Biatlonista

  Dlouho jsem hledal způsob, jak využít dary, které mi byly dány - neuvěřitelná fyzická výdrž a sportovní duch. S příchodem zimy se našlo vynikající řešení, biatlon. Už jsem si nemusel jen tak bezcílně chodit zaběhat do polí a cvičit po lesích. K tréninkům mezi ostatními biatlonisty jsem si přidával ob den kilometry a kilometry na běžkách a střídal jsem to se stovkami vystřílených nábojů na zahradě do plechovek. A pak přišel závod.

   Od Boha mi daná kondice spojená s tvrdým tréninkem nesla od začátku své ovoce. Držel jsem se ve špičce a na střelnicích jsem ani jednou neminul. Postupně se naše skupinka v čele zužovala, až jsme zůstali jen dva. A ten druhý před poslední střelnicí začal ujíždět i mně. "Přece neskončím druhý, když mám na zádech pušku", řekl jsem si, a ani tentokrát mě moje vycizelovaná muška nezklamala. K překvapení diváků v půli trati zazněl výstřel, kolega se s bolestivou grimasou svalil do sněhu a chytil se za krvácející nohu. Přiběhl jsem k němu, vzal si jeho pistoli, abych měl dost nábojů na poslední střelbu na terče, a pokračoval v závodě.

   Do cíle jsem skutečně dojel za hlasitého pískotu a bučení diváků jako první. Hlavního pořadatele jsem se asertivně zeptal, kdy bude předávání cen, a k mému překvapení na mě zlostně vyjel s dotazem, zda si dělám legraci, neboť jsem diskvalifikován. Počkal jsem si, až zašel pro pohár pro vítěze a i tentokrát mě muška nezradila. Ke sténajícímu pořadateli jsem bleskurychle dojel pro pohár. Zbylé náboje se vzápětí zavrtaly do nohou policistům, kteří se jali mě zadržet. Bylo jich bohužel víc, než jsem měl možnost ochromit a tak se mojí poslední nadějí staly stále ještě nasazené běžky.

   Dík fyzické kondici, která mi i po závodě uchovala dostatek sil, jsem zmizel v horách v okolí závodiště. Teď bloumám po kopcích, s pohárem v batohu, a přemýšlím jaký další sport si vybrat, abych nepromrhal svůj talent a dary, které jsem k němu dostal.