtu. Zajímavé.
Irenko, pěkně napsané a v tom nejnapínavějším ukončené, takže jsem moc zvědavá na pokračování, TIP
Květoň Zahájský
13. 03. 2023Hm, jiný styl, nezvyklý jazyk, jsem napjatý, jak se to vyvine.
Irenko perfektně rozjetý příběh až kšandy praskaj napětím. Tohle je dar, taková nápaditost se jen tak nevyskytuje. Velmi se těším na pokračování a zdravím.
Hm, to by mě moc zajímalo, co se stalo, Karle, jestli tam skutečně někdo byl a kdo.
Tenhle můj nový seriálek by měl být tak trochu psychologický, ale nechci prozrazovat. Někdy je těžké odrazit se ode dna. Asi vždy...
Podobnou vzpomínku mám, Irčo, když jsme jezdili k tetě na prázdníny, taky v pohraničí. Spaly jsme, děti, za pecí a kolem půlnoci někdo přišel a něco v místnosti hledal. Vzhůru jsem byl jen já. Druhý den se k tomu nikdo nehlásil. Ale říkalo se že se v kraji potuluje uprchlý voják... a taky vězeň. Ale to už je dávno.
Jarmilo, děkuju... ano, starý dům po Němcích s velikou půdou a bohatou historií může "strašit" různými způsoby.
I já budu – ač se silně (jako ve svěráku) staženou prdelkou i hrdélkem – číhat na původce zvuků. (ale Daniela, Jaromír nebo Ivanka to asi nebudou)
Super, moc dobře vyprávíš, dovedu si toho kluka představit, zajímá mě, co s ním bude dál...
blacksabbath
12. 03. 2023Ano, vzbudilo to i mou zvědavost....dychtím zvědět víc
Souhlasím, vzbudilo zvědavost. Budu číst dál, i když zatím není jisté kam to směřuje.
Zajímavý začátek.
Nikdy jsem naštěstí nebyla v situaci, kdy by jsem musela poslouchat divné šramoty. Na jedné straně se lidi posílají například do lesa, aby tam překonali svou bujnou fantazii a ulovili bobříka odvahy, na druhé straně je tu fakt, že možnosti jsou různé. Například po jedné střeše velice často běhají kuny, ale též se stalo, že tam rozverně skákali kluci - bohužel je na tu střechu snadnější přístup.