Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTD - Joffrey de Peyrac
Autor
Gora
Působil na Magdu, ale i na pokojské a další ženy v lázeňském domě mezi všemi pacienty jako zajímavý úkaz. Muž středních let, vždy pečlivě ustrojen, vypadal však dobře i v tmavém županu, když šel právě z koupele. Vlnka havraních lesklých vlasů mu padala do čela, na tváři měl zasněný výraz, snad byl duchem někde docela jinde, ale projevoval se ke svému okolí jako dvorný muž. Chyběla mu jen zjizvená tvář… Od té chvíle mu jen tak pro sebe jinak než Joffrey podle hrdiny z Angeliky neřekla.
Navíc se brzy ukázalo, že bydlí oba na stejné chodbě hned naproti sobě. Pokaždé slušně pozdravil a v temných očích mu hrály jiskřičky.
Pokojská Magdě pološeptem odvyprávěla, jak si sám zaplatil dva měsíce léčení, protože spadl ze svého koně a je po operaci kotníku. Druhé postele na jeho apartmánu se při úklidech nikdo nesměl ani dotknout, prý je plná lékařských knih. Jako doktor východní medicíny má soukromou ordinaci někde v Posázaví. Několik let snad dokonce pobýval na praxi v Tibetu.
Nad tím člověkem se vznášel opar tajemna, k němuž přispívalo jeho nepopiratelné charisma.
Bylo by příjemné dát si s ním večer sklenku vína, popovídat, ale pro Magdu brzy nastal den odjezdu. Právě naposledy zamykala pokoj, když snad řízením osudu chodbou přicházel „Joffrey“. Cítila, jak trochu rudne.
„Vy už odjíždíte?“
„Do deseti musím opustit pokoj, počkám dole v hale, než přijede syn…“
„Zvu vás k sobě na kousek řeči a pravý indický čaj, mám náhodou volno. Když už jsme neměli příležitost seznámit se blíž a vy mi odjíždíte, paní Magdo.“ Chvíli čekal, ale protože Magda neodpověděla, popadl její kufr na kolečkách a přemístil do své chodbičky. Otevřel dokořán dveře a pozval ji pokývnutím hlavy dovnitř.
Jako paralyzovaná nejen omamným parfémem, který se kolem něj vznášel, vešla do jeho „světa“, aniž by tušila, proč to vlastně dělá. Čas byl najednou nepodstatný, vlastně nic nebylo důležitějšího než jen tak sedět naproti tomu muži a jen se usmívat. Naslouchat slovům, kterým vůbec nebylo třeba rozumět, jen je vnímat. Vyprávěl o klášteře v Tibetu, o prvních letech své praxe a bylo to zajímavé a okouzlující. Upíjela čaj z růžového porcelánu, i když bylinky jinak nesnášela. Ty dva šálky musel lékař dovézt z domova… a celkově vybavení připomínalo spíš mužský budoár než lázeňský pokoj.
Pak se „Joffrey“ podíval na své luxusní hodinky a řekl:
„Nemáme moc času. Sundejte si brýle.“
Nechápala, proč, ale uposlechla. Přistoupil blíž a prohlížel její oči. Pak zavelel:
„Vyplázněte jazyk, ale co nejvíc,“ a Magda povystrčila špičku skrz rty.
„Pořádně!“
Dlouho cosi zkoumal na jejím jazyku a pak ještě prohlížel nehty na rukou. Začal ze sebe chrlit diagnózy jednu za druhou. Rady, recepty. Rozložil na druhé lůžko nákres lidského těla a ukazoval jednotlivé body vhodné pro akupresuru, již si mohla doma provádět sama. Přikyvovala, ale všechny ty dobře míněné rady ani pořádně neposlouchala...
A okouzlení bylo pryč. Kdy jí „Joffrey“ vystaví mastný účet? A co vlastně čekala? Hrdinu na koni?
Zazvonil mobil. Dole v hale ji hledá syn.
Lékař odmítnul nabízené peníze. Pomohl s kufrem do výtahu a políbil Magdě ruku. Brilantina v havraních vlasech se oslnivě zaleskla.
Ona už však byla duchem jinde.
Rozhodně ne u toho, kdo ji donutil na sebe vyplazovat jazyk!
36 názorů
Dík moc, kvaji. Vždy píšu příspěvek k TD na poslední chvíli a pak mi chybí časový odstup. Je to spíš pro účast a pobavení...
Napsala jsi to dobře, mám ale klasickou výtku - expozice je příliš dlouhá a podrobná a v ději příběhu se z ní už mnoho neodrazí. Připomínám Čechova - když se v úvodu píše, že na stěně visí puška, tak ta puška musí také vystřelit a nejlépe zastřelit hlavního hrdinu. :-)
niniw, díky, žes početla.
Mám tu některé "vážněji míněné" povídky, ty, které píšu do této každoměsíční soutěže
jsou většinou odlehčené, zábavnější a hlavně zaměřené na téma. Vítáme do TD další psavce. Díky.
čítala som ju pred niekoľkými dňami, teraz som sa znova vrátila
ja vo svojich poviedkach väčšinou "ulietavam" (do absurdít, alebo do magického reálna), ty väčšinou píšeš "zo života" - myslím, že táto si zaslúži tip
Zajímavý příběh, ale čekal bych trochu jiný konec. Ale třeba ctít licenci autora.
Evženie Brambůrková
28. 03. 2023Taky bych si nic nepamatovala :-)))
Biskupe, díky, máš /s duchem/ pravdu, opomněla jsem to opravit...
Biskup z Bath a Wells
27. 03. 2023hodně dobře napsané, jediné co tak ten úvodní popis mi přišel příliš zdlouhavý. Pak se v něm také objevuje snad byl duchem někde docela jinde, a "být duchem jinde" je obrat, co se objevuje i na konci, nevím jestli schválně... a ten úplný konec je za mě trošku useknutý. B.
Skvělý nápad jak si otevřít soukromou ordinaci ve státním zdravotnickém zařízení.
„Nemáme moc času. Sundejte si“ – tak tady mne napadla spíš erotika než prohlídka. (mrk)
dievča z lesa
26. 03. 2023... k diagnózam sa dá prísť nečakane a pustiť ich z hlavy tiež ... pekné napísané***
Irenko, moc pěkně napsaný zajímavý příběh, syn Magdu vysvobodil :-))), TIP
Mňam, to jsem si literárně pochutnala, to má ale atmosféru! Bezva. Nápad i styl.
Zajímavý příběh. Pan doktor mohl být empatičtější, ale co se dá dělat. Asi ho jeho pěkný vzhled spíše obtěžoval.
blacksabbath
26. 03. 2023to je tak, když na nás zapůsobí nějakej mužskej.... vetchý vlas je nakudrdlinkován, oblečení vypasované, některé odhodí i berle...achjjj....dokonce vyplázneme i jazyk....parádně sepsané..někde se tam i vidím:-)))))
Zaujimavy pribeh, ako vzdy skvele podany, na rozdiel od Magdy by som pocuvala pozorne a snazila sa zapamatat si co najviac...aj ked vyplazocanie jazyka mi velmi neslo ani ako dietatu, pre zlepsenie zdravia by som to skusila