Tajnosti pod pokrývkou hlavy

Vyhřívaný podlahy

a velikánský sály

 

Kde tančí hosti bezeslov,

opuštění, sami, skromně

 

Šatičky z mléka jsem si oblékla

na tvoji svatbu s intolerancí na laktózu

 

Opouštějí svoje těla pod náporem potu,

skotačí v němých rytmech,

 

Pod dohledem slepého panovníka,

hluché tóny se vytrácí jako pocity,

 

Až se vezmete,

spojím vaše kroky do nekonečného bálu.

 

Pak nebudou plakat bezocí skřivani,

neublíží ani bodnutí trnem necitlivým.

 

Větrem čechrající vlasy ti rozpustím,

do novin zapíšu všechno co se dělo,

 

a zlomená srdce se zahojí na rytmy smíchu,

moje nohy se konečně dotknou země.

 

Po tom, co hlavu jsi měl v oblacích,

nepravděpodobné sny o malých balerínkách.

 

Každý si vzal z uštknutého těla kousek,

jen aby se tvé boky vlnily jako tapety.

 

Na malém prostoru se o sebe postaráme

a vtiskneme si do srdcí zprávy od zámečníka.

 

protože každý klíč potřebuje svůj zámek.

 

A tak to bylo,

hosti dotančili,

štamgasti dopili,

panovník zavřel oči,

a nám nastal čas, rozloučit se na peróně. 

 

 

---