Cvrkot

Litartsi,

to, co píšeš o změnách při realizaci Santiniho děl, je velmi zajímavé. Možná už to tak bývá, že velcí vizionáři a novátoři mívají technicky příliš odvážné nápady a pak musí přijít nějaký praktik, který stavbu realizuje poněkud jednodušším způsobem, ale tak, aby byla stabilní. Napadá mě třeba princip dvojité kopule u pařížského Sacre Coeur a příliš odvážná Michelangelova koncepce kopule Svatého Petra. V obou případech musel přijít nový architekt a pozměnit původní plány.

Ještěže poezie je takový druh umění, kde nikdo nic následně korigovat nemusí...  A nebo musí? Minimálně překlady starších autorů se "modernizují".  Nebude ale nakonec třeba umělá inteligence "modernizovat" samotného Máchu nebo Erbena?

Alenakar,

já nekritizuji Santiniho stavby, dokončované v různých úpravách jinými architekty, ale Santiniho vizualizace jím navržených staveb. Např. kostel sv.J.Nepomuckého na Zelené Hoře u Žďáru nad Sázavou je na výkrese, v porovnání s realizací, architektonicky poněkud slabší, navíc má nelogicky zakreslené stíny v oknech. Půdorys je ale zajímavý, vynalézavý. Nebo i barokní kostel P.Marie v Křtinách, navržený Santinim, byl při realizaci dosti pozměněn (např. místo dvou věží jen jedna). Staviteli byli: F.B.Klíčník (kaple sv. Anny), F.A.Ritz (budova chrámu), patrně Ch.A.Oedtl (změna štukové výzdoby). Po požáru 1884 pozměněny i střechy chrámu. Santini se prosadil svými výraznými nápady, tenkrát ale bylo architektů málo, proto měl on nebo Dienzenhofer tolik zakázek. 

Litartsi,

Santini - Aichel studoval architekturu na své cestě po Itálii. Co přesně studoval, kde a u koho, není podrobně známo. V jeho době, ale už před tím v době renesanční, se achitekt nemusel prokazovat nějakým vysokoškolským diplomem. Copak snad měl Michelangelo nějaký universitní štempl na to, že je architekt? A přece mu byla svěřena největší evropská stavba té doby - Svatý Petr. Santini Aichel byl nejen architekt, ale i excentrický matematik a mystik, každopádně to byl ve své době novátor a velmi originální umělec. Dokázal si získat zákazníky z řad církve a kdyby žil déle, jistě by postavil zvláštní a vysoce originální stavby, které by nás proslavily po celé Evropě. Ale i to, co po něm reálně zůstalo, je obdivuhodné, třebaže to ty považuješ za amatérskou práci. ...Michelangelo byl ale, konec konců taky jen "vyučený sochař".

Pane Litartsi, mějte se pěkně.

Napsal jste: Podle protestantů připomínaly katolické kostely bordely. Katoličtí umělci, samozřejmě se souhlasem církve, totiž k zobrazení prožitku víry používali jako vzor zsela nepokrytě orgasmus svých milenek. I naše kostely a náměstí jsou takových soch a obrazů plné. Říká se tomu mystická erotika. Takto zobecňující konstatování zní jako nesmysl. 

Alenakar, pan Litarts mě dneska poprvé opravdu naštval. Raději nebudu nic rozvíjet.

Pane Litartsi, kam chodíte na takové kraviny. Jestli je někdo architekt diletant, jste to vy. Jen se děsím, abyste při své vlezlosti a dnešní úrovni radnic něco neprosadil. A Santini? Právě proto, že nic neuměl, jak říkáte, si ho všude velmi vážili a měl spoustu zakázek. Právě proto, že nic neuměl, byl jeho zámek Karlova koruna (navržený, to je třeba přiznat, podle knihy rakouského architekta Fischera z Erlachu), uváděn už v době socialismu v západních časopisech jako příklad barokní vily. Právě proto, že nic neuměl, je považován za nepřekonatelného symbolika a průkopníka, který předběhl vývoj o pár desítek let.  Když už se tady chlubíte vědomostmi, proč ve svém příspěvku o iluzivnosti baroka neuvedete případ Clam - Galasova paláce v Praze, kde si stavebník proti názoru Fischera z Erlachu, který chtěl pro sochy atlantů realistického Brokofa, prosadil iluzivního Brauna. Když se na palác podívate z odstupu a přimhouříte oči, Braunovi atlanti se rozplynou viluzivní hře světla astínu a palác vypadá, jako že visí ve vzduchu. Poplival jste tady všechny velké básníky. Prohlásil se, doufám že v žertu, za většího než oni. Dnes jste si troufl na Santiniho. Kdo bude na řadě příště? Michelangelo? Škoda, že tenkrát netušili, že přijde Litarts. Byli by se sv. Petrem počkali na vás.

Pane Litartsi, vy byste se měl vrátit do první třídy a naučit se číst.Já přece nepsal o baroku, ale o českém postoji k němu. Zeptal jste se někdy sám sebe, proč stavby zpustošené husity byly většinou rekonstruovány až koncem 17. století? Tedy zhruba po dvěsta padesáti letech? Proč obrozenečtí politici užívaly obraty jako třista let jsme trpěli nebo pálili české knihy? atd. Nebo proč první výstava snažící se o objektivní pohled na baroko byla až v r. 1938? A proč negativní nebo posměšný vztah k baroku přetrvával hluboko do sedmdesátých let, a to nejen u středoškolských kádrů, ale i u některých špičkových kunsthistoriků? Odbýt to odkazem na komunisty, je právě tak snadné, jako nepravdivé. Wikipedie, ze které čerpáte, když je o něčem řeč, to nezachrání. Zajímalo by mě, proč mluvíte o koze, když je řeč o voze? 

Ale pozor, viděl jsem některé Santiniho návrhy architektury chrámů a byl jsem zklamám jejich úrovní, ve srovnání s realizací. Santini byl řece jen víceméně architekt amatér (vyučený malíř), byť velmi nadaný, ale jeho nápady museli dotahovat jiní architekti při realizaci i v pozdějších úpravách.

Robine,

díky za típek.

Evženie,

jsem ráda, že se líbí. Díky za típek.

Rhodesie,

dříve musela rodinka požádat nějakého kolemjdoucího, aby ji vyfotil, když tam chtěla být celá. Dnes na to stačí kouzelná hůlka. Ale kdybycho nikam jezdit nechtěli, umělá inteligence nám snadno vyrobí důkazy o tom, že jsme byli i tam, kde jsme nebyli.

Litartsi,

to je snad poprvé, kdy máme na něco stejný názor. Ano - barokní chrámy jsou jedním z vrcholů české architektury. Já osobně snad nejvíc obdivuji barokní gotiku Jana Blažeje Santiniho - Aichela.

K3,

ano většina z nás jsou herci, kteří jen hrají roli, kterou jim doba přiřkne. Vždycky byli ovšem i tací, kteří se snažili jít proti proudu, tak jako dnes jdou paleokonzervativci proti zhoubnému "pokroku".

Zajíci,

to přísloví o pyramidách znám. Jenže pyramidy se zase musejí bát lidí a muslimů obzvláště. Kdyby nebylo zlodějů a nenechavců, měly by pyramidy ještě dodnes nádherný plášť z leštěného kamene a do daleka zářící špičky ze slitiny zlata a stříbra. Člověk je největší bestie na této planetě a co jedni postaví, to jiní většinou spolehlivě zničí...

Safiáne,

nenávist k baroku byla naší generaci ve škole vtloukána do hlavy od dětských let. Nenávist, kterou zdědili komunisté paradoxně po tatíčkovi Masarykovi, jako by neměla konce. Kdyby vyhráli čeští stavové v sedmnáctém století svou revoluci, brzy by z chrámů vyvlekli a spálii i renesanční výzdobu, tak, jak s tím začali v chrámu Svatého Víta za vlády Zimního krále. Žádné baroko by u nás vůbec neexistovalo. Měli bychom se líp? A existovali bychom ještě vůbec jako národ? Ve škole nám totiž tak nějak zapomínali zdůraznit, že obrozenci byli zpočátku hlavně katoličtí kněží.  Marx hlásal, že náboženství je "opium lidsta" a měl tím nepochybně na mysli taky baroko. - Díky bohu za tohle opium!

Asi jsi na to už zapomněl, ale erotickou mystikou jsem se tady podrobně zabývala. Mým nejoblíbenějším sochařem je totiž Gian Lorenzo Bernini. Jeho mysticko - erotická díla Extáze Svaté Terezy a Ludovica Albertoni jsou vrcholem v tomto oboru.

ukrytá_v máku,

jsem ráda, že oslovilo. Vážím si.

Zoroastere,

díky. Trochu balancuji mezi minulostí a současností.

Líbí se mi.

Parádní turistická.

"kouzelné hůlky" a "proudy kolmo na sebe" - to je nej...

Baroko bylo vysoce iluzionisticé, upínající se k bohu, a strach z prázdna (horror vacui) se výrazně projevoval i v umění. Iluzivní představy byly často extrémně přeháněny a vše bylo zaplňováno výzdobou. Emotivně vypjaté, v různém lidském smyslu, byly i výrazy a gesta zobrazovaných postav světců. I třeba ve výrazu sv. Luitgardy z Braunova sousoší na Karlově mostě (dnes bohužel kopie) můžeme vyčíst nejen duchovní, ale i erotický prožitek světice.

Ano, já např. považuji za pokleslou většinu současné kultury (řemeslně i ideově).  

Aspoň já to vnímám tak, že Safián baroko ve svém komentáři nijak zvlášť nekritizuje, ale to asi záleží na tom, co má kdo za ušlechtilé a co za pokleslé. 

V čem, mohl bys to trošku přiblížit? V každé době tvoří umělci z různých ideových pohnutek, ušlechtilých i těch pokleslých. Co lze umění baroku přičíst k dobrému, je vyspělá řemeslná virtuozita a v případě těch nadaných umělců, dnes již nedostižná úroveň.  

Litartsi, samozřejmě, že je to, co tu napsal Safián, poněkud zjednodušující, přesto se mi zdá, že jsi jeho komentář vůbec nepochopil.

Pane Safiáne, to co jste napsal zde o baroku, je tak zjednodušující a nepravdivé obvinění, až to soudnějšího člověka musí zarazit. O každé době se dá psát, z hlediska různých názorů, různě, kladně i záporně. Ty barokní kostely jsou plné také skvostných děl velkých umělců. Označit je tak hanlivým způsobem může opravdu jen někdo. V dalších rozborech zde již nebudu pokračovat.

Celé je to pěkné, ...zadními vrátky do pohlednice... jen herci tam dole..., Všichni jsme herci, dole i nahoře... poplatné názvu.

Hezky jsi vystihla pomíjivost - lidí, věcí, ideálů... Ideály jsou hodně pomíjivé.

Taky jsem baroku nemohl přijít na jméno.

Symboly a mýty jsou trvalejší, ale i ony podléhají zkáze. 

Jedno arabské přísloví prý praví: "Všechno na světě se bojí času, čas se bojí pyramid." - obávám se, že ani to není "absolutní" pravda. Ostatně vše je už dost zrelativizováno. 

Baroko bylo protireformačním slohem. Už proto bylo u protestantů v opovržení. A toto opovržení bylo z těchto zdrojů živeno po celé obrození a vyústilo v Masarykovo: odbourali jsme Vídeň, odbourejme i Řím. Tedy k roztržení katolické církve a ke vzniku Československé církve. V Čechách  koncem 16. století totiž vládlo cca 10% katolíků 90% protestantů. Podle protestantů připomínaly katolické kostely bordely. Katoličtí umělci, samozřejmě se souhlasem církve, totiž k zobrazení prožitku víry používaly jako vzor zcela nepokrytě orgasmus svých milenek. I naše kostely a náměstí jsou takových soch a obrazů plné. Říká se tomu mystická erotika. Prvním krokem k rehabilitaci baroka byla velká pražská výstava těsně před druhou válkou, která vyvolala i zájem o barokní literaturu. Není proto divu, že ještě dlouho po válce zaujímaly nejen středoškolští učitelé, ale i přední historici umění protibarokní postoje. Ještě na přelomu šedesátých a sedmdesátých let odpověděl mladý kustod kladrubského kláštera na otázku vztahující se k působení Santiniho v Klarubech. No, není to dobré. Ale tak moc to zase nepokazil. I Komenský, který byl typicky barokní postavou v barokní době, byl představován jako renesanční osobnost. Přece tak ušlechtilý člověk nemohl být součástí něčeho tak oplzlého.

oslovuje*

Jamardi,

bylo docela komické, když komunisti vyčítali baroku, že je "manipulativní" a že ohlupovalo lid a potom postavili Stalinův pomník. Ten asi lid neohlupoval.

Kočkodane,

kde je mnoho turistů, je i mnoho šejdířů a podvodníků a nervy tam tečou určitě. O tom byl můj "Pěkný den I". Čtenářům se ale nelíbil, protože asi soudí, že "v Praze je blaze" a přes to vlak nejede.

Učili  jsme se, že baroko  bylo okázalé a že je to možná považovat za  krásné, že  záleží  na  vkusu.

Psala jsi tam, že o baroku jsme se  neučili nic pěkného a já jsem odepsala, že jsme se my učili, že doba baroka se kryje s dobou temna a že to byla doba náboženské nesvobody, ale vzhed barokních  staveb jsme brali  jen popisně bez zaujatosti. (Pak jsem  ještě četla, že zejména v tomto období byla hrozná hygiena, ale o tom jsme se moc neučili, možná byla nějaká malá  zmínka.)

Kde je mnoho turistů, mohou téct i nervy. (při četbě tvých dílek jsem u sebe tento jev dosud nepozoroval)

A vidíš, Radovane, kam až to dospělo. Nejodříkávanějšího chleba největší krajíc.

Kamarád Honza, kněz, dříve vojenský kaplan mi před nedávnem řekl: stál jsem před léty na slavnostní přehlídce vedle genrála Pavla. Naklonil jsem se k němu a šeptl mu: to bych si nikdy nemyslel, že budu někdy rád stát na takové akci vedle zelenýho mozku. Pavel se potichu zasmál a žekl mu - já to samé - vedle flanďáka!

Jam,

první verze této básničky - Pěkný den, neuspěla. Smazala jsem ji tedy. Bylo to asi tím, že jsem si dovolila kritizovat kapitalismus. Možná mne někteří začali považovat za komunistku.

Phil,

pohádky a skutečnost se vždy zvláštním způsobem prolínají.

Radovane,

některé kořeny se dnes velmi zvláštním způsobem obnovují. Přesvědčil mě o tom nový "král" Petr Pavel, stojící se svými dvěma syny před lebkou Svatého Václava a naslouchající modlitbám církevních hodnostářů "za království".

Asi to tak bude.

Připomnělo mi to obrazy na zdech Bradavického hradu... 

asi je to tím

že kdysi jsme byli tvořeni

klubokými kořeny

a pak mízu čerpat přestali

kořeny si uťali