19. Casa de Chá do Faial / 20. Santana

*

19. Casa de Chá do Faial

Kafe sice zahřeje, ale nenasytí, a tak se spouštíme dolů do údolí, kde je dle úsudku pana šoféra úžasná restaurace v ještě úžasnějším rustikálním prostředí a s naprosto nejúžasnější nabídkou jídel a vín v celém širém okolí. Logicky vzato musí mít pravdu, protože v celém širém okolí jsou jenom hluboké lesy, příkré skály a nebezpečné cesty.

Řidič se jmenuje Decio a bez přestání něco mele. Vypráví vtipy, učí nás základní portugalské fráze jako: „Dobrý den, prosím, děkuji,“ nebo užitečnou větu: „Promiňte, mám děsnou kocovinu,“ průvodkyně Irena se na sedadle spolujezdce křečovitě drží madla, s hrůzou pohlíží na srázy pod silnicí a mimoděk učí řidiče sprosté české fráze jako… No však víte, že. Decio je veselá kopa a vypadá to, že si s ním ještě užijeme. V kopci, kde už auto lapá po dechu a jede pomaleji než krokem, propadá v záchvat smíchu, obrací se dozadu na nás a křičí „Go out! Push, push!“ zase se směje a my nevíme, jestli je to ještě legrace, nebo už máme fakt tlačit. Cesta je místy úzká, že se tak-tak vejdeme, dodávka úpí a celá se třese, zatím ale funguje. Sjíždění do údolí po strmých serpentinách dává vozidlu také pořádně zabrat. Ojetinu z Madeiry bych opravdu kupovat nechtěl.

Kýženou úlevu přináší až osada Faial a parkoviště před hostincem. Restaurace Casa de Chá nabízí překvapivě prostornou vnitřní jídelnu a rozlehlé terasy, umožňující nádherný výhled na mokré louky a zamlžené hory. Krčma se pravděpodobně vyskytuje na seznamu převahy cestovních kanceláří a turistických průvodců, protože v ní můžou (a často i musí) najednou poobědvat čtyři stovky hladových turistů. Celkově je Casa De Chá velmi tradiční staroanglicky vyhlížející podnik s předimenzovaným krbem, poddimenzovanými toaletami a nevídaně žoviálním personálem. Pokud číšník zrovna nenalévá z mísy fenyklovou krémovou polévku, neroznáší jehněčí kýtu s mátovou omáčkou, nebo neotvírá láhev Vinhos Barbeito, tak ve funkci samozvaného animátora prochází mezi stoly, pronáší přípitky, haleká popěvky a co je nejhorší, tančí. Také vybízí strávníky, aby hlasitými citoslovci projevovali spokojenost, kývali se kolektivně ze strany na stranu jako na Oktoberfestu a objednávali si další a další dezerty plněné žloutkovým krémem.

Držet na Madeiře dietu není snadné. Vepřo knedlo zelo vám tu sice nenaservírují, ale na jídelním lístku najdete třeba rajčatovou a cibulovou polévku, espadu s banánem, steak z tuňáka, hovězí espetadu, jehněčí kýtu, brambory, batáty, kukuřičnou polentu, tvarohový pudink či koláč z mučenky. Naše menu zahrnuje pouze tradiční předkrm – chléb s máslem, pak zeleninovou polévku, vepřový steak à milanês s brambory, smaženou polentou a salátem, teatrálně servírovaný jídlonošem přímo z tácu, sladký dezert, kávu a k tomu bílé nebo červené víno Lezíria.

*

20. Santana

Sytým a napojeným vstává se nám od stolu nedobře. Připadáme si jaksi apatičtí, zavalití a ovlhlí. Máme však ještě v plánu navštívit městečko Santana, proslulé díky jakémusi miniskanzenu s malými kouzelnými chaloupkami, zvanými Casas de Colmos. Jejich obrázky naleznete na každém letáku turistických kanceláří a bez selfíčka před tímto rustikálním přístřeškem trojúhelníkového tvaru s červenými dveřmi, okenicemi a podezdívkou, modře orámovanými okny, bílou zdí a střechou z mořské trávy, by vás domů z Madeiry ani nepustili.

Domky sloužily zejména pastevcům a zemědělcům ve venkovských oblastech. První zmínky o nich pocházejí už ze šestnáctého století. Interiér je poněkud stísněný, ale vzhledem k tehdy běžné pracovní době od nevidím do nevidím boudy stejně sloužily jen k přespání a úkrytu před deštěm. Nyní slouží turistům jako stylové butiky s upomínkovými předměty. V nejrušnější sezóně to v Santaně musí vypadat jako v Českém Krumlově. Dnes je zde mrtvo. Tak rychle koupit pohlednice, nějaké krajky, vyfotit ze všech stran celý ten Hobitín, pak taky kočku na náměstí, záhon strelícií, ještě tři znuděné zelináře na vylidněné tržnici, a to je asi tak všechno, můžeme jet na večerní ponchu a pak hned do nového ubytování, než bude tma. Jo, to jsem vám neříkal, že se stěhujeme na nejzápadnější cíp ostrova? Tak uvidíte zítra.