Na procházce s potkanem

Tuhle mojí pitominku bych chtěla speciálně věnovat svému miláčkovi M.Ch.za to, že se mnou vydržel už tak dlouho . Samozřejmě, je i pro Vás, ostatní čtenáře...:-))

Mám moc moc ráda přírodu. Ovšem na procházku mě nikdo nevytáhne bez pinzety, lupy a botanického klíče. Nadšeně poletuji jako otakárek fenyklový po louce a nemůžu se nabažit krásy všech broučků a kytiček. Mé nadšení ale obvykle leze mému doprovodu na nervy. Přítel totiž bytostně nenávidí poučování, zvláště ode mě. Natož když ho se sladkým úsměvem přesvědčuji že zrovna ta Pulsatilla vulgaris ( koniklec obecný), která roste na celkem vysoké skalce, je nejvhodnější do herbáře. Ale už jsem si ho vycvičila. Informuje mě dokonce( sice s kyselým ksichtem) o překrásném blatouchu bahenním. K dokonalosti má ovšem ještě hodně daleko. Na mou banální otázku, do jakého řádu patří, cosi zablekotá, začne mlžit a snaží se mě ošálit a zahrát svoji nevědomost do autu.
Musím říct, že stejné mezery ve vzdělání má i co se zvířátek týče. Představte si, on na dálku nepozná kosa od kosice! A horem dolem mu můžete vysvětlovat  rozdíl v barvě a doporučovat dobrého očního. Holt praxe je k nezaplacení. Takovou domácí ošetřovatelku nedělá taky kdekdo! Za svou kariéru veterinářky jsem vypiplala mládě vlaštovky vyhozené taťkou z hnízda, starala se o myšku div ne zašlápnutou sestřičkou a taky přikrmovala koťátka, z kterých sirotky udělala moje mami, když nechtěně autem převálcovala naší kočku. Jak tak přemýšlím, nebyl to jediný maminčin zásah do černého, vlastně mouratého. Ještě přejela holuba a tomu už bohužel nebylo pomoci. Ale stejně za většinu mých pacientů je odpovědná moje rodina. Já - milovník zvířat a oni! Matka napichuje slimáky na grilovací jehly. Ségra zase chtěla udělat rybičkám v akvárium Havaj a uškvařila je. Zato otec tráví potkany a krysy z širokého okolí jedem. Takový novodobý krysař. Tož z jeho počinů mám radost. Teď mě mnozí z vás zavrhli, protože si hraju na velkého ochránce přírody a zatím…. počkat, počkat, vážení. Ano, jsem šťastná, ale jenom z nového materiálu na pitvání. Ono je totiž moc důležité vědět, co potkánek spapinkal k večeři.--
Jenže pitvat, to není jen tak. Musíte si obstarat nástroje - skalpely a pinzety a kleštičky a stovky jiných vehementů. Štěstí, že maminka pracuje ve zdravotnictví. Vypůjčené náčiní, které potřebuji k potkaní pitvě, potom stačí jen opláchnout v lihu a vrátit zpátky. Ne vždycky se ale podaří uzmout všechny potřeby okamžitě, jak získáte vhodný materiál. To pak nezbývá nic jiného, než milého potkana nebo krysu vzít na návštěvu domů. Chudák, z návštěvy moc mít nebude. Ať si klidně stěžuje na neuctivost hostitelů, jinam než do mrazáku ho nevezmu! Pečlivě ho zabalím do sáčku a šup s ním mezi králíky. Maso jako maso. Aby se někdo nezhrozil nad nálezem potkaního stehýnka, na obal ještě přilípnu štítek: \" Králík 06/02\" . A doufám, že mamča si neusmyslí uvařit oběd z čerstvějšího masíka. I když, potkan na smetaně…
Občas se proti mně ale příroda spikne. To, že mě na naší zahradě uštkne snad jediná zmije na okrese, už házím za hlavu. Když se ale spiknou i včely! Zrovna včera si to pochoduji s maminkou po náměstí, omámená hřejivým sluníčkem a najednou za sebou slyším zlověstné bzzzzz bzzzz. Pohodím hlavou : \" Ááále votravná moucha.\". Za chvíli, kdy už mávání křídli přidalo na intenzitě ,:\" Ty bláho, to moucha nebude…to jsou včely!!!  Proč jsou tu ty bodalky? Že by se rojily? \"Netrvalo dlouho a vyřešila jsem tuhle záhadu - rozběsněné včely následují královnu. A matka (jejich)se usadila matce(mojí) ve vlasech. A  celé hejno se teda taky chtělo uhnízdit v tomto bujném porostu. Mamuš byla ale evidentně proti a radši zbaběle zvolila útěk místo lákavě vypadajícího souboje.
A tak jsme upalovaly k domovu. Obě spokojené. Mamča, že ji roj nepobodal a já, že jsem jedno žihadlo dostala…Aspoň mám co pod mikroskop!

---