Fosílie

Jamardi,

kdysi jsem také měla něco společného se školstvím a s přijímacími zkouškami. Dnes se už takovými záležitostmi naštěstí nemusím zabývat. Jen ve sdělovacích prostředcích zaznamenávám silnou tendenci úplně zrušit přijímací zkoušky na střední školy. Ale jaký by to mělo smysl? Pokud by školy přijaly každého, kdo se tam hlásí, některé školy by byly přeplněné, jiné poloprázdné a ty přeplněné by se stejně musely velmi brzy zbavit žáků, kteří na studium nemají. Proto jsem pro zachování přijímacích zkoušek a to velmi tvrdých, jako asi byly ty letošní.

Nechtěla jsem napsat, že je Seifer nevhodný. Kdyby šlo o moderní báseň, ani by nebylo možné se na něco ptát. Já bych řekla, že odpověď nebyla jednoznačná. Správně bylo že se seběhla polovina ulice. A pak tam ještě bylo, že dav se sešel na náměstí. Seifert napsal, že vesnice ztichla. Oni se ptali, co z nabízeného se nejvíce podobá tomu, co napsal. Byl za to jen bod, ale třeba by někdo mohl mít výkon  na hranici pro přijetí nebo nepřijetí....

Zoroastere,

Písmák nikoho pěti díly neomezuje. Pokud tvé dílko dostane 15 a více tipů, nebo dva výběry, otevře se ti hlavním seznamu další publikační možnost.

Zoroastere,

pokouším se zjistit, zda by i v dnešní době ještě mohly fungovat rytmické postupy, jaké používal Březina, ráda bych věděla, jestli by se dala opět oživit dekadentní poetika a estetika. Píšu teď pomalu a dávám si záležet hlavně na rytmu. Básničku Beze slov už teď považuji za nepodařenou a nahradila jsem ji Souzvukem podpatků uveřejněným dnes.

Zoroastere,

bylo pro mě zajímavé zabývat se tvou básní "V poutech mlčení" už proto, že se zde objeví málokdy autor, který je zaujat, ba fascinován dekadentní poezií. Myslím, že pro tebe byli inspirací Březina, Hlaváček, případně někdo z jejich okruhu. Patrně píšeš intuitivně a zvolil sis pouze pětiveršovou sloku, při čemž jako by ses nemohl rozhodnout mezi veršem bez rytmu a pokusy o alexandrín. Možná, že jsi občas zvolil alexandrínové poloverše jen čistě podvědomě, ale v básni se vyskytují. V první sloce: tvůj pohled vybledl. Ve druhé sloce: jež ránem zažehl, to nechvalný byl sen. Ve třetí sloce: pod klenbou mlčení, až úzkostlivý vzdech se šerem rozlil jak.   Několikrát také v básni opakuješ třináctislabičný verš, který je blízký alexandrínu, ale alexandrín to není.  Celkově jde o jakousi dekadentní variaci, která je založená především na výběru slov a formulování vět jako na konci 19. století. Mně na té době naopak zajímá hlavně rytmus, matematika a hlásková konstrukce. Takže se mi jeví, že v mém pokusu je důležitá hlavně struktura verše a hlásky, ve tvém pojetí jde o výběr slov a jejich dekadentní náladu, dekadentní vyznění. Obsah jsem si upravila tak, aby šlo o pokračování mé básničky Slova.  Jestli svou variaci zveřejním na panelu, to zatím nevím. Momentálně už na panelu nemám místo, protože jsem byla neúspěšná. Zabývala jsem se trochejskými oktosylaby, které tady nikoho nezaujaly.

Beze slov

Až den se nachýlí a prodložené stíny

přes cestu alejí se změní v temnou mříž,

zkus mlčet na chvíli, vstup se mnou do krajiny,

na niž se snáší noc...  Buď galantní, buď jiný,

jen za ruku mne drž, buď přítelem mi spíš

než pouhým milencem, jenž krátce láskou vzplane,

pak rychle vychladne jak poušť na sklonku dne.

Zkus mlčet na chvíli...  Nač slova - sliby plané?

Dál tiše se mnou jdi tmou rozoraným lánem,

ať projdem černou zdí...  Ne v pravé poledne

leč blíže k půlnoci se zlomí temné mříže

a v tichu beze slov dva mají k sobě blíž.

Je příliš pozdě již a nikdo nevěří, že

nás vemlouvavá řeč smí zbavit zemské tíže?

Nic raděj neříkej. Lest slov jest na obtíž.  

Jamardi,

mě spíš příjemně překvapilo, že se zkoušky týkají Seiferta a vázaného verše. Konec konců - kdo jiný by měl být dáván žákům za příklad než nositel Nobelovy ceny?  Důraz některých učitelů na klasiku ale určitě vede k tomu, že mnozí lidé, třeba ti středoškolsky vzdělaní, zůstávají u kllasické poezie celoživotně, zatímco moderní poezie je pro ně španělskou vesnicí, kterou ignorují a která je vůbec nezajímá. Rozpor mezi ghettem a veřejností, která se o poezii aspoň trošku zajímá, se možná ještě prohlubuje.

Luzz,

zatím jsem ti nestihla odpovědět na tvou možná nejdůležitější otázku: co všechno by měly financovat státní dotace v kultuře. Podle mého názoru by měly financovat hlavně památkovou péči, zachování národního kulturního dědictví se vším, co s tím souvisí a v neposlední řadě školství související s kulturou a uměním včetně stipendií pro žáky z chudých rodin. Ale financování "živé kultury", naříklad poezie, považuji za krajně nevhodné. Vede to totiž zákonitě k tomu, že si určitá skupina "šikovných lidí" uzurpuje právo na tyto finance, vytvoří si své státem dotované ghetto a navíc se ještě prohlašuje za elitu, která je báječným předvojem literatury. Že veřejnost na tuhle "elitu" kašle, že ji vůbec nezná a nevnímá, to je "šikovným lidem" úplně jedno. Vždyť mají sebe navzájem, svou bublinu, ve které je ještě řada menších bublinek pro zastánce "důležitých" vývojových proudů.

Co se společenské role poezie týče, skutečně omílám pořád to samé, protože to považuji za velmi důležité. Jaké jiné reálné funkce tedy podle tebe poezie plní dnes? To bych se opravdu ráda dověděla.

Dříve oslovovala poezie desítky tisíc čtenářů, o čemž svědčí i dotisky různých sbírek, třeba Hrubínových.  Ty naznačuječ mezi řádky, že knižní vydání sbírek sice vycházejí jen v nízkých počtech, ale na internetu poezie jej jen kvete... Ano? A mohla bys mi uvést nějaké příklady, například básníky, kteří mají na webu sledovanost jako nějaká zcela průměrná rocková skupina?

Co znamená pro toho nebo onoho poezie v jeho emocionálním životě, to je zcela osobní a individuální záležitost, kterou já se moc nezabývám. Poezie mě zajímá jako sociologický a kulturně politický fenomén. 

Zoroastere,

pokud budu mít během víkendu trochu času, pokusím se tvou báseň přepsat do alexandrínu. Zajímavé pro mne bude použít tvou pětiveršovou sloku. Pokusím se zachovat i tvůj obsah. Bude to pro mne něco jako "překlad". S překládáním mám taky určité zkušenosti.

Přesvědčila jsem se, že například Cermat, dělá všechno proto, aby dětem poezii zošklivil. Podívej se na letošní přijímací zkoušky na střední školy. Čeština, str 5.

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/prijimaci-zkousky-stredni-skola-cermat-devataci-testy-vysledky.A230414_144925_domaci_imat

Celkově je to velice stresující test, děti jsou nervózní a musí projít hodně textů. 

aleno, asi jsi nepochopila otázku. není to žádný vylívání srdíčka, spíš podnět k zamyšlení. jasně, pro některý lidi bude poezie vždycky způsobem autoterapie, ale v osobní rovině poezie může plnit i jiný funkce, nemyslíš?

co se týče společenské role - ty pořád omíláš to svoje, jak se básníci nevyjadřují k současnému dění a jak jsou neviditelní; na tom se prostě neshodneme... jo a to, že se dnes sbírky nevydávají v několikatisícových nákladech a nejsou k dostání ve venkovských knihovnách, to opravdu neznamená, že poezie neexistuje; ona jen využívá jiný prostředky než papír... to je k tomu vše, asi nemá smysl to dál rozebírat)

jinak přímo pod mou "anketou" se vyjadřovat nemusíš (ale můžeš, jestli budeš mít potřebu) - klidně odpověz tady (ale opakuju - nemusíš; prostě jak chceš) - nepotřebuju pod svoje texty tímto způsobem lákat další čtenáře.

Zoroastere,

tvoje báseň jako by náležitou formu teprv hledala. V jistém smyslu má blízko k alexandrínu a možná by bylo zajímavé ji do alexandrínu přepsat. Kdybys o to stál, pokusila bych se o to.

Ačkoli báseň zní archaicky, výtvory z devatenáctého století se většinou vyznačovaly dobře zvládnutou symetrickou formou.

slučí,

mně byla "socialistická" kultura v sedmdesátých a osmdesátých letech často odporná. Včera, v neděli 16.4. jsem se chtěla kouknout na první díl parodického seriálu z té doby "Volha". Byl to ovšem takový hnůj, že mi to úplně vyrazilo dech a asi po deseti minutách jsem přepla TV na jiný kanál.

Luzz,

velmi jsi se podivovala nad tím, že neustále vzpomínám na "Nejlepší české básně". Vzpomínala jsem na ně proto, že lidem jako já umožňovala tato sárie získat aspoň povšechný přehled o současné poezii včetně obecnějších názorů dobových kritiků a teoretiků. Ke sbírkám současných básníků totiž vůbec není možné se dostat, pokud si je člověk neobjedná a nekoupí. A získat je může vlastně prakticky jen přes internet, protože v malých knihkupectvích se nevyskytují a objevují se v obchodech až od krajského města nahoru. Ale kdo by chtěl do sbírek současných autorů investovat tisíce jen aby se s nimi seznámil, jako jsem to dlouho dělala já? Dříve bylo zcela běžné půjčovat si sbírky současných autorů v knihovnách, jenže tam se současní básníci už dávno nevyskytují, protože - "kdo by to četl" ? Současná próza se čte hojně ale současná poezie vůbec. Kdo má čas jezdit kvůli poezii do krajského města a tam si poezii  zdlohavě objednávat ve vědecké knihovně, která povinně nakukupuje vše, co vyjde?  ...Proto trvám na tom, že současná poezie je pro běžného člověka nedostupná. "Neexistuje." Asi to ale taky souvisí s tím, že dnes už "běžný občan" nestojí o žádnou poezii. Ani o tu novou, ani o tu starou, na kterou padá ve skladu knihoven prach  a která je za pakatel rozprodávána.

Pokud se bude poezie programově zabývat jen autorovými emocemi a pocity, pokud bude "odborníkům" záležet jen na tom, jak "dobře" je to nebo ono napsáno, lze vůbec čekat, že takovéto egocentrické výlevy dobudou veřejný prostor? No to asi těžko. Proč byla poezie v devatenáctém století a za první republiky v tom dobrém smyslu "angažovaná" a dnes už nemají básníci k závažným otázkám co říct? Šlo to ještě v padesátých, šedesátých a sedmdesátých letech, stačí si vzpomenout na beatniky.  Ale pak už začali dominovat emocionalisté a pocitáři...  Jejich rozmlžené emoční výlevy ale už dnes běžně píše též umělá inteligence a její výtvory asi nebudou o mnoho horší.

Na tvou anketu "co pro mě znamená poezie" se podívám, až budu mít čas. Ale že bych na takovou otázku já sama odpovídala?  Jsem ta poslední, která by si veřejně na nějakém literárním webu vylévala srdíčko.

Safiáne,

já nemám možnost sledovat literární scénu drobnohledem, tak, jako to děláš ty, žiju pod beskydskými kopci mezi vlky, medvědy a rysy a do pražských kaváren tudíž jen tak nezavítám. Představuju si ale, že literární provoz vypadá asi doopravdy tak, jak jej popisuješ. Proto nemá smysl se jím zabývat, ledaže by o tom chtěl člověk napsat vědecké pojednání jako entomolog o životě v mraveništi. Spoléhala jsem tedy na internet, na nějaké platformy pro všechny, do kterých by pražská literární kavárna nestrkala své dlouhé spáry.  Dnes si ale myslím, že nějaký "všelidový" literární web je pouhou iluzí. Člověk má jen dvě možnosti: buď si vybere  literární bublinu, pro kterou bude psát, nebo nebude psát vůbec. Může ovšem taky psát pro vesmír nebo pro anděly, jde jen o to, jak dlouho to bude našince bavit. Každý nemůže být Vincent van Gogh a celoživotně produkovat díla, o která v podstatě nikdo nestojí. 

Safiáne,

mně vůbec nejde o to za každou cenu rap kritizovat a odsuzovat. Bytostně se mi hnusí, ale musím uznat, že v tržní společnosti jsou konzervativní názory v menšině a názůrky nějaké staré báby jsou každému buřt. A tak tedy trpělivě přepínám rádio nebo televizi na jinou stanici, kdykoli se rap objeví, beru na vědomí, že rap má už své vlastní rozhlasové a televizní kanály, zatímco poezii se ve veřejných  sdělovacích prostředcích přestala vyskytovat.  Mohu se ptát, zda rap pozii do značné míry nenahradil a znechuceně si mohu odpovídat, že ano. To je ale asi tak všechno, co můžu.

Zoroastere, díval jsem se zběžně, vrátím se, až budu mít více času. Ale na první pohled je můj dojem dobrý. Nějaké strukturální odchylky se vždycky najdou. I u Shakespeara.

Luzz, já z jiných autorů nečetl dobrovolně. Snad později, když jsem se chtěl zúčastnit, ale nechtěl číst ze svého a dával Góngoru nebo Ovidia. Chodil jsem na křtiny do jednoho nakladatelství a pan nakladatel mě vždycky odchytil a chtěl, abych je uváděl. Strčil mi do ruky několik knížek a bylo. Do začátku 5-10 min. K tomu se očekávalo, že k nim také něco řeknu. Recitace z listu není tak strašná. Pokud básník drží nějakou rytmickou a intonační strukturu, recituješ právě ji. Někdy ale udělá na konci významový obrat a vyrazí ti dech. Ale i to se dá díky struktuře nějak zachránit.

Slučí, ty máš chutě. Proč si připomínat Pelikánovou a ne Štěpánka, Vosku, Lukavského nebo Tomášovou. Pelikánová byla zapomenuta, nebo spíše omezena na stranické kruhy, stejně jako socialistický realismus, už v 60. letech. To, že ho lidem po 68 vnucovali, samozřejmě ne v podobě z 50. let, je jiná kapitola. 

safiáne, já to nebrala osobně, jen mě to napadlo... každý má to svoje... mě občas napadá, že bych mohla přečíst verše jiných autorů, vlastně bych ráda... ale asi mám málo kuráže... anebo si říkám - oni se nemůžou nijak bránit... na druhé straně, jejich verše jsou už venku, takže i určeny "k použití"... (ostatně onehdy jsem se dověděla, že i moje texty byly recitovány na jednom happeningu)

ale jo, možná bych to měla zkusit; vykročit.

slučí... zkoušela jsem na to koukat... a upřímně... nezvládla jsem to celý. tak možná příště, pod vlivem nějakých drog (snad postačí obyč etanol, tři promile)

Luzz, já jen popisoval stav. Tak, jak ho vidím. Nic osobního. Ale když už jsi to načala ... Já vždycky nerad publikoval. Zato jsem v určitých obdobích rád chodil na čtení. Často jsem přednášel z listu cizí verše. Každé publikum je jiné. Co mělo u jednoho úspěch, u druhého prošlo jen tak. Velikost publika mi nevadí. Nemám rád mikrofon. 

avízo

safiáne, jo, s tou fragmentací v podstatě souhlasím... v brně je, zdá se mi, v mnoha ohledech situace podobná. na čtení dorazí třeba třicet, čtyřicet lidí, ale většinou spíš méně... ovšem napadá mě k tomu - jestli to není dáno právě povahou samotné poezie... nevím, no, mně osobně by ani nebylo příjemný číst před třeba... 200, 300 lidmi anebo naopak být v davu oněch stovek lidí, co poslouchají něčí poezii... někde na pódiu daleko vpředu... ale jen můj názor, jiní básníci a posluchači/návštěvníci festivalů atd. jsou s tím třeba v souladu.

aleno, tak to je fajn, že tě to překvapuje; samozřejmě doufám, že příjemně.

k těm dotacím jen krátce - dle tvé logiky tedy většina spolků (jak "zavedených" a čítajících mnoho stovek členů, tak "nezavedených" a s omezenou lokální působností) páchá onu ostudnou činnost - ponižují se, aby dostaly nějaký dotace... jako jo, zajímavej postoj... ale vrací mě to k mé první reakci na tebe - pokud si něco není schopno na sebe vydělat, zaslouží si to být zavrženo, zapomenuto, případně zničeno? je taková aktivita pro společnost neužitečná a zbytečná? co když současná poezie plní i jiné funkce než takové, které jí zrovna ty přisuzuješ, že by měla plnit?

co se týče egilova příspěvku - musím přiznat, že mě opět pobavila tvoje stylizace do kohosi, kdo píše "skandální" věci... přitom mně šlo jen o to, že jsi pravděpodpobně vůbec nepochopila, co chtěl egil říct (a s čím do jisté míry souhlasím)... ohnala ses úpadkem a rezignací a přitom - skutečnost, že poezie má hodnotu pro jednotlivce (což ty dle mého názoru mylně nazýváš egocentrismem), může být sama o sobě i přínosem pro celou společnost, ne? poezie nemusí být pouze způsobem, jak reflektovat současnost, jak vstupovat do společenského dění nebo co... to je jen jedna z jejích funkcí. ale v tomto se asi neshodneme, takže na toto téma je asi zbytečné diskutovat.

ještě k těm platformám - a k tvému vyjádření (kdesi výše), že současná poezie neexistuje, je neviditelná... zopakuju tisíckrát řečené - to, že něco nevidíš, neznamená, že to neexistuje...

a když už si tak hezky povídáme, tak se musím zeptat - čím je pro tebe poezie? jakou roli hraje v tvém životě? vnímáš třeba svou básnickou tvorbu jako potřebu se vyjádřit... radost, hru... anebo jako prostředek pro získání pozornosti, ovlivnění ostatních? jestli nechceš, tak neodpovídej, jen mě napadlo, že při tvých prohlášeních typu "básník se má podílet na společenském a politickém životě", by to mohl být zajímavý příspěvek do diskuze.

Alenakar. Poezie je roztříštěná do bublin. Třeba v Praze nechodí ti z jedné bubliny na akce jiné. Nebo dokonce z jedné čtvrti do druhé. Je to jako ta hláška o šafáři na malém dvorku. K tomu si připočti, že elity urazily plebs drzou odpovědí, když se mu nezdál výběr v Nejlepších básních:  vy tomu přece nemůžete rozumět. Navíc bubliny postavené pouze na svém guru, které opakují stále totéž, mají mnohem menší účast na akcích, než jaký je jejich potenciál. Tam, kde dojde k propojení, se pohybuje účast výjimečně mezi 70-80 lidmi. Ale májová akce na Petříně u Nerudovy sochy nebo Marhoulovy Čísovice mívají i vyšší návštěvnost. Překvapivé bývají soutěže. Jedna, organizovaná těmi, co pořádají Petřín, měla velkou účast v kvalifikaci. Finále v sále Městské knihovny zelo prázdnotou. Lidi se účastní, když se mohou předvést, jinak je to nezajímá. Potom je tu i řevnivost. Někteří lídři se dovedou urazit na smrt kvůli směšným blbostem a házet klacky pod nohy. jedna nadaná básnířka mi řekla: Než jsem přišla mezi literáty, nevěděla jsem, co jsou lidi zač. 

Alenakar, ještě se vrátím k rapu. Limerik je námořnická forma a jeho původní podoba je vemi vulgární. Přesto se pěstuje. A to ve velmi slušné, mnohdy až unylé podobě. Není to s rapem podobné? Pořád se připomíná jeho sprostota. Tedy - normuje se obsah. O takovém rapu já ale nemluvím. Beru to stejně jako u limeriku, zajímá mě jen rytmický základ. Obsah může být jakýkoliv. V jednom dávném americkém filmu (Tři muži a nemluvně nebo jak se jmenoval, byl se Seleckem) tři chlapi rapovali ukolébavku. Potíž může být v tom, že je svou povahou objektivní (ve smyslu, ve kterém Stravinskij vnímal hudbu), nedá se sentimentálně ohnout, účin musí být dosažen jinými prostředky. To dělá potíže nejen básníkům, ale i recitátorům zvyklým zatěžovat slova jejich výkladem místo toho, aby je chápali jako tóny, ze kterých se teprve  skládá hudba. Nevhodně ladí hlas a pomrkávají do obecenstva, jako by říkali: to znamená tohle, heč. Nejlépe je to vidět na dětských říkankách. To jsou také rapy. Zkus třeba Skákal pes přes oves interpretovat lyricky nebo dokonce sentimentálně. Takže jakýpak import. Říkanky, rozpočitadla atd. byly u nás dávno před černošským rapem. I pokusy zahrnout ho do "vážné" poezie. Když slyším přednes takového Nezvala nebo Halase, to je velmi zdůrazněný rytmus a žádný výklad. V jedné budovatelské od Halase nemá k rapu daleko. A to jsme ve čtyřicátých letech. Ale ... já rap nijak nepropaguji. Ten správný ani neznám. Mně jen překvapilo, jak se na sebe dívá z třetí ruky odvozená česká kultura. Možná je jedním z důvodů pocitu, který z naší poezie občas máme, fakt, že dnes neexistují dostatečně zářivé zahraniční vzory, o které by se opřela.

Luzz,

tvou odpověď, týkající se nákladu a prodeje tvé sbírky jsem očekávala... Nezklamala jsi. Jiný místní moderní básník - Záznam, mi odpověděl prakticky stejně: v jakém nákladu jeho sbírkla vyšla si prý nepamatuje a kolik výtisků se prodá, je mu úplně jedno. Takové "pohrdání trhem" v tržní společnosti je pro současné básníky charakteristické. Jak ohromný kontrast to tvoří k výtvarnému umění!

Já, jako rádoby popová básnířka bych vydala sbírku teprve tehdy, kdybych věděla, pro koho ji vydávám, kdybych měla jisté alespoň stovky, když ne tisíce příznivců.  Nevím ale, kde si ověřit, jaký by byl o mé básně zájem. Neznám na internetu žádnou platformu, kde by se soustřeďovaali milovníci poezie v řádu stovek nebo tisíců "fanoušků". Mám si to vyložit tak, že prostě už není zájem o poezii jako takovou?

Znám ale samozřejmě různé kaktusářské platformy... Část z nás jsou dobří obchodníci, takže jsme schopni samofinancování. Žádat o něco stát?  Taková ostuda!

Můžeš mi prozradit, co tak skandálního jsem egilovi napsala? ...Že mi následně neodpověděl mě nepřekvapilo. Překvapilo mě, že se vůbec ozval a celkem mě překvapuje i to, že pokračuje debata s tebou. Kam to napsat?

aleno, vyjádřím asi nepopulární názor - ale - dnes je běžné, že různé zájmové spolky dostávají dotace od města, kraje nebo z ministerstva... šachový kroužky, sokol, hasiči, mateřská centra a kdovíco ještě... mám snad fňukat nad tím, že nějaký matky se scházejí za moje peníze ve vybavené herně a organizují pro svoje dětičky různý akce - a já tyto "služby" nevyužívám? anebo se mám pustit do boje proti dotacím?

neuvažují kaktusáři, že si taky zažádají dotace? anebo na to jsou moc hrdí?

zmanipulovaný manipulátor, to zní dobře, přihazuju do slovníku. 

jinak samozřejmě, dnešní době jsem se přizpůsobila, to nepopírám. stejně tak jako ty nebo další "rebelové". pokud máš však na mysli ono "přizpůsobení se" v oblasti poezie, tak jsi opět mimo. ale někomu, kdo se touží stát se "popovou básnířkou" (takže de facto se vlastně chce přizpůsobit vkusu co největšího počtu lidí; mmch neprotiřečíš si s tím přizpůsobováním se?) se asi nedá vysvětlit důvod, proč píšu tak, jak píšu; no v tomto směru bezpředmětná debata (za vše mluví tvoje reakce na egila, příspěvek 11.04.2023 11:37:02).

na sbírku se zeptej nakladatele - a klidně to tady můžeš roztroubit. mě zas tak nezajímá, kolik se toho prodalo. svůj účel ta sb. splnila. ale chápu, někoho může hodně, hodně mrzet, že to vlastně částečně zaplatil ze svých daní.

Safiáne,

děkuji za Holanovu báseň. Připomíná mi jeden text od Mistra Čuanga. Možná se jím Holan inspiroval.

Zmizení poezie z veřejného prostoru má jistě daleko více důvodů než jen ten, že verše současných básníků jsou pro "běžného čtenáře" nesrozumitelné. Poezie určitě změnila způsob své prezentace: jsou to folkové a popové texty a to už nejmíň od padesátých let, pozie také může být skutečně součástí egokultury na sociálních sítích, jak uvádí Olda... Já se ale ptám opakovaně: je vůbec ještě o psanou (ne o zpívanou či rappovanou) poezii zájem? A pokud ano, tak kde je nějaká platforma, kde by byly aspoň stovky zájemců o poezii?  Nikdy jsem nic takového na internetu, natožpak někde jinde, nenašla.

Robine,

já ti tvůj dům na Floridě za rap moc přeju.  Ráda bych se ale seznámila s básníkem, který má za své básnické sbírky vilu v Praze na Hanspaulce. Neznáš nějakého?

Utgarde,

pominu tvůj "literární styl", tu permanetní povýšeneckou rádoby ironii, kterou pan "kritik" tady častuje nás ubohé hlupáčky a nevzdělané amatéry a zeptám se tě: kde tedy současné poezie tak úžasně vzkvétá? Já ji nikde kolem sebe nevidím. Ano - mohu ji hledat na internetu a nejdu ji tam, ale to je asi tak všechno. Ale když budu cíleně hledat, najdu na internetu třeba taky gymnocalycia brazilského jihu.  Jelikož nikde kolem sebe současnou poezii nevidím, usuzuji z toho, že neexistuje. A může něco, co neexistuje, zároveň vzkvétat?

Zoroastere,

v zásadě s tebou, co se rapu týče, sopuhlasím a rap je pro mne stejně nepřijatelný jako pro tebe. Ale já se vždy pokouším odlišovat hudební styl a jeho interprety a tak pro rappery a rapperky mohu mít i pochopení: mohou mít důvod se bouřit, jejich hněv a nenávist mohou být oprávněné.

To ale neznamená, že není tragické, když popu dnes už pomalu dominuje "umění" vycházející z komplexu méněcennost, nenávisti a vzteku.

Luzz,

ty nemáš ani ponětí o tom, jak fungují spolky pěstitelů kaktusů. Copak v nějakém jsi? Znáš nějaký spolek pěstitelů kaktusů zevnitř?  Musíme si platit úplně všechno sami od A do Z. Členské příspěvky a časopis Kaktusy v relativně luxusním provedení. Předepsanou částku dává každý, jinak by nemohl být členem, ti bohatší dávají daleko víc, aby spolek vůbec mohl fungovat...

Smířila jsem se s tím, že žiju v kapitalismu, který funguje jen a pouze na bazi zmanipulovaného trhu. A to já jsem podle tebe manipulátor... A ty snad manipulátor nejsi? Jsi navíc zmanipulovaný manipulátor, protože ses přizpůsobila dnešní době a propaguješ současnou poezii.

A když už jsme u toho trhu, můžeš mi, prosím, prozradit v jakém nákladu vyšla tvá sbírka a kolik výtisků se jí prodalo?

supizme,

já se rapem rozhodně nezabývám. Pár hodin jsem strávila u TV Óčko black, abych byla v obraze, a ještě teď mi z toho stojí vlasy na hlavě hrůzou. Jak říkával nebožtík Poe: nikdy víc!!!

Poe,

já se zabývám velmi hlubinnými sedimenty. Hlavně devatenáctým století, ale možná se vrátím i k baroku...

Zajíci,

mně zase k poezii přivedla recitace. Hrála jsem divadlo a při té příležitosti se ukázalo, že mi jde recitování. A to pak vedlo k tomu, že jsem četla pod peřinou při baterce Bezruče místo Rychlých šípů.

Zajíci,

vývoj umělé inteligence celkem podrobně sleduji. To, co se dnes jako umělá inteligence označuje, jsou systémy zabývající se jazykem a komunikací. Tyto systémy, pokud se nakrmí například básničkami z literárních webů, samozřejmě ve volném verši, vygenerují velmi podobné texty, které by tady na Písmáku třeba i získaly nějaký ten tip. Ale je tu i druhý pól problému: samotní programátoři uznávají, že například překlad originálů Shakespeara do současné češtiny v blankversu je pro systém neřešitelný úkol. - A nyní jsme se dostali k rozdílu mezi pocitářským balastem a skutečnou poezií...

Safiáne,

určitě máš pravdu v tom, že rap, tak jak ho dneska známe, navazuje na prastaré formy rytmizované řeči související s magií. Jenže tyto eventuální "základy" jsou zastavěny "uměleckým projevem" černých pouličních gangů, které obchodují s drogami a černým masem. Úžasný základ pro subkulturu!!  Vzpomínám si na jeden rozhovor v TV s Kocábem, kde říkal, že originální černý americký rap bývá, co se textů týče, tak příšerně vulgární, že by něco takového u nás ani nemohlo projít.    ...Je "úžasné" stavět celosvětovou umělou subkulturu na subkultuře narkomanských gangů...

fjordo,

rap je velmi problematický import ze severní Ameriky. Já samozřejmě vím, že taky blues, jazz, gospely, soul atd. atd. jsou importy ze severní, černé Ameriky, ale to vše má nějaký duchovní rozměr a často je to spojené s křesťanstvím, proto nejenže mi to nevadí, ale je to pro mne i inspirativní. Rap je spojený s černými gangy, zločinem drogami, pouličními válkami atd. Je tragikomické, když si dnes kdejaký český nebo slovenský puberťák nasadí kšiltovku, obleče si plandavé pantalóny a začne si hrát na vyděděnce z černošského slumu... 

blackie,

probourávat se zazděnými dveřmi do komnaty poezie - to může znamenat ledacos. Na jedné straně můžeme číst zapomenuté básníky z devatenáctého století, na druhé straně můžeme objevovat současné básníky, kteří ani nemohou být zapomenuti, protože nikdy nebyli obecně známí. Ale i do jejich děl je někdy nutné se probourávat... Možná, že zrovna mně se to nedaří a že nechápu, co bych chápat měla.

Alenakar, Kalip, kdysi jsem probíral s jedním italským básníkem, je-li soudobá populární kultura i soudobou poezií. Podle jeho názoru ano, ale jen něco z ní. Není to, když se řekne, že rap je interpretací poezie, protimluv? Rap buď je nebo není poezií. Stejně jako špatný sonet v alexandrínech. Obecně, z hlediska oboru, je poezií všechno.

Alenakar:                                                                                                      Holan: Troufalost (památce Jakuba Demla)                                                    Toužil jsi už dávno napsat báseň                                                                    tak prostou a průzračnou, že by byla neviditelná,                                      nikomu na obtíž, ale možná čtená                                                            andělem! ... A přemýšlel jsi často,                                                                  o čem by taková báseň měla zpívat,                                                               i když cítíš, že o čemkoli,                                                                            jenomže tak prostě a průzračně,                                                                  že by musela být neviditelná ...

To, že si obsah žádá odpovídající formu, je svatá pravda. Ale co je to obsah? A co forma? Forma se určitě neomezuje na kadlub, do kterého liješ svoje verše. Není už sama forma obsahem básně? Možná jsou to právě předsudky (ke všemu ještě naučené), co ti brání překrořit svůj stín. Teprve teď vidím, proč se některé tvé básně dotýkají současnosti  a jiné ne. Říkám dotýkají, protože ta současnost je tam většinou nepřímo, nahlížená přes nějaké sklíčko. Rozumím ti, alexandrín je v češtině parádní verš a byl tak i využíván. Třeba jako náhrada parádních veršů vzdálených kultur. Ale už takový Stočes, v opačném gardu k tobě, odmítal podobné historické náhražky a překládal z čínštiny volným veršem. Ten je sice také náhražkou, a v překladu starých textů zvlášť, ale, podle některých, více odpovídá soudobému cítění. Tedy, udržení zájmu čtenářů. Já si myslím, a zřejmě nejsem sám, že to, co není nepřekonatelně odmítnuto, musí být stále rozvíjeno, jinak samo odumře. Navíc z vůle svých ctitelů. 

kalip,

svým způsobem se rap skutečně za interpretaci poezie označit dá. Je nutno dodat, že je v tomto směru tak úspěšný, že tu "zbývající" poezii zcela převálcoval. Dokonce už má svůj vlastní televizní kanál: Óčko black a v oblasti populární hudby na iternetu začal dominovat... Neměli bychom všichni začít psát rapové texty, ať je co rapovat? Třeba bychom si i něco vydělali.

Marku,

mám radost, když mé básničky vyvolají diskusi a když jsou hojně čtené. V dubnu 23 jsou ale ohlasy najednou tak početné, že na ně nestíhám odpovídat. Proto se omlouvám, že odepisuji tak pozdě.  Popřát ti krásné svátky už nemůžu, tak ti aspoň přeju krásné jaro. Doufejme, že se jednou dostaví.

Safiáne,

dost jsem uvažovala o tvé tezi, že různé "klasické" strofické formy mohou být nosičem jakéhokoli obsahu. To si rozhodně nemyslím. Uvažovala jsem o tom, jaký obsah může nést třeba trochejský oktosylab, verš kupodivu oblíbený i u  některých současných básníků a napadly mě různé možnosti (viz Vyhnálovský snížek, Květy z ledu, Minulost). Trochejský otosylab se klene od vlastenecké malebnosti J.V. Sládka(Velké širé rodné lány...) přes balady a básničky pro děti až ke snadno zhudebnitelným textům.  Ale že by takovýto "nosič" mohl nést jakýkoli obsah? To ani omylem. Když si představím Březinu, jak píše své hymnicko - mystické básně sládkovským trochejem, musím se tomu zasmát.  A stejně tak těžko lze použít alexandrín třeba jako folkový textík pro štamgasty v ostravské putice. Zkrátka: obsah si žádá odpovídající formu a naopak.  

Zoroastere, pobavil jsi. Zatímco já věřím, že moji praprapředkové byli bílí a zaháněli sucho nebo nebezpečí rituály doprovázenými skandovanou řečí (a svědčí o tom nejen Zalameova kniha, která vyšla v šedesátých letech, možná  po desetiletích bádání, a vůbec není jisté, že mám první vydání), ty v tento kulturní vývoj nevěříš a přičítáš původ skandování až vzniku rapu v USA (oficiálně 1974) v prostředí černošské spodiny.  Nebyli tví prapra černoši? O tom jak a proč si stojí ve světě čeští  mutikanti (zábavné hudby)  jsme si před dvaceti lety povídali s jedním truhlářem amuzikantem žijícím v LA. Jeho závěry byli podobné tvým. Měli bychom ale poctivě přiznat, že je trochu omlouvá nejen naše provinciálnost, ale i přízvuková bariera. A přece v jiném žánru, v opeře, patříme k těm šeti vyvoleným, kteří mají hudbu psanou na jazyk a proto se také v zahraničí zpívají česky. A podíl na tom mají i čeští básníci, zejména Eliška Krásnohorská.                  Loki, tvé básně jsou někdy velmi dobré, zejména ty satirické. Ale nic převratného nepřinášejí. Navíc je posiluješ nejapnou propagandou, aby si všichni byli jisti, že porozuměli správně. I tady sis přisadil. Kde je, to tvoje umění budoucnosti? V kiksech, které tvé výtvory občas provázejí? Co dělat s českou prozodií, když si naši prapra vyvinuli tak divné přízvuky? Nikdo přece netrvá na tom, co přinesla minulá zkušenost. Lepší by bylo, kdyby ses sám do něčeho pustil. Není ti divné, že zatímco dříve básníci vytvářeli formy, které samy o sobě byly víc než básně, které je naplňovaly, protože ukazovaly na základní a všeobecné rysy života, ti dnešní nic. Vše už je poznáno a hotovo?                                                                              Alenakar, Luzz, úroveň naší soudobé poezie je, jaká je. Důvodů je jistě mnoho. A netkví jen v básnících samých. I když i ti přikládají do kotle. Podobná situace už byla víckrát (a trvala i několik století). A také v jejích dobách rétorika zahlušovala poezii. I my tady máme pár rétorů. 

(avízo)

děkuji za avízo, zoroastere, i když bez podobných žvástů bych se asi obešla... anglosaský kulturní rozklad, dno páchnoucích bažin... jako bych se ocitla v padesátých letech... a ta nenávist, co tvým komentářem prostupuje... to se jen tak nevidí... vybavuju si akorát místního exota juliána... ale možná je jich tu více... někdy si říkám, kde se to v lidech bere... ale co by člověk čekal od někoho, kdo tady blinká svoje pravdy o úpadku civilizace a zcestný úvahy o ideálním společenském uspořádání, že ano.

aleno, ublížená jsi ty i tvoje básně - už tím, jak se neustále ve svých textech i komentářích pokoušíš strefovat do současné poezie, časopisů, sdružení... jak pořád omíláš ročenky "nejlepší české básně", který mmch myslím už pár let nevycházejí... nevím, připadne mi to už jako nějaká obsese... jako na jedné straně tě chápu, občas mě ty tvoje výpady i baví (a máš pravdu, že tyto platformy mohou být často o známostech - anebo o náhodě, kdo na koho natrefí...), ale poslední dobou mi tě začíná být spíš líto... ostatně - pokud o sobě prohlašuješ, že jsi nonkomformní, to už taky o lecčem svědčí... ech, raději to nebudu rozpitvávat.

a pozor, nikde nepíšu, že poezie jen kvete, to mi zase něco podsouváš. ale tak nějak jsem si na tento tvůj komunikační styl zvykla... jen mám asi potřebu tě na to občas upozornit... s tím, že je tento tvůj způsob manipulace přinejlepším směšný - a hloupý.

s tou "klubovou záležitostí" - no a? dtto, že něco vychází jen na internetu - to nějak svědčí o kvalitě? ehm.

co se týče dotací - opět, nikde nepíšu, že bych požadovala vysoký dotace na kulturu. moje námitka směřovala k tvému lacinému zvolání, že "za peníze daňových poplatníků" si hrstka básníků publikuje texty v tvaru (nebo jak to bylo) - když to přeženu - za peníze daňových poplatníků fungují de fakto i spolky pěstitelů kaktusů. mám tedy vykřikovat - jaká to hrůza, za moje peníze se nějakej kaktusář může s ostatními podobně založenými jedinci scházet na výstavách a diskutovat o svých miláčcích?

nevím, no, zdá se mi, že ty prostě nedokážeš pochopit a natož přijmout, že poezie může mít určitý významy ve více rovinách, nejen v té jakože společenské... zajímalo by mě, jak jsi přišla k té své utkvělé představě, že poezie by měla být masová zábava, že básníci by měli být mluvčími lidu... že by se měli vyjadřovat ke kdečemu... wtf... proč jako...

a argument, že to tak bylo dřív - aleno, vzpamatuj se. anebo ne, je to na tobě.

egile,

moc mě těší, že ses ozval a děkuju ti za to.

Ve dvacátých letech znamenali básníci pro vzdělanou společnost ještě velmi mnoho, neporovnatelně víc než znamenají básníci pro společnost dnešní. Ale z citátu tak nějak vyplývá, že v devatenáctém století znamenali básníci ještě mnohem víc než na počátku toho dvacátého. A o to právě jde: básník byl součástí politického života, vlasteneckého vzepjetí a podílel se (například v oněch dvacátých letech) na formování budoucnosti národa...

Pokud dnes básník píše už jen pro sebe, aby ukojil touhu psát, aby upustil přetlakový ventil emocí, pak je to rezignace, úpadek a propad do samoúčelného egocentrismu.

javavio,

moc ti přeju, že se k tobě současní básníci chovají vlídně a slušně a chápu, že každý s nimi nemusí mít tak špatné zkušenosti jako já. Jsem asi moc nonkonformní. Kdybych držela ústa a jen se přizpůsobovala, taky bych se asi mezi současnými oficiálními autory cítila lépe.

To, že je současná pozie relativně různorodá, to je fajn. Je ale otázkou, co považujeme za různorodost. Soudím podle deseti ročenek Nejlepších českých básní a tam mi ty výběry až tak různorodé nepřipadaly. Ale i NČB, které byly údajně ještě docela čtené, přestaly vycházet... Já nevidím jinou možnost než zaujmout "běžného čtenáře", má - li poezie zase jednou fungovat jako reálný fenomén se širším společenským vlivem na vzdělanou vrstvu zájemců o umění jako tako takové.

Zoroastere,

občas některé moje dílko lidi obsahově zaujme a vyvolá tak velkou diskusi, že mě to až překvapí. To je i tenhle případ. Já si kladu spoustu otázek týkajících se současné poezie, víc toho nevím, než vím a netvrdím, že vidím svět objektivně takový, jaký skutečně je.  Možná mi diskuse pod těmihle dílky na ledacos časem odpoví.

Diano,

každý úsměv dobrý. I ten, který vyvolá na rtech dílo současného básníka. Třeba Milana Kozelky.

Luzz,

já si myslím, že ani extrémně vysoké dotace od státu by v případě současné poezie vůbec nic nevyřešily.  Tam, kde neexistuje potřeba, nevznikne ani trh a já se v poslední době ptám: nepřevzaly dnes texty moderní hudby, ať už jde o folk, nebo o pop, nebo o rap, roli, kterou kdysi hrála čtená, případně přednášená poezie? Vždyť každá béčková rocková skupina má nepochybně víc fanoušků než celá současná česká poezie dohromady.

Tady na Písmáku mi připadá, že s vyjímkou několika progresivistů, jako jsi ty, si většina lidí myslí, že "poezie už byla", což je také asi důvod, proč jsou "klasické" vázané verše pořád tak oblíbené.

Ale možná, že se poezie přesunula na sociální sítě a stala se součástí egokultury. To nedokážu posoudit. Na sociálních sítích nejsem a už se tam nedostanu tak lehce jako kdysi.

Luzz,

nechápu, proč by měly být mé texty ublížené... Tak nějak "ublížená" mi připadáš spíš ty, která jsi na můj příspěvek  po delší době zase vyjímečně zareagovala.

Opravdu si myslíš, že mé texty jsou obsahově nepravdivé a že česká poezie dnes jen jen kvete?  A jak se to podle tebe projevuje?  Blahé paměti se dala poezie koupit v každém kiosku, básnické sbírky vycházely v nákladu několik desítek tisíc výtisků a básníci byli veřejně známé osobnostmi. Dnes je poezie tak nějak "klubová záležitost" - máme tu klub přátel časopisu Tvar a klub přátel časopisu Psí víno, kteřížto se už musí spokojit pouze s internetovou verzí.    ....A dál?

Pokud nejsou současní básníci schopni oslovit "běžného čtenáře", mají jen to, co si zasloží: živoření na okraji kulturního dění.

Ty jo, jak bych mohl nezaplesat nad básní, kde se vyskytují amoniti, koráli, fosilie...? Bez ohledu na kontext. Nejsem si jistý, zda jde o satiru (pak příliš nefunguje) či hyperbolu (to bych tak nějak se zdviženým obočím bral)... 

"Básník dneska znamená hovno," řekl Sova Holanovi již někdy ve dvacátých letech. Umění je něco pro někoho a nic pro všechny, napsal o dekády let později sám Holan. 

Mě jen napadá - a záleží na tom? Nepíšeme primárně pro sebe, pro tu potřebu dát tušenému tvar, "zbavit se toho", ukojit poésis-hladové zvíře v sobě, nakrmit ho (aby nezačalo požírat nás...)?

Děkuji, moc zajímavé, ráda jsem četla.. a poslušně hlásím, že  moje básnická sedimentace je stále v referenčních mezích ;))

Po přečtení této skvělé básně myslím, že básník není vymřelý druh...

Jinak nebudeš tomu věřit, Aleno, ale mě skutečně k poezii přivedly i ty tolik zavrhované školní čítanky.

A bude hůř - nastupuje umělá inteligence, aby všechny básníky i rappery smetla jako nepotřebné haraburdí.

Rap vznikl podle některých informací v Americe v roce 1974. Někteří jej považují za pro nás cizorodou součast černošské kultury. Přitom je kolébkou poezie. Skandované modlitby a prosby k bohům, zaříkadla dávných a dávných civilizací  k nám ještě dnes promlouvají z ústního doprovodu dochovaných zvyků, jako je např. vynášení zimy nebo koledování. Teprve z nich se vyvinula poezie, jak ji známe. (pro zájemce: Jorge Zalamea (*1905 v Bogotě) La poesía ignorada y olvidada - Poezie přehlížená a zapomenutá). Také bílé geometrické obrazce na starých dřevěných chalupách neměly nic společného se zdobením, jak je vnímáme dnes. Jsou to magické znaky mající zabezpečit ochranu sídla. Nevím jak dnes, ale ještě nedávno neměl soudobý rap žádné prostředky, žádné noty, které by umožňovaly zachytit jeho výtvory na papíru. Obsahuje totiž vedle základního rytmu také ozdoby a různé, náhodné a improvizované, zvuky. Máme tedy nahrávky, ale ne zápisy. Velká příležitost pro básníky, ustavit, tak jako tomu bylo v minulosti, nové formy. Ale básníci se do toho nehrnou. Zkoušejí, téměř potají, rap má přece špatnou pověst, teprve základy. Přesto jsem slyšel např. velmi něžné milostné rapy. Jistě to není jediná cesta. Buď jak buď současná poezie působí ve vztahu ke své době jako zaražený prd. 

Je to tak... Protože rap jsou básně. A vidím to vlastně jako dost dobrou evoluci a můžeme být rádi, že básně žijí a že se jenom přizpůsobily... A někdy je rap špatný... Ale i básně jsou někdy špatný... A stejně jako mezi básníky, i mezi rappery se najde génius ;) 

ještě se probourá(vá)me .... hrdinsky i zazděným oknem do komnaty poezie...viz zde

Já jsem si vždycky myslela, a dokonce wikipedie tvrdí, že rap je způsob interpretace poezie. Souhlasím, existují dobré a horší nebo i špatné básně, ale to jestli si říkám rapper nebo básník na kvalitu vliv patrně nemá.

Přeji Ti pohodové velikonoční svátky a zdravím. 

Obě básně mě oslovují svou životností, svým hrotem - a svým nábojem. Najdu si tam ironii i sakrasmus, ale i milá metaforická shovívavá pohlazení. Umíš... 

Alenakar, pěkné kousky. Více než jiné odhalují tvůj netvůrčí, pasivní přístup k poezii. Ty nepovažuješ způsoby básnění a jejich formy za pouhé nosiče, které je třeba v každé generaci naplnit jejím obsahem (ať už je jakýkoliv) a jazykem. Uvízla jsi v určité době a nechceš vidět, že třeba tvůj oblíbený sonet tak žije a obnovuje se už kolik set let. A bude se obnovovat, přes bořitelství Kolářovy generace a jejích následovníků, kteří ho považují za přežitek a i největší básníky hluboko do minulosti označovali a označují za pouhé udržovatele sonetu. Mluvíš s pohrdáním o rapu a nechceš vidět, že je to také pouhý nosič, který může být naplněn vším, co je poezii vlastní. U trobadorů byla takovým nosičem kancóna, rozkošatělá podle obsahu do spousty žánrů. Kdybys takto uměla rozkošatit rap nebo najít nějaký jiný soudobý nosič, to by bylo jinší kafe, než opakovat staré vzorce a naříkat, jak je poezie v úpadku. Ano je. A příčin je mnoho. Ale bez úsilí básníků se to nespraví. I takový velekonzervativní Hrubín svého času inovoval. Napsal třeba krásné soudobé sestiny, což je forma, na kterou si může troufnout jen skutečný mistr. I tady na Písmáku jsou někteří inovátoři. Básník trilobitů je sice jiná kapitola, ale říká, a nejen o nich, zajímavé věci. Třeba jak drancujeme jejich hřbitovy a meleme jejich domy, abychom z jejich prachu postavili ty své.  Píšeš velmi pěkné básně. Byli a jsou i básníci, kteří, na rozdíl od tebe, zcela nevědomky píší jako staří mistři. Kdysi chodili do redakcí. Třeba opoždění, autentiční Novalisové a pod. Jak moc uspěli, je jiná věc. Ale co s tvým nářkem, když k nápravě nechceš přispět. 

Kočkodane, vyhmátls to! :)

Alenko...tak takhle jsem nad tím nepřemýšlela a ani nepřemýšlím...Mě se právě líbí ta různorodost poezie, každý autor píše podle svých představ a svého vnímání světa. Poezie je všeobecně popelka...

Znám osobně hodně básníků (současných), ale nepoznala jsem, že by někdo byl elitátorský exhibionista...třeba mě to minulo :-)

Aleno, já vím, rozumím. Všechno se poslední dobou mění. Člověk musí doufat a nepropadat zklamání a depresi.  Mne drží hlavně víra, přátelství, humor - každý úsměv dobrý!

ještě dovětek - dotace, který jdou na kulturu a umění (a nemyslím teď jen tvar), jsou v rámci státního rozpočtu úplný nic. to jen tak mimochodem.

text by chtěl být ironický a břitký, ale ve skutečnosti je jen ublížený.

a napadlo tě někdy, aleno, že poezii někteří píšou nikoliv proto, aby se dostali na pulty knihkupectví nebo aby pronikli do nějakých tvých vybájených "ghett" anebo aby byli "slavní" a bohatí, ale ze zcela jiných důvodů?

jinak tvoje zmínky o penězích daňových poplatníků jsou obzvláště vtipné - připomíná mi to ty slušné a dobré ženy a muže, kteří volají po zrušení některých humanitních oborů - v podstatě je to to stejné, že ano... za peníze daňových poplatníků tito pánové a dámy dělají vědu, kterou lid nepotřebuje a která k lidu nepromlouvá - a je tudíž zcela zbytečná!

takže nezbývá než zvolat: zrušme humanitní vědce! zrušme básníky! ať jdou pracovat do supermarketů a do továren!

dám ti tip, ať máš radost.

Diano,

Seifert a Hrubín zatím nejsou až tak úplně zapomenuti. Na současné básníky ale nikdo ani nebude moci zapomenout, protože je nikdo za jejich života neznal.

javavio,

a uvažovalas i o tom, proč je o současnou poezii tak malý zájem? Není to třeba proto, že současní básníci jsou většinou elitářští exhibicionisté, kteří své výtvory nabízejí jen svým kolegům "jedné krve" ?  Vždyť tihle pánové a dámy se ani vůbec nenamáhají psát tak, aby oslovili "běžného čtenáře". Kdyby tak pohrdali publikem spisovatelé, nevydělali by si ani na slanou vodu. Jak propastný rozdíl ve čtenosti je dnes mezi poezií a prózou! Pokud někdo publikuje jen na státem dotovaných platformách, jako je třeba Tvar, může si po libosti "experimentovat" a psát pro pár kámošů z kavárny. Tihle pánové a dámy tedy za peníze daňových poplatníků dělají nezávislé umění "pro vesmír".  A vesmír je zajisté nesmírně polichocený a šťastný. Vivat!

Aleno, tak to bych také uvítala! Seifert a Hrubín, ano!

pravdivé a výstižné, ale i pesimistické..

bohužel i z autorských čtení vím, že o poezii je velmi malý zájem, poslechnout si přijde jen hrstka lidí... snad ještě slam poetry přitahne o něco  víc posluchačů...i když taky poskrovnu...

Diano,

co se týče současné poezie, jsem hodně pesimistická. Jak ráda bych se mýlila! Třeba už se narodil nějaký současný básník, kterého budou milovat davy jako kdysi milovaly Seiferta nebo Hrubína.

Kočkodane,

ale někteří básníci píšou často o trilobitech a libují si v nich...

Ač maj těžké živobytí,

stále kdesi kdosi žije,

básník není fosílie

jako třeba trilobiti.

Pro mne příliš pesimistické...