Sonety z výprodeje

Evženie,

díky. Další anglický sonet mám v sešitě. Zveřejním ho asi koncem týdne.

Krásně snové, jemně se povalující v třpytící se mlze.

Safiáne,

podle mne je báseň teprve takový text, který se skládá ze strukturovaných veršů. Tím se liší poezie od prózy. I volné verše přece musí být verše a jako celek musí vytvářet estetický systém.

Co je podle tebe hlavním předmětem sporu tradicionalistů a modernistů?

Um, stěmi neaktivními slovy to nenapadlo mě, ale zdejší čtenářku. Nemyslím, že je právě toto předmětem sporu mezi modernisty a konzervativci. Já vím, pramen už si nepamatuji, že kdysi dávno byl spor o způsob překládání jambu. Týkal se trocheje s předrážkou, který mnozí odmitali. Možná byl nesouhlas s pasivními slovy vyvolán způsobem čtení. Báseň není vnímána rytmicky, po verších, ale uchopením několika veršů najednou, což vylučuje jakékoliv rytmické vnímání. Kdyby tento způsob převládl, je po poezii, v podobě kterou známe tisíce let, amen. Přinejmenším na nějaký čas.

Safiáne,

tvá poznámka o "aktivních" a "neaktivních" slovech v básni mě velmi zaujala.

Myslím, že zásadní rozdíl mezi současnými modernisty a klasiky vázaného verše je v tom, že "progresivisté" se zabývají pouze slovy, kdežto klasikové se zabývají veršem, tím jak rytmicky funguje a tím jak zní z eufonického hlediska. Pro klasika může být často důležitější výběr hlásek než slova, modernista naopak klade důraz na "významuplná" slova, která nejen něco sdělují, ale která by měla čtenáře hlavně emočně zasáhnout. Podle těchto ryzích"slovařů" by tedy v básni neměla být žádná "vata", ale jen samá "významuplná" (= aktivní) slova vyvolávající emoce. Odtud taky pramení ona dobová škrtací mánie a akcent na strohost.

O takových věcech nemá smysl se hádat. Je to stejně nesmyslné jako hádka konzervativce s liberálem o jejich základních životních zásadách. Bude lepší, když modernisté budou žít ve své bublince a tradicionalisté v té své.  Nás, kteří sedíme na dvou nebo na třech židlích zase tak moc není.

Um, z pohledu neorientovaného čtenáře máš jistě pravdu. Ale básníci by měli vědět, jak se co dělá. Právě v tom, že se věci nějak dělají a že všechny obory tyto procesy zkoumají a posouvají, můžeme najít výraz kterékoliv doby. Dneska ti klidně uříznou z kvádru tenkou kamennou folii a nalepí ti ji na dveře. O tom si Michelangelo mohl nechat jen zdát. Před delším časem tu byla kritika nějaké jambické básně. Nevím už od koho, vím jen, že to byla žena. Namítala příliš velké množství neaktivních slov. To mě zaujalo. Odpověděl jsem, že to vyplývá z konstrukce verše. Ona na to, že je to jedno, že vázaný verš je stejně mrtvý. Je třeba přiznat, že neaktivní slova skutečně hrozí  při nešikovné konstrukci zavalit jambické verše a mohou je i nakazit monotónností nebo zředit. Tady se dotýkáme i stručnosti, o které jsme mluvili jinde. Počáteční daktyl toto nebezpečí odstraní. Najednou může být řeč plynulejší, předrážek je méně a jsou součástí plynulé řeči. Stačí se podívat do Ortena! Tady je zbytečné teoretizovat. Já mám rád, když jsou poučky odvozeny z praxe. Teorie je někdy příliš nejednoznačná. 

Safiáne,

asi není důležité, jakým způsobem je v čtenáři vyvolán dojem, že čte jamb. Hlavní je, aby ten dojem měl a moc o tom nepřemýšlel.

Pokud vím, byli i takoví, kdo odmítali překlady jambu pomocí trocheje s předrážkou. Když použiji formulaci, která jistě podráždí znalce, je v češtině přízvuk  z liché na sudou slabiku přenášen různými způsoby . Předrážkou, daktylem na začátcích veršů (ale i v pozdější poloze) atd. Prostě všemi způsoby, které posunou přízvuk z liché do sudé polohy. Vedle trocheje s předrážkou nahrazuje jamb třeba daktylotrochej. Je to zcela přirozené (pro nás).

Safiáne,

teorii verše jistě rozumíš mnohem líp. Možná máš z čistě vědeckého hlediska pravdu. Jako recitátorka ale zase vím já, že při "jambickém" přednesu by tohle nehrálo roli. Pokud bychom vyřadovali striktně nepřízvučnou předrážku, český jamb by ani neexistova a alexandrín už vůbec ne a přitom je v češtině jamb nefrekventovanějším rytmem.

Um: ve starém   na hlavách  být ale    po ničem   do větších   dar, jenž se   

Safiáne,

kde je těch 6 začátků v daktylu?

Umbratico,  čtu v tvém příspěvku, jak má vypadat jamb. A pak najdu  6 začátků v daktylu. Tak nevím ...

javavio,

moc mě těší, že je tu stále tolik čtenářů, které baví hudba slov.

Rado,

někdy je možná potřeba si od moderny trošku odpočinout. Se mnou se můžeš občas vrátit v čase.

Břízo,

nevím, jak dloho tu budu, ale zájem čtenářů je pro mě zavazující.

Evženie,

jsem ráda, že se ti sonetky líbí. Vážím si.

Al Jal Úde,

děkuji. Pokouším se psát pro milovníky Krásy a jsem ráda, že dokážou Krásu ocenit i v době, kdy zrovna krása "letí" spíš v reklamním průmyslu než v kumštu. 

Benetko,

já píšu vázaně i nevázaně a taky se pokouším o haiku a senrjú. Momentálně se ale zaměřím spíš na "klasické" vázané veršíky, zvláště když vidím, že na mne mí čtenáři nezapomínají.

Janino,

pokud mají vázané verše dobře znít, musejí mít, podle mého nízoru, vždy poněkud archaickou stavbu. Pokud třeba píšeš alexandrínem, pak lze jen těžko vytvořit nějaký "moderní" alexandrín. U klasického jambu zase musí být na počátku verše vždy jednoslabičné slovo, protože, když tam dáš tříslabičné, už to není ono, už to není ten klasický český jamb = trochej s předrážkou. Vážím si toho, že tě baví zvuková stránka mých básniček. O tu mi totiž šlo až na prvním místě.

Alenakar mi vázanými verši momentálně konkurovat nebude. Moří se teď, chuděra, jen a jen s haiku.

Kočkodane,

jsem ráda, že neprskáš odporem nad mými zastaralými a konzervativními veršíky. Díky.

Krásné básně, obě...i můj šálek kávy, když tak pěkně 'zni'

To je obojí velmi vydařené.

Krása! :)

Zalíbilo se mi číst si tvé sonety nahlas. Zní to dobře... To, že bych dala přednost civilnějšímu jazyku, klidně přiznám, ale svoje kouzlo to určitě má. Necpu se do škatulek, mám ràda ledacos, třeba v hudbě klasiku, šansony, dokonce metal :) asi záleží na situaci. Dneska jsem tedy asi archaik :) A co tomu řekne Alenakar?  ;)

Ani já tady zrovna neprskám odporem. ;-) (ale to u tvé tvorby nikdy nehrozilo)

Jsou archaikové druh na vymření?  V minulých letech mi to tak nepřipadalo. Hodně lidí tady uvádělo jako svůj vzor třeba Poea a metaformovaný Mácha se tady občas taky objevil.

Dnes mám spíš dojem, že ubylo modernistů. Ale když obživl egil, tak se možná noví nebo staronoví modernisté taky objeví.

Baví mě pestrost v poezii a že se spolu archaikové a modernisté zásadně nebaví, na to jsem si už zvykla. Teď jde o to, kolik je tu archaiků a kolik modernistů a na kterou stranu se přikloní neutrálové.

Rozumíme si perfektně. Jsem šťastná, že jsem Tě tady objevila. Pro mne báseň, která nezpívá a nemaluje, není báseň. Jsem  archaik...

Je trochu smutné, že už "klasické poezii" odzvonilo... A nebo neodzvonilo? Jsem zvědavá, jak tady obstojí archaik jako jsem já v roce 2023. Budu mít ještě nějakou šanci, nebo mě moderna nadobro smete?

Jsem ráda, že my dvě si rozumíme. Díky.

Pro mne Rokoko velice působivé a Recitátor velice pravdivé! Obě básně nádherné! Díky! ***