Žena, moře a Mary - Strašek a piráti I.

Strašek a piráti

(duben – květen 2004)

I.

Pokud se mořeplavec protáhne na sever Mosambickým průlivem, úspěšně mine nástrahy Komorského souostroví, může asi 650 km východně od afrického pobřeží a 400 km severozápadně od Madagaskaru narazit na atol Aldabra. Trochu odstrčené souostroví nejzápadnější výspy Vnějších Seychel vzniklo na rozlehlém korálovém útesu, jehož stáří je odhadováno na 130 tis. let. 

Lagunu chrání před oceánem ostrovy Malabar, Grande Terre, Picard a Aldabra, podle kterého dostal atol jméno. Vnitřní obvod roubí hustý mangrovový porost, díky jemuž působí při leteckém pohledu tři větší ostrovy jako celek. Výjimku tvoří nejmenší Picard, oddělený úžinami.

Izolovanost, zvrásněný terén a nedostatek pitné vody zabránil trvalému osídlení. Rozloha přes 150 km² je však dostatečná pro životní prostor velkého množství endemických živočichů jak v laguně, tak kolem atolu. Vždyť i ten Darwin byl z něho paf.

Neplatí to pouze pro bohatou mořskou faunu, ale i ostrovy porostlé hustou vegetací. Poskytuje úkryt hnízdům terejů a fregatek, metrovým kokosovým krabům, nebo jednomu z nejdéle žijících suchozemských plazů. Želva obrovská dorůstá 120 cm s úctyhodnou váhou přes 200 kg a pokud přežije první rok, ťape po ostrově dalších 150 let.

Území atolu je vyhlášeno chráněnou oblastí se vstupem na povolení. To dostávají omezeně a za značné poplatky i turisté, ale pouze na plavbu po laguně s průvodcem. Na břeh nesmí. Dozor nad dodržováním pravidel zajišťují vědci ze základny La Gigi na pobřeží ostrova Picard.

Podle geologů se v minulosti atol 6 až 8x ponořil do oceánu a opět vynořil. Šlo o záhadu, dokud ve druhé polovině 20. století nepřišli vědci s vysvětlením, které se jeví nejpřijatelnější. Pod oblastí je africká litosférická deska zeslabená a dno pulsuje vlivem tlaků v jádru. Při výšce ostrovů 8 m nad hladinou moře jde o výrazný pohyb.

Mary kotvila před miniaturní vědeckou základnou. Potápěči, kterým skončila odpolední směna, hřadovali na bočním pažení při debatě na nejvyšší vědecké úrovni.

„… a já ti říkám, že jména maj! Každý mrně dostane od rodičů jméno,“ argumentoval benjamínek posádky, doprovázeje plamenný projev tak mohutnou gestikulací, že hrozil pád do vody.

„Blbost, Prcku,“ rozčiloval se Ichtyl, „jak by to řešily třeba želvy, který nakladou vajíčka, a víc se o potomstvo nestaraj?“

Následovalo podrbání na hlavě, znamenající zvýšené otáčky koleček v místech, kde má většina lidské populace mozek. Zaskočit se však nenechala: „Samička při snesení každýho vajíčka vzdychne. Tak se to jeví nám. Ve skutečnosti v želví řeči řekne vajíčku jméno.“

„Tomu fakt věříš?“ nedůvěřivě zavrtěl hlavou Čočka.

„A ty ne?“ zastal se kolegyně naoko Zrzoun, ale úsměv potlačit nedokázal. „Čočko, neblbni, riskuješ nakládačku.“

„Tak hele,“ zamračila se, „nakládačku dostanete oba. Oni věděj, jak se kdo jmenuje, a tak na sebe volaj. Jen my tomu nerozumíme…“

„Plácáte blbosti,“ ozval se za nimi kapitánův hlas, „želva jen vzdychá, to jméno je napsaný zevnitř na skořápce vajíčka, a než se želvička vyklube, jednoduše si ho přečte.“

„Jasně, přišel ten nejchytřejší,“ utrousila mladá žena na půl pusy poněkud nevhodný komentář, ale šéf měl dobrý sluch. Vzápětí dostala takový lepanec, že opustila vratký posez, a k obveselení kolegů vytvořila o tři metry níž parádního placáka.

„Ichtyle, dostanem návštěvu,“ upřesnil kapitán důvod příchodu, „páni vědátoři maj problém, s kterým si nevěděj rady.“

Po chvilce od La Gigi odrazil člun a zamířil k Mary. Všechny to překvapilo, protože od prvního dne měli pocit, že jsou nevítanými hosty. Vedoucí týmu vědců dlouho zkoumal pověření k průzkumu laguny, než udělil souhlas. Zřejmě si připadal důležitější než ministr v hlavním městě Victorie na ostrově Mahé, který dokument podepsal.

Během prvních dnů dostali doprovod při potápění. Tedy ne doslova, mezi vědci totiž nebyl potápěč, což bylo v místních podmínkách nepochopitelné. Dozor proto zůstával ve člunu. Když už nemohli koukat lidem z Mary přímo pod ruce, alespoň protestovali, že se nedrží ve skupině, kterou by mohli z paluby sledovat.

Po týdnu došla kapitánovi trpělivost. Co se na ostrově seběhlo, nikdo z posádky netušil, ale po šéfově návratu od doprovodů sešlo. Na druhou stranu nikdo ze základny ani mávnutím ruky neodpověděl, když je některý člen posádky z paluby pozdravil.

O to větším překvapením bylo zapípání vysílačky. Po velice slušném pozdravu následovala uctivá žádost o audienci. Kapitán v rámci pokusu o urovnání chladných vztahů navrhl, že mohou připlout na ostrov, ale nabídka se nesetkala s odezvou.

Z člunu vystoupil vedoucí vědců doprovázený obrýleným hubeným mladíčkem. Pod paží nesl bednu tvaru krychle zřejmě z nerezového plechu o hraně zhruba dvacet centimetrů.

Šéf uvedl návštěvu do jídelny a nařídil Prckovi, která si právě vyždímala vodu z vlasů po nedobrovolné koupeli, aby uvařila kávu. Potom se ještě s Ichtylem sesedli kolem předmětu, jenž byl zdrojem problémů. Krabice měla ve spodní části prostor lemovaný po obvodu perforovaným plechem skrývajícím nějaké senzory. Co bylo nejzajímavější, dvě z hladkých stran pokrývaly nepravidelné důlky.

„Děkujeme, že jste nás přijali, něco nám ničí zařízení a nemůžeme na viníka přijít,“ začal konverzaci vedoucí stanice.

„Možná jste si všimli bójí po obvodě laguny,“ pokračoval mladík, „pod každou je takový přístroj se záznamovým zařízením. Při poškození voda vnikne do schránky a zničí elektroniku.“

Pokračoval opět vedoucí: „K napadení dojde v noci po umístění přístroje na dno. Měli jsme ve skupině potápěče, který zkusil hlídat u dna, ale dopadlo to špatně. Nevíme jistě, co se stalo, když jsme ho vytáhli, už mu nebylo pomoci…“

„Jak zemřel?“ přerušil vědce kapitán.

„Měl rozbitou masku a obličej pořezaný od střepů. Utopil se.“

„Nějaká jiná zranění?“ následovala doplňující otázka.

„Ne,“ zavrtěl hlavou vědec, „byli jsme z toho hodně vyděšení a požádali o pomoc úřady ve Victorii, ale jiného potápěče neposlali. Kolegové vyrobili vodotěsný obal na kameru, kterou jsme spustili na dno. Ráno byl kryt rozbitý a kamera zničená.“

„Kdy jste přišli o toho potápěče?“ zajímalo Ichtyla.

„Asi tři týdny před vaším připlutím.“

„Proč jste se na nás neobrátili hned, jak jsme připluli?“

Nastala trapná odmlka, než se dočkali odpovědi: „Máme tu složitou situaci. Každá loď kotvící u atolu delší dobu je lákadlem pro piráty.“

„Piráti?“ vykulil šéf oči. „Přepadaj od Mogadišu na sever, a tady jste sedm set mil jižně. Ve Victorii nás na nebezpečí taky neupozornili.“

- pokračování -