Sen o baroku

Litartsi,

Grünewald byl jakýsi gotický expresionista. Jeho obrazy jsou plné krutosti, bolesti a vypjatých emocí. To není zrovna můj šálek čaje, ale Němci jsou často takoví... Není divu, že Němci a germáni ze severu vytvořili expresionismus. Pokud ses v tom našel, přeju ti to.

Nemá smysl kritizovat nějaký "ismus" jako takový. Vždyť žijeme na tržišti, kde si každý vybere, co je mu blízké. Já ti přece ze srdce přeju tvého Grünewalda, Gogha i Cézana. Nikdo by ale neměl být nucen je nějak tak povinně obdivovat. Uvědom si, že dnes žijeme v "bublinovém vesmíru". Každý si zvolí tu svou bublinku. Ve škole děti odkývou, že je "báječné" to, co se jim má povinně líbit a pak se stejně zabývají tím, co se jim líbí doopravdy...  Obdiv k modernistům je jen součást školní masáže mozků. To by bylo na velmi dlouhou debatu. Ale proč bys ty - vzdělanec, diskutoval s Alenkou, která ničemu nerozumí?

Alenakar,

M.Grünewald (1455/60-1528), malíř (také inženýr vodních staveb) měl jako školený mistr církevní zakázky, jako mnozí jiní. jeho dílo ale nebylo za jeho života umělecky doceněno. Po tom, co se dostal do rozporu s církví, kdy byl vyštván z arcibiskupského dvora, se zřekl i svého malířství. První životopisná literatura o něm pochází až ze 17.století. Velikost jeho malířského díla byla však objevena až v 19. a 20.století. Cézanne a Gogh byli také velkými umělci. Nejedná se o jejich ideologické přeceňování ve 20.století. Co se týče mého architektonického a básnického umění, tak o něm nevíte nic. 

Litartsi,

kdyby byl Matthias Grünewald tak "nedoceněn", těžko by získával ve své době církevní zakázky. Myslím si ale, že si žil standardně jako jiní církevní malíři v jeho době. Nemůžeš každého hned srovnávat s Michelangelem.

Co se týče Gogha a Cézana - jejich přeceňování je ideologickou záležitostí dvacátého století. Ale já tomu nerozumím. Jsem pouhá kunsthistorička, zatímco ty, jako zahradní architekt, jsi mnohem větší odborník.

Litartsi,

nevím, proč zrovna mně kladeš otázku o vydávání sbírek. Já jsem se nikdy o vydání sbírky nepokoušela, když mi jednou bylo vydání sbírky nabídnuto, ješitně jsem podlehla pokušení a nabídku jsem přijala. Byl to omyl a už bych to nikdy neudělala. Co se týče publikování na webu, myslím, že na internetu neexistuje žádná platforma, o kterou by byl masový zájem. Všichni píšeme jen pro malou bublinku, ve které jsme se jakousi náhodou ocitli. 

Jamardi,

myslím, že k barokní krajině mají lidé vztah pouze tam, kde baroko krajinu opravdu významně zformovalo, což je třeba Olomouc a její okolí. Na všech možných panoramatických pohlednicích vede s městem dialog Svatý kopeček, který byl v baroku významným poustním místem tak nějak v dosahu pěší chůze od města plného kostelů.

Alenakar,

třeba takový M.Grünewald zemřel nedoceněn a objevila ho defakto až zkušenost moderního umění 20.století. Rembrandt byl slavný v mládí, když paničkám vymaloval každou kraječku. Jak ale rostl umělecky, ztrácel zákazníky, až nakonec zemřel v ekonomickém krachu a byl zapomenut na dobrých 25 let. Objevilo ho až 18.století. Cezanne a Gogh byli doceněni až po smrti, jako jedni ze zakladatelů moderního malířství. Váš názor na ně je zcela neodborný.

Alenakar - moja mačka nadobudla barokové tvary polročným pobytom na ulici.  Ku mne sa  vrátila /bola navrátená - ten trpný a útrpný pohľad tomu viac zodpovedá/ dvojnásobná, tmavšia a nasratejšia.

Alenakar,

proč se pokoušet o knižní vydání básní, když mohou být vydané již tady na různých básnických či jiných serverech? Ohledně těch velkých mistrů, kteří celosvětově ovlivnili výtvarné umění, ale nedožili se uznání za svého života, nepíšete pravdu.

To s tou krajinou mi nedošlo. Myslela jsem si, že turisté jezdí jen na vyhlášená místa.

Bylo by zajímavé vědět, jaký vztah mají Češi ke své krajině. Řekla bych, že rozpačitý, raději mluví o něčem ohromujícím v zahraničí. Nebo mluví o zážitcích na vodě nebo horách, ne o kapličkách a alejích.

Jamardi,

ve staré Číně musel být v každé chalupě oltáříček s podobiznami předků, v Rusku ikony, u nás na Moravě třeba malby svatých namalované na skle. Kult nebo náboženství tak pronikaly do každé domácnosti. Já ale mluvím o baroku, které jako jediný sloh ovládlo krajinu a zformovalo ji na obrovských rozlohách. Jen v málokterých zemích lze mluvit o barokní krajině.

Litartsi,

morální vlastnosti posuzovatelů literatury mohou být sice důležité, není ale mnohem důležitější odbornost? Redaktoři z nějakého nakladatelství posuzují případné vydání knihy podle toho, zda by eventuálně mohla být komerčně úspěšná... Jenže básnické sbírky se zcela vymykají zákonitostem trhu. V současnosti jsou vesměs dotované. Buď si jejich vydání zaplatí autor sám, nebo má nějakého sponzora a pokud redaktor z nakladatelství vůbec básníky vybírá, pak vybere takové, které se líbí jemu osobně, nebo které odpovídají dobovým trendům a tendencím. "Uměnímilovní lidé" mohou být ve skutečnosti milovníci kýče s podlomeným vkusem. 

Pojem "génius" bych používala velmi opatrně. Kdo byl podle tebe v naší poezii "génius" objevený až po své smrti? Pokud člověk neměl co říct za svého života, po smrti to už nedožene. Významní umělci byli většinou oblíbení a těšili se velké pozornosti už za života a těch pár vyjímek, týkajících se výtvarného umění, ani nestojí za řeč.

Alenakar,

kdo to posoudí? Inteligentní, uměnímilovní lidé, ne zaujatí, závistiví, amatérští konkurenti. Někdy to trvá i dlouho, než na to někdo přijde, že ten dotyčný autor byl génius. On sám to ale o sobě věděl. Ovšem ti hloupí si to budou stále myslet i po mnoha letech, že to byl jen trouba.  

Abakusko,

od barokních tvarů kočiček by pomohla metoda mé babičky: kočka má dostat jen misku mléka. Všechno ostatní si musí chytit sama.

Litartsi,

a kdo pozná, jestli jde o skutečné umění? Nějaký profesionální kritik třeba z časopisu Tvar? Nebo vysokoškolský profesor - bohemista?  Co si myslí o svých básních autor sám může být často zcela irelevantní. Vždyť například všechny talentové soutěže v TV jsou na počátku plné troubů, kteří si o sobě myslí, že mají talent, ačkoli žádný talent nemají. Zpěváky posoudí poměrně snadno profesionální hudebníci. Ale kdo by posoudil amatérské básníky tak, aby to bylo objektivní?

Čudlo,

díky za hvězdičku. Jsem ráda, že se líbí.

Alenakar, nechci polemizovat, jen vypíchnout "lež baroka", ta  "přetvářka a faleš"... Pro mě zvláštní vidění světa.

Ano Silenko, ale i přenesený do rozmanitých básní.

Sen noci svatojánské, pane Litartsi.

Pane Safiáne, já píši vlastní vázané verše, vycházející i z těch klasických, tomu nerozumíte Vy. Co se týče těch jmenovaných básníků, tak jsem z nich určitě nejlepší!

Alenakar, už jsem se jednou ptal. Když ti tak záleží na tom být úspěšnou obchodnicí s poezií, proč píšeš tak, jak píšeš?

Pane Litartsi, už dlouho jsem nečetl takovou kravinu. Vy přece nerozumíte ani vázanému verši. Tak předpokládáte, že veršování nerozuměli ani Holan, Hrubín, Seifert, Diviš, Skácel atd atd.

Volný verš je většinou podvod, útěk do levného básnictví. Nemá záchytná básnická schémata, je to spíše jen únik ze svěrací kazajky skutečné umělecké tvorby. Zde je možné připustit jen silnou myšlenku, jinak to nejsou básně, ale jen výpověď, připomínající poezii.

Zoroastere, ono je jedno, je-li báseň ve volném nebo vázaném verši. Ty volný verš, alespoň jeden jeho způsob, umíš, ale tvá připomínka vzbuzuje dojem, že je snadnější se v něm vyjádřit. Snad. Ale většinou je to řídký odvar, ne verš. Právě zahušťováním a znásobováním výpovědi na malé ploše vznikla abstraktní řeč, která ti může připadat šroubovaná. Jiným připadá přirozená. S tím už asi nic nenaděláš.

Jde o to, o co komu jde, jestli o umění, nebo o čumění.

Litartsi,

žijeme v tržní společnosti. Pokud si obchodník jen myslí, že má skvělé zboží a nic neprodá, zkrachuje, než bys řekl švec.  A není i umělec, konec konců, obchodník? Nemělo by i umělci záležet na tom, co si lidé myslí o jeho "zboží" ?

Ale pár pochval tam přece jenom mám, všichni nejsou zaujatí, závistiví nebo blbí.

Kdo nechválí Litartsovu tvorbu, ten tomu nerozumí. Tím pádem, nikdo tomu nerozumí. 

Není, hlavní je to, co si myslí o svém díle autor. Vy nejste spokojená, tak Vás neuspokojí ani ti falešní nebo neznalí čtenáři. 

Litartsi,

ale já tentokrát svou básničku nehájím. Moc se mi nepovedla, nedotáhla jsem ji do zdárného konce. Lidem se ale líbí, proto ji tu nechám. Mělo by přece záležet víc na tom, co si myslí čtenáři než na tom, co si myslí autor. Nebo to tak není?

Radovane,

příště se budu snažit doladit vázané verše líp. Asi mi to pořád nesmí připadat jen jako přípravná fáze.

Ano, pouhá snaha nestačí, pan Voříšek tomu nerozumí.

v mejch, možná poloslepejch, očích - zasloužíš

PS kolikrát předělávám básničku mockrát taky a jindy je jedním dechem, co na tom

Radovane,

děkuji za výběr, ale v tohle případě si nejsem jistá, jestli si ho zasloužím. Tu básničku jsem asi třikrát předělávala a nejsem si jistá, jestli se mi podařilo ji "opravit".

Škoda, že jen snaha nestačí, Litartsi.

vynalézavé rýmy, povesené vjádření touhy, hod kráse a umu, klasika

Ne, snažím se psát dobré verše.

Litartsi,

odhalil jsi mě. Píšu záměrně špatné verše, abych získávala hodně nenávistných kritik, které mi zajistí větší čtenost... Nechceš mou metodu taky vyzkoušet?

Nostalgické oplakávání starých zašlých časů, ve starých básnických schématech, navíc s diletantskými chybami ve verších (např. rýmy)? Ano, takto se dělá návštěvnost básníkových děl, četnost diskusních příspěvků a tipů pro jeho tvorbu. Tam, kde je co kritizovat, je i větší zájem čtenářů.

Lidi by asi měli rádi doma nějakou sošku, nejlépe vyjadřujcí emoce. Jako bůžka, který je ochraňuje. Nebo domovní znamení - ty byly myslím už před barokem. Uklidňovalo by je to. Ale není to v současné době zvykem. Jedině trpaslíci na zahrádce.

Abakus nakousla baculatost. Je štěstí baculaté?

Mňa dnes veterinárka sfukla za barokné tvary mojej mačky. Ku mne sa radšej nevyjadrila.

Zoroaster - já nevím, co se mělo podařit. Mám pocit, že se na poezii díváš příliš jednostraně a měříš ji jen svým názorem. V podstatě je jedno, co autor napsal, ty víš co a jak měl napsat. Neexistuje přece jen myšlenková lyrika. Naopak, koncem 19. století se ve Francii smáli jednomu malíři, že dělá básně z myšlenek. Protože básně se dělají ze slov. A volný verš? On zase není tak docela volný. Zatímco ve vázaném, pokud ho ovládáš, se můžeš soustředit jen na myšlenku, ve volném musíš hlídat intonaci a to, jak slova do sebe zapadají.To, co se tady často vydává za volný verš, je většinou jen náhodný shluk slov.

Alenakar, neposunuješ hranice baroka příliš dopředu? Vždyť Mysliveček byl mladší než Haydn. A jeho první skladby jsou už zcela mimo dobu baroka, a to i v opožděných Čechách.

Zoroastere, rýmy jsou naopak vynalézavé: akáty / já a ty, v kostele / z postele. Ale i ten kříže /nevěří že. Plní dnešní nepsaný požadavek, že ve sbírce má být několik tříslabičných rýmů atd. a přitom přirozeně plynou. Porovnej chod této básně s obřadným rázem tvé básně V poutech mlčení. Ta obřadnost a s ní související volné tempo přímo sugerují, že přijdou exkluzivní rýmy. Ale ono nic. Kritik samozřejmě nemusí umět básnit, ale měl by umět text zařadit do stylových souvislostí. Vypadá to jako zaujatost.

Prométhee, mně se tvoje básnička  líbí. Je velmi dnešní. Líbí se mi i stavba založená na antitezi. Jenom nevím, proč z tohoto kanonu střílíš právě na Alenakar. Podle mého názoru nepevné metrum satiře nesvědčí. Měl bys tomu věnovat větší pozornost.

Dnešní noci jsem znovu snil

o dálkách, kde jsme nebyli.

Z bitev, které jsem nezažil,

mám místo údů pahýly. 

O všem, co jsem kdy nevěděl,

budu mít zítra kázání,

a všechno, co jsem neuměl

konečně dojde  uznání. 

Kočkodane,

jen jsem si při psaní básničky vzpomněla na Jiřího Karáska ze Lvovic a jeho "Zazděná okna".  Zazdívaly se ale i dveře různých tajných komnat. Zvláště těch třináctých.

Prométhee,

ty si představuješ "bitvy" jen jako snůšku klukovských drzostí a provokací... Tak si jen dál svých "bitev" užívej. Mne do do své komické "války" nikdy nevtáhneš.

Evženie,

některých památek si vážíme jiných ne, mnohé památky zachraňuje turistický ruch. Dříve nebývalo zvykem, že by třeba nějaká obec na své náklady zachraňovala třeba 250 let starou (tedy barokní) stodolu. Dneska se často děje i to, dokonce třeba samotní občané vesnice financují opravu boží muky nebo kapličky. Je to ale něco nového? To určitě ne. Jen se vracíme do osmnáctého století, kdy bylo napsáno na kdejakém kříži v poli, že jej nechal postavit ten nebo onen sedlák či vážený měšťan.

Diano,

díky. Ráda bych psala tak, jak barokní skladatelé skládali hudbu.

Krásné verše! Můj šálek :-)

Jsme země bohatá na památky všech slohů, ale jak si toho vážíme?

Dnešní noci jsem znovu snil

o dálkách, kde jsme spolu nebyli.

Z bitev, které jsem nezažil,

mám místo údů jen pahýly. 

O všem, co jsem kdy nevěděl,

budu mít v neděli kázání,

a všechno, co jsem kdy neuměl

mi konečně přináší uznání. 

Zdá se mi, že jsi dílko ničím nezazdila. (ale to ani nemíváš ve zvyku)

MOc pěkné /*

kadeřavá,

já jsem taky kdysi nějakou dobu pracovala v muzeu... Mám ale ráda baroko, které ožívá nikoli prostřednictvím nově vystavených exponátů v muzeu, ale ve svém původním prostředí. Mám tím na mysli znovuoživení barokní opery a různých barokních slavností ať už třeba v českém Krumlově nebo v Olomouci. To, že je právě dnes to "zlotřilé" baroko takto oživováno, (Viz třeba taky film Il Boemo) je docela zvláštní.

Mně se básnicka libí,bohužel mi ale připomněla včerejši odchod paní,která napsala několik knížek o historii a pracovala v muzeu.Znala jsem ji jen dva dny,ale je možné že mi ji teď připomene kdeco :-(

supizme,

tuhle básničku jsem několikrát předělávala, ale pořád nevím, jestli za něco stojí. To ukáže až čas a čtenáři. Něco člověk napíše třeba "na první dobrou" a je to O.K.. Jiné výtvory člověk usilovně předělává, dvakrát, třikrát, čtyřikrát a pořád má pocit, že to není ono.